6 vět, které jste jako matka nikdy nechtěla říkat

„Slyšíš ji? Mají prdíky a konečně našla smysl života! Tohle já jako máma nikdy říkat nebudu!“

Mámy míní a děti mění. Když se dítě narodí, cosi se stane a z pragmatických žen s vlastním názorem se stanou šišlající osoby, které mluví nelogicky v množném čísle a občas nejsou úplně objektivní. Takže jaké věty určitě nebyly v plánu, protože vy budete jiná a normální?

Vyhlášený mateřský plurál. Můžete s tím bojovat, jak chcete, ale jste na dlouhou dobu s dítětem jedno tělo a jedna duše. Co dělá děťátko, děláte i vy.

Zuby rostoucí celé rodině působí na okolí hodně směšně, to se není čemu divit. Ale když matka prohlásí „my v noci nespíme a hodně pláčeme“, o žádnou velkou nadsázku nejde. Když nespí miminko, nespí ani máma. Hodinový pláč umí být nakažlivý a rozbrečí kdejakou železnou lady.

Když tohle prohlašovaly vaše kamarádky, ťukaly jste si na čelo? Tajně, samozřejmě. Copak nevidí, že má její dítě špičatá ušiska a neudělá ve třech letech bábovku z písku?

A teď se díváte na tu dokonalost, co jste porodily, a nemůžete si pomoct, je to prostě nejúžasnější dítě na světě. Příroda moc dobře ví, proč matkám nadělila mírnou neobjektivitu.

V plánu bylo jednat s dítětem na rovinu a nechat prostor pro diskuzi (víte, jak a kdy začít mluvit s dětmi o sexu?). Máte přirozenou autoritu a s dítětem láskyplný vztah. Není třeba křičet a jednat z pozice síly. Víte, co je pro dítě nejlepší. Váš protějšek, tedy dítě, to chápe a reaguje pozitivně. Tak určitě! Proč ve skutečnosti musíte někdy zařvat tak, že si i sousedovic děti běží uklidit pokoj?

Co uděláte, když se dítě po sedmnácté zeptá, proč nemůže v pěti letech koukat na Godzillu, přestože jste mu šestnáctkrát vysvětlila, že by mělo špatné sny, protože je to strašidelný film plný násilí? Po sedmnácté to vzdáte a na „proč“ zařvete na celý barák „protože jsem to řekla!“ Dítě je sice stále přesvědčeno, že by se dívat mělo, ale vy jste ušetřila trochu času.

Tak jako vy občas nerozumíte chování svých potomků, oni nechápou vás. Jak můžete být tak trapní, nemoderní, úzkostliví a zpátečničtí? Vy moc dobře víte, proč na některých pravidlech a nařízeních trváte. Máte strach, čtete noviny a sledujete zprávy. Víte, co všechno se může stát.

Takže když zase posloucháte, jak jste nejhorší rodič a zkazíte všechnu srandu, vzpomenete si na svoji maminku a s povzdechem „to pochopíš, až budeš sama máma“ si trváte na svém.

A pak jsou tu malé, nevinné lži, které nikomu neublíží. Udělaly jste právě pudink z avokáda, ale protože dítě zelené nejí, namluvíte mu, že je to čokoláda.

Nebo chcete do dítěte dostat špenát, čočku nebo jinou zdravou potravinu, a protože víte, že těm malým lidem funguje neomylný radar, díky kterému poznají cizrnu i rozemletou v sekané, ty dobré, zdravé potraviny klidně zapřete. Všechny plány, jak vy nikdy nebudete dítěti lhát, berou za své. Někdy to holt jinak nejde.

Děti jsou soutěživé a rády se mezi sebou porovnávají. Vy tento typ výchovy samozřejmě nepraktikujete, víte, že každé dítě je individualita a srovnávání není fér. Navíc přece víte, že je vaše dítě dokonalé.

Ale co když chcete donutit potomka k zamyšlení nad sebou samým? Tak vytáhnete argument z nejsilnějších. Sebe! Sebe v jeho věku. Jedničkářka vybraných mravů, která neodmlouvala a volný čas trávila domácími pracemi.

Pokud ale chcete obstát, slaďte noty s vlastní matkou. Babičky mají tendenci vnoučkům odkrýt realitu a velmi se těší na to, až vám tu výchovu trochu překazí.

Tyhle celebrity problémy s dětmi nemají. Rozhodly se totiž, že žádné mít nebudou.  Nelitují?