Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, můj problém je jednoduchý: Nemůžu dostat manžela k doktorovi. Je mu přes padesát a s věkem mu přibývají různé potíže. Ale u doktora nebyl, co jsme spolu, takže hodně dlouho. Byl jenom jednou na prohlídce, když měnil práci, a to musel. Jenže ho bolí v zádech (pořád heká a občas se nemůže ani hnout), klouby a poslední dobou ho pobolívá i břicho a má trávicí obtíže.
Když mu řeknu, jestli by se neměl nechat vyšetřit (dokonce jsem mu to domluvila u mé obvoďačky, že by ho vzala), tak se buď naštve, že nikam chodit nebude, nebo dělá, že neslyší. Důvody mi nesdělil, prostě tam nepůjde. Nevím, kde se to vzalo, když ještě žili manželovi rodiče, tak k doktorovi normálně chodili. Snažím se neříkat mu to moc často, ale přece jenom. Už není nejmladší, nesportuje, jí, co ho napadne, a teď mám starost, co může mít s tím břichem. Už jsem si s ním dokonce i sedla, v klidu jsem mu vysvětlovala, proč by to bylo dobré, až jsem si připadala, že s ním jednám jako s dítětem, ale nezabralo ani to. Tvářil se, že chápe, dokonce se ani nenaštval, ale to je všechno. Už nevím, co dál. Děkuju vám za radu. Jarka
Odpověď
Milá Jarko, velmi pravděpodobně se manžel prostě bojí. Uvědomuje si, že už dlouho nebyl u lékaře, a vy sama zvenčí nemáte šanci poznat, co všechno se mu honí hlavou. Většinou jde o strach z rakoviny, který v něm může zrát a pozvolna kumulovat. Váš partner přemýšlí o možné diagnóze a zároveň se snaží problém vytěsnit. Kdykoli mu jej pak připomenete, naskočí mu všechny úzkostné myšlenky, které se mu za týdny či měsíce nastřádaly, a on se automaticky uzavře.
Jde přitom o několik problémů najednou. Ten první je spojený se strachem o život. To by samo o sobě bylo normální, kdyby jej ihned začal řešit. Některé povahy ale zaujmou k potencionálnímu ohrožení života pštrosí přístup – prostě strčí hlavu do písku a čekají, že se problém vyřeší sám. Mezitím v nich ale narůstají úzkosti, s nimiž se nechtějí svěřovat ani svým nejbližším.
Když se problém neřeší delší dobu, stává se z něj sněhová koule, která na sebe nabaluje další a další obavy. Váš partner se rozhodl problém exportovat do budoucnosti. To ale neznamená, že ho jednou nedožene. On sám je spokojený jen v tom stavu, kdy si řekne: „Tak zítra.“ Následující den ale řešení zritualizovaně opět odloží.
Další problém, který jde s tím prvním ruku v ruce, se jmenuje syndrom stárnoucího muže. Píšete, že manžel v minulosti neměl problém chodit k lékaři. Píšete také, že to ještě žili jeho rodiče. Může to mít souvislost s autoritou, kterou pro něj třeba představovala máma. Jí by možná nebyl schopen říct „ne“ a už dávno by měl po vyšetření. Pokud je to takhle, budete muset převzít její roli a najít způsob, jak ho k lékaři dostat právě vy.
V určitém věku si totiž muži začnou uvědomovat, že už nemají tu sílu a energii jako dřív, a začne je to trápit. Vidí se jako samci, kteří splnili svoji reprodukční povinnost, a příroda už pro ně nemá místo. Když se začnou přidávat zdravotní potíže rozličného druhu, umocní to v nich pocit nepotřebného muže. „Už nejsem ten chlap, kterého si moje žena vybrala“ nebo „jsem k ničemu, starý a nemocný“.
Abyste svého muže „dokopala“ k doktorovi, musíte mu nejdřív porozumět. To, co jsem popsal výše, bude pravděpodobně velmi blízko tomu, co se mu odehrává v mysli. Zkuste odemknout jeho ulitu tím, že mu vysvětlíte, jak moc ho milujete i s bolavým břichem, i když bude mít ortézu nebo nedejbože nějakou vážnou nemoc.
Vytvořte mu bezpečný rodinný prostor tak, aby se nebál, že případná diagnóza ho ve vašich očích degraduje na nějaký „vadný kus“. Až si bude jistý, že jeho důstojnost ve vztahu není ohrožena, bude se moct v klidu věnovat svým fyzickým problémům. Pak už bude řešit ze dvou problémů jen ten jeden. Strach z diagnózy. Ale ten už paradoxně pro něj pak bude menší překážkou. S vaší podporou to dá.
