Článek
Naše čtenářka Šárka (35) má trápení s přítelem a neví, co má dělat. A proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento dopis:
Vážený pane Hausmanne, obracím se na vás jako na muže se zkušenostmi a člověka, který zná muže. Je mi 35 let, před dvěma lety jsem se rozešla s přítelem. Musím přiznat, že jsem z toho byla špatná docela dlouho, ale asi po tři čtvrtě roce jsem potkala přítele současného, který mě doslova ukecal, abychom se dali dohromady. Já jsem byla tehdy ještě dost bolavá z rozchodu, ale nakonec jsem po několika týdnech „podlehla“ a s přítelem začala chodit. Bylo to moc hezké, hodně dobře nám to fungovalo po milostné stránce, byl pozorný, moc hezky jsme si povídali… Kámen úrazu byl v tom, že on je z jiného města než já, bydlí asi 120 km daleko. Stýkali jsme se jen o víkendech – a zdaleka ne každý víkend. Po čase mi to začalo nevyhovovat, a tak jsem s přítelem několikrát mluvila na téma společného bydlení a navrhla jsem, zda by se nepřestěhoval ke mně – hlavně proto, že mám větší byt a jako muž si podle mě najde lépe práci. On nebyl proti, nicméně říkal, že by rád, aby k tomu došlo až po nějakém čase, kdy se lépe poznáme, s čímž jsem souhlasila. Jaký šok ale pro mě byl, když pak po několika víkendových schůzkách (asi po dvou měsících) přišel s tím, že bychom se měli rozejít – že jsme každý z jiného města, oba chceme v tuhle chvíli něco jiného…. To byla sprcha, kterou jsem vůbec nečekala, protože předtím se vším souhlasil, oboustranně jsme se podle mě chápali a totálně mě to dostalo. Teď je od tohoto momentu asi měsíc a on se chce vrátit, slibuje mi vše, o čem jsme před rozchodem mluvili. Ale já mu nevěřím, mám velký strach se mu zase otevřít, aby zase nedošlo k nějakému takovému rozhodnutí z jeho strany. Mám ho stále moc ráda, ale mám velký strach. Co myslíte, co ho vedlo k rozchodu? Myslíte, že bych mu měla dát druhou šanci? Děkuji moc za odpověď. Šárka
NEVÍTE SI RADY S MUŽI? CHLAP VÁM PORADÍ
Vážená slečno Šárko,
ve vašem věku (promiňte) nemáte čas na experimenty s pravými úmysly onoho muže. Bohužel si nemůžete dovolit ani luxus opovrhnout tou malou šancí, kterou váš povedený nápadník stále představuje. Tyto dvě podmínky nechť jsou společným jmenovatelem řešení situace.
Jestliže vám přítel kajícně slibuje vše, o čem jste před rozchodem mluvili, tak ať to neprodleně vyplní. V tuto chvíli je celkem jedno, kdo bude u koho bydlet, ale vy pravdu zjistíte pouze podle jeho ochoty (doprovozené činem!) se s vámi sestěhovat. Dejte mu ultimátum třeba do měsíce, a jakmile se začne vytáčet, rychle pryč – každého dne stráveného na této frontě je pak škoda. Lhůtu neprodlužujte a požadujte, aby v jejím průběhu byl všechny víkendy a dovolené s vámi – jedno kde.
Již dlouho jsem zde neuvedl ženami nenáviděný, leč osvědčený evergreen svých doporučení, o jehož užitečnosti jsem natolik přesvědčen, že se nestydím se snížit k jeho občasnému zopakování: Volný čas, který vám vaše současné osamění dopřává, využijte k desetikilometrovému běhu denně za každého počasí. O své fyziognomii sice nepíšete nic, ale vůbec nic tím nezkazíte, i kdybyste byla jak tyčka. Natož kdyby ne…
Ptáte se, co ho vedlo k rozchodu. Z těch dvou bere vždycky jeden vztah vážněji než druhý. Třeba to dosud tak vážně nebral. Když jste se vídali jen o víkendech, a ještě ne o všech (proč?), tak asi občas někoho potkal. Svět je veliký! Asi mu někde svitla naděje na nějakou (podle jeho názoru) lepší. A skončilo to fiaskem a teď jste mu dobrá. To pořád ale neznamená, že vtažen do společného bytu a okleštěn o dosavadní svobodu nemůže být aspoň jakýms takýms manželem.
Ta skeptická adjektiva jsem tam přidal proto, že si myslím, že chlap, který za něco stojí, má ve městě, kde žije, svoji pracovní kariéru, kamarády, spoluhráče, kumpány, zájmové spolky a sportovní oddíly, které jen tak neopustí. Pokud by se (ve lhůtě!) přestěhoval k vám, znamenalo by to, že nic takového nemá, že je to nespolečenský nýmand bez zájmů a bez zajímavé práce. No, hlavně, když bude na vás hodný…
