Nejšílenější svatební zvyky ve světě: výkrm nevěsty, dlouhý pláč i koupel ve zkažených vejcích

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zítra se slaví svátek všech zamilovaných a je dost možné, že mnozí muži se rozhoupou a svou vyvolenou požádají o ruku. Svatba je jistě krásná věc, ale nemusí být vždy spojena jen s příjemnými chvilkami. Zajímavosti ze života některých zahraničních snoubenců asi zaskočí každého. Kam se hrabe rozbíjení talířů nebo únos nevěsty…

Čeká vás šťastná událost? 8 věcí, které na svatbě nikdy nedělejte!

Ideál ženské krásy se mění nejen v průběhu času, ale jeho vnímání se liší i v různých koutech světa. A modelky s mírami 90–60–90 by v Mauritánii rozhodně neuspěly. Aby si zdejší dívky zajistily budoucnost a dobře se vdaly, musejí vážit mnohem víc než ty, které známe z obálek časopisů či přehlídkových mol. Čím kypřejší tvary budoucí nevěsta má, tím je pro muže v této africké zemi atraktivnější.

Rodiče tu posílají své dcery dokonce na dvouměsíční vykrmovací tábory, kde dívky konzumují až neuvěřitelných 16 tisíc kalorií denně a jen snídaně tu trvá tři hodiny. Vydatné porce a tučné velbloudí mléko účastnice kurzu musejí pozřít i přes protesty či bolesti žaludku. Tato šílená praktika, hraničící až s mučením, zvaná leblouh je v posledních letech na ústupu, stále však existují místa, kde se jí dívky nevyhnou.

Kuriózní, i když mnohem nevinnější tradici zažívají nastávající nevěsty a ženichové také ve Skotsku. Šťastné manželství zaručí rituál černění (blackening), jenž se provádí několik dní i týdnů před obřadem. Ačkoliv zamilovaný pár dobře ví, že jej bude muset podstoupit, netuší, kdy a kde přesně proběhne. O co se jedná?

Přátelé i rodinní příslušníci dvojici v nestřeženém okamžiku přepadnou a polijí ji kýblem vlastnoručně vyrobené směsi. Mezi hlavní ingredience patří třtinová melasa, mouka, jídlo pro psy, vajíčka (klidně zkažená) či rybí vnitřnosti. Někteří vtipálci přidají navrch i peří, které se na ulepené oběti zákonitě pořádně přichytí. Akce by se navíc měla odehrávat na očích veřejnosti. Takto vyzdobený ženich či zkrášlená nevěsta se pak ukazují ve všech okolních hospodách, popř. prochází vesnicí za velkého halasu svých přátel.

Žádost o ruku jejich vyvolené tropický ráj na Fidži mužům nikterak neusnadňuje. Nejenže o ni musejí poprosit případného tchána, což známe i z našich končin, ale ještě mu mají donést netradiční dar – zub vorvaně obrovského. V Oceánii jej označují slovem tabua, což se dá přeložit jako posvátný. Nosí se na krku jako náhrdelník, je symbolem bohatství i prosperity, přináší štěstí a svému majiteli zvyšuje společenský status. Cena za velrybí trofej se v současnosti může vyšplhat do několika stovek až tisíců dolarů.

Ne všichni na světě považují svatbu za radostnou událost. Nevěsty z kmene Tchuťiaů tu svou oplakávají i měsíc před obřadem alespoň hodinu denně. Po deseti dnech se k rituálu přidá také matka, později babička, sestry a tety. A poslední noc před veselkou může brečet spolu s budoucí vdanou paní ještě devět svobodných dívek.

Nepředstavujte si ale žádný hysterický výlev. Jejich nářek je velice kultivovaný, navíc doprovázený písněmi. Jediné nadávky, jež z dámských úst zaznívají, jsou adresovány dohazovačům, kteří sňatek domluvili. V některých vesnicích si totiž nastávajícího chotě družka nevybírá. A láska? Ta vlastně není podstatná. Koneckonců tradice plná slz přinese stejně do manželství štěstí.

Švédové neuznávají patriarchální zvyky. Představa, že muž předává svou dceru jinému muži, se jim nelíbí, a tak nevěsta kráčí uličkou k oltáři po boku svého snoubence namísto vlastního otce. Může se ale stát, že pár do programu začlení obě tradice. Další zajímavost pak probíhá během svatební hostiny. Jakmile totiž novomanželka odejde třeba na toaletu, všechny přítomné dámy se seřadí a jedna po druhé políbí osamoceného ženicha. A když opustí místnost on, stojí zas pánské osazenstvo frontu na nevěstu.

Nevěsty posouvají hranice: Letošním svatebním modelům vévodí kápě, volány nebo rukavičky