Hlavní obsah

Beyoncé, Jane Fonda či Angelina Jolie. Dámy, které vyvracejí nejčastější mýtus o feministkách

Foto: Shutterstock.com

Foto: Shutterstock.com

Je tu už více než dvě stě let, ale přesto kolem něho neustále panuje nespočet mýtů. Feministky jsou ošklivky, co nesnáší muže. Rozdíly jsou tu od přírody, tak jaká rovnost? Jakoby někteří lidé feminismus ani chápat nechtěli. Jak to s ním tedy je? Tohle je 5 věcí, kterým rozhodně nevěřte!

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Díky úspěchům feminismu se v mnoha oblastech ulevilo ženám i mužům. Chodíme k volbám, studujeme, vyděláváme a podílíme se na rodinných financích, na spoustu věcí už nejsou muži nebo ženy sami, fungujeme jako partneři. Přesto proti feminismu stále hodně lidí brojí. Na vině mohou být i mýty, které kolem něj panují.

Jsou to ošklivky, které žádný muž nechce

Nehezké, neženské, zhrzené a možná i vousaté ošklivky, o které žádný muž nestojí. Tak vnímá feministky spousta lidí, ale na vyvrácení tohohle mýtu možná postačí jen pár jmen: Jane Fonda, Beyoncé, Emma Watson, Angelina Jolie, Jennifer Lawrence, Demi Lovato a řada dalších. Všechno jsou to slavné, úspěšné dámy, jež by nejspíš jen slepý označil za ošklivé, a muže, který by o ně nestál, byste asi hledali těžko. Ale pozor, všechny se také hrdě hlásí k feminismu.

Navíc za genderovou rovnost bojují i leckteří muži. Jedním z prvních a slavných českých feministů byl třeba prezident T. G. Masaryk, koneckonců jedním z prvních zákonů, který jako prezident podepsal, bylo volební právo pro ženy. A i současnost má své feministy, za práva žen celý život bojuje Alan Alda, ale i Jason Momoa či Antonio Banderas.

Feministky nesnášejí muže

Kdepak, feminismus není o snaze porazit proradné muže. „Nesnaží se vyvolat válku mezi muži a ženami, ale zdůraznit individuální vlastnosti, schopnosti a životní plány žen a mužů na úkor přetrvávajících představ, které vznikly v naprosto odlišném historickém kontextu,“ píše Veronika Šprincová, ředitelka neziskové organizace Fórum 50 %, v článku, který se i tímto problémem zabývá.

Společnost se vyvíjí a to, co platilo dřív, už je dnes nefunkční retro. A feminismus vlastně jen usiluje o zboření starých stereotypů. „Snaží se nacházet cesty k tomu, aby lidé bez ohledu na své pohlaví mohli svobodně rozhodovat o svém životě, svých plánech, tělech, svém životním stylu…,“ říká v článku Šprincová. Aby třeba ženy, které se rozhodnou nemít děti, nedostávaly automaticky nálepku „sobecká kariéristka“, nebo muži, co chtějí jít na mateřskou, „slaboch a podpantoflák“.

Foto: LightField Studios, Shutterstock.com

I dnes muži, kteří se aktivně zapojují do péče o domácnost a děti, čelí leckdy posměškůmFoto: LightField Studios, Shutterstock.com

Žena a muž jsou od přírody jiní, tak jaká rovnost

Nikdo netvrdí, že mezi muži a ženami nejsou fyzické rozdíly. Nikdo nezpochybňuje, že „holky mají vaginu a kluci zase penis“, kdybychom měli citovat slavnou hlášku z filmu Policajt ze školky. Proto také feminismus nepracuje s pojmem pohlaví, ale spíš gender či sociální pohlaví. Bohužel spousta lidí si myslí, že jde o synonyma, nicméně zatímco pohlaví označuje biologicky dané odlišnosti mezi muži a ženami, gender poukazuje na rozdíly (vlastnosti, schopnosti, role ve společnosti…), které jsou nám automaticky přisuzovány právě jen na základě biologického pohlaví.

Feministky ničí tradiční rodinu

I feministky jsou mámy. A některé dokonce fungují přesně tak, jak si zastánci „tradiční rodiny“ představují. Jsou doma s miminkem, přebalují, vaří kašičky, uklízí a žehlí manželovi košile. Ale protože to tak chtějí, ne proto, že se to od nich jako od žen očekává.

A to přesně feministky a feministé chtějí. Aby se jednoduše každá z nás mohla svobodně rozhodnout, jak si zrovna to svoje mateřství představuje, a společnost jí to umožnila. A ať už z vás bude pracující máma s kariérou, nebo ta, co je doma, obojí bude v pořádku.

Rovnost už máte

Ano, můžeme volit, studovat, vydělávat peníze i nosit kalhoty. Ale k té skutečné rovnosti máme přesto stále daleko. Podle Eurostatu (Statistický úřad Evropské unie) u nás činí průměrný rozdíl v odměňování žen a mužů 17,9 procenta v neprospěch žen. Zato na celé čáře „ženy“ vyhrávají v tom, kolik času tráví péčí o domácnost a děti, tedy takzvanou druhou šichtou. Zastoupení žen v politice, ve vedoucích pozicích - opět ženy v menšině. Takže pořád by se dalo říct, že všichni jsme si rovni, ale někdo si je přece jen rovnější.

Opravdu je co zlepšovat a neměla by to být jen touha žen, přece i muži mají manželky, sestry, matky či dcery, pro které chtějí jen to nejlepší. A zatím to nejde nejlépe. Děsivá zpráva o celosvětovém stavu ženských práv. Rovnosti dosáhneme až za 300 let.

Načítám