8 dětských vět, které tatínky dojaly až k slzám

Srdce mužů nejsou z kamene. Chcete důkaz? Osm z nich přiznalo, jaké dětské fráze jim v tatínkovské roli vehnaly slzy do očí nebo co by jednou chtěli od svých ratolestí slyšet.

„Pro otce je důležité, že ho syn nebo dcera milují a že to umí nějakým způsobem vyjádřit,“ myslí si pětatřicetiletý Libor, který popisuje pocit, který měl, když mu jeho tehdy téměř tříletá slečna poprvé řekla, že ho má ráda. „Je to takové pokoření strachu. Tak dlouho si říkáte, jestli budete dobrý táta. Pak uslyšíte, že ano. Spadne vám kámen ze srdce,“ rozněžněle se vyznává Libor.

„Když si potomci svého rodiče váží a mají ho za vzor, je to možná to nejkrásnější, co vás coby otce může potkat,“ usmívá se osmatřicetiletý Štefan. Doma má dva syny a oba shodně tvrdí, že až budou velcí, půjdou pracovat k policii – jako táta. „Do té doby se jejich plány dost změní, iluze si nedělám, ale už jen to gesto dětského obdivu je tak krásné,“ dodává Štefan.

„Žádný z tatínků nechce selhat a vychovat ze svého dítěte grázlíka, takže jakýkoli náznak slušného chování a hlavně vstřícnosti a ochoty pomáhat se cení,“ zastává názor šestatřicetiletý Marek, který si u svého osmiletého syna váží, že junior sám nabízí omoc, když jeho otec něco dělá. „Snad mu to vydrží,“ říká Štefan.

„Předat moudra, zkušenosti nebo i nějaký koníček z generace na generaci? To je splněný sen,“ myslí si čtyřicetiletý Imrich, podle kterého mezi nejhezčí věty, které otec od svých dětí může uslyšet, patří tvrzení, že se něco naučily jen díky němu. „Pak jako tatínek cítíte hrdost,“ dodává.

„V dnešní době, kdy děti sedí u těch svých počítačů, považuji za důležité, že se potomek dobrovolně přihlásí k nějakému koníčku, ať už mu je pět nebo šestnáct,“ přikládá názor dvaačtyřicetiletý Vláďa. Toho nedávno „dostal“ třináctiletý syn, když do něj vložil takovou důvěru, že ho požádal o doprovod a spolupráci. „Chtěl, abychom se společně naučili hrát tenis. Za to jsem moc rád,“ rozplývá se. A jaká další fráze potěší každého tatínka?

„Jelikož moderní tatínkové jsou většinou přepracovaní a cítí se nedocenění, touží hlavně po uznání,“ přidává se devětatřicetiletý Robert s myšlenkou, že verbální poděkování směrem od dětí k nim je něco jako balzám na duši. „Je neuvěřitelně potěšující slyšet od vašeho dítěte, že jste udělali dobrou práci jako rodič, tedy autorita,“ dodává Robert.

„Všichni děláme chyby. Já, moje manželka, dcera i syn. Je to lidské, ale odpouštění taky,“ vypráví třiatřicetiletý Jakub, kterého rozněžnila věta dvanáctileté dcery, již neprávem obvinil ze ztráty svých klíčů: „Víš, táto, nezlobím se, že jsi na mě křičel a že jsi neměl pravdu. Stejně bych tě nevyměnila.“ Hezké, že? Jakub říká, že tohle by měl slyšet každý tatínek…

„Nic nepotěší víc než dětský optimismus a radost i v nelehkých chvílích,“ vyznává se Jonáš, mladý, šestadvacetiletý tatínek, který se od svého pětiletého syna dočkal hlášky: „Táto, neboj, to zvládneme.“ Bylo to v době, kdy jeho maminka ležela na operačním sále. „V tu chvíli jsem na něj byl nesmírně hrdý,“ rozplývá se Jonáš.

A co jste kdy jako rodiče slyšeli od svých dětí vy? Nebo snad existuje nějaká věta, na kterou teprve čekáte?