7 mýtů o elektrokolech: Jde to bez šlapání a může do deště?

Určitě už jste slyšeli, že elektrokola (ekola) jsou určená hlavně pro starší generaci anebo pro ty, kteří nejsou zrovna sportovně zdatní. Není to tak. Na ekole může svištět každý. Co se ještě říká?

Ekolo není jednodušší verze motorky, jak si někdo možná myslí, tudíž nepotřebujete řidičský průkaz. Ale bez šlapání to nepůjde. Hlavní rozdíl mezi obyčejným kolem a ekolem je v přítomnosti elektromotoru a baterie. Motor usnadňuje námahu při jízdě, na výběr je několik úrovní, což si navolíte na displeji na řídítkách. Když chcete, můžete jet i bez pomoci, na vlastní pohon.

Toto tvrzení se zdá být logické, ale realita je jiná. K nabití baterie je třeba elektrické energie, samotná jízda jako „palivo“ nefunguje. Přesněji: u některých ekol se uvádí, že se dají dobít i šlapáním, ale prakticky jde pouze o několik procent energie, kterou byste tím získali. A díky ní daleko nedojedete.

Výrobci a prodejci u jednotlivých modelů uvádějí maximální vzdálenost, kterou lze ujet na jedno nabití – může to být 40, 50 či 60 km nebo třeba i dvakrát tolik. Reálně to závisí na více faktorech, nejvíce na hmotnosti cyklisty.

Za vyšší hmotností ekola stojí zejména motor a baterie, ale pokud je při jízdě používáte, větší váhu nepocítíte (je to spíše otázka zvyku). „Například horská elektrokola mohou vážit 23 až 24 kilogramů, městská elektrokola kolem dvaceti. A běžná kola kolem jedenácti až třinácti kil,“ uvádí Michal Knor ze společnosti Auto Kelly. Když sesednete a ekolo tlačíte, manipulaci s ním usnadní asistent chůze.

Obecně lze říci, že rozdíl mezi dámským a pánským ekolem je stejný jako u běžného kola – u dámského se preferuje snížený rám. Nemusí to však platit vždy. Proto se také prodává více typů ekol, aby si každý vybral podle svých potřeb.

Neznamená to však, že byste se snad nemohli o ekolo dělit s partnerem. Pokud vás baví jezdit každý zvlášť, není mezi vámi výrazný rozdíl ve výšce ani váze, shodnete se na typu ekola i jeho konstrukci… Zrovna tak je možné, že matka bude jezdit na ekole do práce ve všední dny a dospívající syn si ho půjčí o víkendu na výlet.

Elektrozařízení je uložené v ochranném obalu a déšť mu nevadí. Dnes se nejčastěji používá umístění motoru buď v náboji zadního kola, nebo ve středové části rámu (u pedálů), baterie může být v rámu, na nosiči či za sedlovou trubkou.

Na druhé straně je pravda, že ekolo není vhodné do vody, ale to byste s ním museli vjet do rybníka nebo se rovnou potápět.

Vtip ekola je ve snazším šlapání, nikoli v lámání rychlostních rekordů. „Podle evropské normy mají všechna elektrokola maximální trvalý jmenovitý výkon 250 wattů, který se přeruší, jakmile dosáhnete rychlosti 25 kilometrů v hodině, nebo i dříve, jestliže přestanete šlapat,“ upozorňuje Michal Knor.

Tady už by se dalo polemizovat – jako u všeho, co si kupujete. „Nejlevnější funkční elektrokolo s nízkým nástupem, takzvané městské, pořídíte asi od 24 tisíc korun, trekingové od 30 tisíc a terénní, horské, od 40 tisíc korun,“ uvádí Jakub Ditrich ze společnosti Ekolo. V každém případě je třeba počítat s dalšími náklady, protože baterie vydrží v průměru asi tři až pět let. A také je třeba dát ekolo „pod zámek“ (není-li jím vybavené) a na něm byste rozhodně šetřit neměli.

Na jednom se patrně shodnou všichni: ekolo si musíte nejprve vyzkoušet, těžko jinak zjistíte, zda a jaké vám bude vyhovovat. Testování ekol nabízejí některé prodejny nebo přijďte na testovací festival 19. a 20. května do pražského areálu Business Centrum Zálesí.

Jezdíte na kole pravidelně?