6 vět, které říká snad každá matka

Spi už! Počítám do tří, a pak uvidíš! Ježíšek to všechno vidí! To je jen malý výčet toho, co slýchají děti už řadu generací. Tohle je šest vět, které se dají nazvat rodičovskou klasikou.

„Mami, já mám žízeň“, „mě se chce čurat“, „ještě jednu pohádku“, „mami, je tu bubák“. Existuje nepřeberné množství způsobů, jak se snaží děti oddálit spánek. Většina maminek se nejdřív snaží veškerá přání dítěte splnit, ale pak stejně vždy dojde na tu slavnou větu „Proboha, už spi!“.

„Jako malá jsem to nesnášela, jakmile máma zvýšeným hlasem řekla, spi už, věděla jsem, že je konec legrace a měla bych ztichnout. Dnes se musím smát, jak to praktikuju i na své děti, které to nejspíš štve úplně stejně,“ směje se čtyřiatřicetiletá Klára.

Každé dítě občas pláče. Když víte, proč, není to tak zlé. Ale, co když brečí jen tak, ze vzteku, bez důvodu? To vám nejspíš brzy dojde trpělivost a v paměti vylovíte klasiku v podobě věty „Chceš, abych ti jednu plácla? Aspoň budeš mít důvod, proč bulet!“.

„Tohle používal můj táta. Nikdy mě nakonec neplácnul, ale už jen ta hrozba většinou stačila. Přiznávám, že už jsem to několikrát řekla i svému synovi, ale v duchu jsem se musela smát, jak se svět vážně pořád točí,“ vzpomíná jednatřicetiletá Lucie.

Děti a jídlo, to je kapitola sama pro sebe. Většina rodičů řeší, jak dostat do svých ratolestí alespoň trochu zeleniny a naopak co nejvíce omezit cukrovinky všeho druhu. Proto existuje celá řada moudrých vět na toto téma. „Zkazí se ti zuby“, „po čokoládě nevyrosteš“, „jestli nebudeš jíst i zeleninu, budeš nemocný“. Určitě jste něco z toho v dětství slýchaly i vy.

„Moje máma to hodně používala kvůli polévkám, které jsme se sestrou neměly rády. Pořád říkala, jak nebudeme mít sílu, nevyrosteme a podobně. Je pravda, že obdobná varování nyní poslouchá i moje šestiletá dcerka,“ vypráví šestatřicetiletá Magda.

Když už nevíte, jak donutit dítě, aby vás poslouchalo, nejspíš vytáhnete starý dobrý trik s Ježíškem. Dobře posloužil vašim rodičům, proč by to nemohlo stejně dobře fungovat i u vás? Ježíšek přece všechno vidí, všechno si pamatuje, a tak se zlobivé dítko nesmí divit, když pod stromečkem nenajde žádný dáreček.

„Nezapomenu na situaci, kdy máma rozčileně koukala na zeď, kterou jsem pomalovala vodovkami. Už nevěděla, co říct, tak jen smutně konstatuje, že o Vánocích moc radosti asi mít nebudu, protože Ježíšek nosí dárky jen hodným dětem. Nedávno jsem si přesně totéž zopakovala se synem. Když jsem koukala na počmáranou zeď, automaticky mi naskočil Ježíšek,“ směje se devětadvacetiletá Zuzana.

Věnujete se jim, odpovídáte na jejich dotazy, hrajete si s nimi, pomáháte s psaním domácích úkolů. A občas vám dojdou síly a z úst vám vyletí slavná věta „Proboha, dej mi aspoň chvíli pokoj!“

„Vždycky, když mi tohle řekla máma, štvalo mě to. Proč bych jí měla dávat pokoj, proč by mi ještě nemohla přečíst jednu pohádku, proč ji moje dotazy tak rozčilují. Ale dneska ji plně chápu a párkrát už jsem tu větu také použila,“ přiznává dvaatřicetiletá Ivana.

Na závěr tu máme tu největší klasiku. Slavné počítání do tří (včetně prodlužování typu dva a čtvrt, dva a půl a dva a třičtvrtě) není třeba více vysvětlovat. Počítaly vaše maminky a počítáte jistě i vy.

„Dodnes vidím mámu, jak hlasitě počítá do tří. Nikdy jsme s bratrem nevydrželi déle jak do dvou a půl. Díky bohu se tahle metoda osvědčila i u mých dětí, občas dokonce stačí říct jen ,jedna', a už poslechnou,“ směje se čtyřiatřicetiletá Soňa.

Co jste v dětství slýchaly vy a teď to říkáte i svým dětem?