Článek
Situace se prý naštěstí lepší. Lidé stále více uvažují nad tím, co jedí, a snaží se vařit zdravě a chutně. Soudě podle některých webových stránek nebo televizních pořadů, je ale stále co pranýřovat. Podívejte se, co odborníci považují za chyby.
1. Strouhaný sýr na vše
Co je společné mnoha jídlům, která se připravují v českých kuchyních? Bohatý posyp sýrem! Sýr, nejčastěji eidam, nejlépe třicetiprocentní, sypete naprosto na vše. Na maso hovězí, kuřecí i vepřové, do polévky, na rybu… Velkou chuťovkou je pak sýr, který ztvrdne a vytvoří na pokrmu neprodyšnou krustu. Strouhaný sýr najdete v podstatě jen v italské kuchyni, a to parmazán nebo třeba pecorino, které se sypou na těstoviny.
2. Tatarka, kečup, nebo hořčice ke všemu
Tatarka, kečup a hořčice je všudypřítomné trio, které najdete skoro na každém stole v restauraci, a velmi často doprovází jídla i doma. Hlavně tatarku si mnozí Češi přidávají skoro ke každému smaženému jídlu. Bohužel je nenapadne, že zcela přebijí chuť původního pokrmu. Nebo že by právě přirozená chuť – třeba v případě nekvalitních párků – nestála za nic?
Také máte ve spíži hned po ruce kečup?Foto: Profimedia
3. Směsi koření do všeho
Pokud se ocitnete v samoobsluze, můžete si vybírat z mnoha kořenicích směsí. Je zde směs grilovacího koření, směs koření na ryby, na sekanou, na hranolky, na steaky…
Češi je kupují s obrovským nadšením, přestože jde o koření astronomicky drahé. Pokud se totiž podíváte na složení, jeho naprostou většinu tvoří sůl, za kterou si tak pořádně připlatíte. A právě kvůli vysokému obsahu soli jsou tyto směsi značně nezdravé.
4. Používání náhražek a polotovarů
Nemusíte připravovat složitá jídla, ale měli byste se vždy snažit vyhnout používání všech možných polotovarů a „hotovek“ či třeba pokrmů ze sáčku. Právě v nich se skrývá mnoho konzervantů a dalších škodlivých látek. Brambory na loupačku jsou stokrát lepší než těstoviny s omáčkou ze sáčku.
„Nemusím polotovary – tedy když restaurace pouze dohřívají, fritují nebo dopékají,“ prohlašuje Jan Fiala, majitel restaurace U kamenného stolu v Praze.
5. Česká kuchyně je těžká kuchyně
Češi vaří v naprosté většině případů českou kuchyni, či spíše to, co se za ni v posledních desetiletí vydává. Jde v naprosté většině o velmi hutné polévky či omáčky s ještě hutnějšími přílohami.
„Češi milují omáčky a nešetří majonézou. Nicméně jejich stravování se za poslední roky velice zlepšilo, u hostů pozorujeme, že si hlídají, co vlastně konzumují, a ptají se na obsah. I v mém vlastním okolí si všímám, že se lidé inspirují zajímavými recepty v různých televizních kulinářských pořadech nebo na webech věnujících se zdravému způsobu života, což je skvělý směr,“ uvádí Petr Patočka, šéfkuchař restaurace Hradčany v pražském hotelu Savoy.
Hutné omáčky Čechům chutnají. Jsou součástí jejich klasické národní kuchyně. Neměli by se ale upínat jen na něFoto: Profimedia
6. Přílišné experimentování a nedodržování receptů
Češi z jedné strany velmi neradi zkouší nové recepty, ze strany druhé i velmi rádi upravují klasické recepty podle své chuti. Patrně nejvíce trpí italská kuchyně, kterou si výrazně počeštili, a s tou původní má často máloco společného.
7. Obloha bez chuti a zápachu
Těžko říci, kdy vstoupila obloha do české gastronomie, s největší pravděpodobností někdy za časů komunistického vaření, kdy se línému kuchaři nechtělo dělat se s dresinkem na salát. A tak povstala „bohatá obloha“ nejenom na jídelním lístku.
Nakrájené kousky okurky, rajčete či papriky bez jakéhokoli ochucení klade na okraj talíře mnoho z nás. Přitom by stačilo dát zeleninu do mističky, vedle umíchat citronovou šťávu, kapku oleje, sůl a pepř, vše zalít, a efekt by byl úplně jiný…
Jak vaříte vy? Vyznáváte radši klasickou českou kuchyni, nebo experimentujete?
