Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Žádný vztah není bez chybičky a funkční jen tak sám o sobě. Je mnoho oblastí, ve kterých je potřeba stále hledat kompromisy, a navíc – postoje a názory se v čase mění a co bylo důležité včera, nad tím dnes klidně mávnete rukou. O tom, že spoustu kritických momentů zachrání komunikace, respekt a tolerance, jste už určitě slyšeli. Ale ani tato „svatá trojice“ není všemocná.
Čtyři návyky, které potichu ničí vztahy
Manželská poradna Couples Therapy Inc. v americkém Bostonu se na svém blogu pokusila shrnout čtyři nejčastější typy chování, jež jsou sice zpočátku nenápadné, ale postupně se stávají zásadní překážkou v komunikaci a mohou vztah zcela rozklížit. Přitom je důležité vědět, že všechny mají šanci na nápravu, pokud si jich jsou ovšem aktéři vědomi.
Ve všech níže uvedených případech experti radí jednat, dokud zbývá ještě trocha času i chuti s tím něco udělat. Potíže často pramení z výchovy nebo postupně získávaných (negativních) zkušeností. Ale naděje na zlepšení soužití je tu vždy a prvním, základním krokem je si uvědomit, kde děláte nejčastější chyby. Na co byste si u sebe či u svého protějšku měli dát pozor?
1. Útěk od emocí
Vyhrocené emoce obvykle trápí muže víc než ženy. Aby ne, když jsou někteří dosud vychováváni v módu, že „emoce jsou pro ženské“ a jsou známkou slabosti. V důsledku toho jsou pak pro některé muže jakékoliv situace, které vyžadují emoční vklad, nečitelné a problematické. A jedinou smysluplnou reakcí na partnerčin smutek, frustraci nebo podráždění je pro ně útěk. Partnerka se pak může cítit nepochopená, a pokud problém narůstá, začne vážně uvažovat o rozchodu.
- Podle odborníků existuje jediné možné řešení, a to rozumně si promluvit a vysvětlit druhému, co od něj očekáváte a proč se chováte zrovna takto. Jednoduše si upřímně sdělovat své pocity a snažit se je pochopit.
2. Vyhrocená soutěživost
Známý bonmot „Můžete mít pravdu, nebo můžete žít v manželství“ je vlastně docela výstižný. Někteří lidé jsou až neuvěřitelně soutěživí a chtějí vyhrávat za každou cenu a tuto svou potřebu si přinesou do vztahu. A pokud je jeden z partnerů (či oba) navíc tak nejistý a úzkostlivý, že potřebuje mít stále pravdu, začne protějšek opravovat kvůli triviálním věcem. A začne bitva. „Tohle není námořnická modrá, je to královská modrá,“ řekne ona. „Nepoučuj mě, já vidím berlínskou modř, tak si nehraj na vševědoucí,“ odpoví on. Kdo má pravdu? Těžko říct, ale prohrávají oba. Další nebezpečná hádka o ničem, která jen otráví den. Podstatné je si uvědomit, proč vznikla. Rozhodně ne kvůli barvě – za vším je úzkost a především neústupné ego.
- Jedná se o jemné toxické chování, které může z každé běžné konverzace postupně udělat obrovskou a nekonstruktivní při. Když v sobě najdete sílu ustoupit, možná tak naučíte i partnera, že tohle je správná cesta, jak se dohodnout a nehrotit hlouposti.
Už dvakrát měla pravdu, tak teď jsem na řadě já!Foto: Roman Samborskyi, Shutterstock.com
3. Neochota naslouchat
Partner vás naštve a vy mu to pěkně vytmavíte. Řeknete mu, co potřebujete, nejspíš se vám i uleví, a možná vás dokonce potěší, že protějšek dostal přímý zásah. A pak se otočíte a odejdete. Pro vás je to uzavřená záležitost. Jenže ouha!
- Zdravá a správná komunikace je ta, kdy každý z dvojice nejen sděluje, ale také naslouchá. A patří k základním dovednostem každého intimního vztahu. Není fér, když někomu vynadáte a nedáte mu možnost se bránit (případně se omluvit). Je značný rozdíl mezi asertivním sdělením a vystavení partnera nekonečné záplavě kritiky a ponižování. Ale i to se dá změnit, pokud si to uvědomíte.
4. Věčná ukřivděnost
Ať už jsou prohřešky malicherné, nebo hluboké, pokud neumíte odpouštět, jste na velmi špatné cestě. Jestliže nejste ochotni přijmout drahou polovičku i s chybami nebo se stále dokola vracíte ke starým křivdám a tématům, která už jsou promlčená či několikrát prodiskutovaná, spokojenost ve vztahu vám nenávratně uniká. A ani vy sami se dobře cítit nebudete.
