Co všechno umí léčit Vojtova metoda? Opožděný vývoj miminka i ortopedické vady

Vojtova metoda je manuální terapie, kterou vypracoval světoznámý český lékař Václav Vojta a pomohl tak tisícům dětí. Používala se převážně k léčbě malých pacientů s mozkovou obrnou, dnes se nejčastěji využívá u dětí s poruchou psychomotorického vývoje, u dětí s neurologickými ale i ortopedickými diagnózami.

Vojtova metoda neboli aktivační systém reflexní lokomoce má své místo také ve fyzioterapii v léčbě dětí i dospělých. Využívá se například po mozkové příhodě, při bolestech hlavy, při vadném držení těla či léčbě skoliózy nebo u ortopedických vrozených vad.

Vojtova metoda je účinná metoda, která se využívá zejména v případě motorického opoždění, ke kterému může dojít v těhotenství, kdy se plod nevyvíjí správně, a před, během nebo po komplikovaném porodu. Princip metody vychází z myšlenky, že duševní vývoj dítěte jde ruku v ruce s hybným vývojem. Základ pohybové inteligence je daný geneticky, a pokud tomu tak není, dítě se po opakovaných nezdarech přestane o pohyb pokoušet, případně použije nesprávný vzorec, který si upevní, a později se projeví třeba špatným držením těla.

Ortopedičtí pacienti pak mají špatně fixované pohybové vzorce, které aktivují svaly asymetricky. Tím dochází k chybnému formování kloubů nebo tvaru kostí. U dospělých po mozkové mrtvici je snahou obnovit původní pohybové vzorce navzdory poškození v mozku.

Reflexní lokomoce (reflexní pohyb vpřed) využívá takzvané reflexní vzory, které jsou geneticky „předepsané“ v mozku a jsou typické pro lidský organismus. Působení reflexní lokomoce spočívá v tom, že se u dítěte speciálním cviky vyvolávají pohybové vzorce, které jsou u každého člověka uloženy v nervovém systému (mozek a mícha), a postupně, jak dítě roste a nervový systém zraje, jednotlivé pohybové vzory je možné aktivovat. Konkrétně to znamená, že se aktivují nepoužívané svaly a postupně dojde k vyvolání vrozených pohybů.

Vojtovu metodu musí doporučit odborník. Zpravidla si „jiného“ pohybového vývoje všimne rodič, který to konzultuje s dětským lékařem nebo přímo fyzioterapeutem. Pediatři sami často upozorní na odchylky při pravidelné kontrole v ordinaci, ale bohužel většinou odchylku od vývoje nehodnotí tak přísně jako fyzioterapeut.

Cvičí se tak, že se manuálně stimulují přesně definované oblasti na těle, hlavě a končetinách, a to bez účasti vůle. V terapii se nejčastěji používají dva základní vzory – reflexní otáčení a reflexní plazení. Miminko bývá nahaté nebo jen má jen plenku, je položené do určité přesně definované polohy a přes body, takzvané spoušťové zóny, další osoba, nejčastěji rodič, stimuluje svalovou aktivitu.

A víte, co (ne)dělat při výhřezu ploténky?

Období do šesti měsíců věku kojence je nejdůležitější, pokud jde o psychomotorický vývoj. Pozdější náprava je možná, ale problematická. Dítě s jakýmkoli motorickým opožděním by mělo začít s léčbou ideálně do druhého měsíce života.

K praktikování metody je nutná kromě pravidelnost také trpělivost. Dost často u cvičení děti pláčou, ale nejde o bolest, spíše o pocit nelibosti, že ho rodiče a fyzioterapeut drží v určité poloze a provokují ho tlakem na spoušťové body naráz ke kýženému pohybu.

Vždy záleží na stupni opoždění. Zpočátku je vhodné chodit na fyzioterapie jednou týdně, kdy fyzioterapeut kontroluje, zda rodiče s dítětem správně cvičí. Cvičení je nutné totiž provádět i doma, většinou několik minut čtyřikrát denně. Aby bylo cvičení efektivní, musí být pravidelné. Délka terapie je individuální, u některých dětí stačí několik měsíců, v těžších případech i roky.

U lehčích forem opožděného vývoje lze očekávat při pravidelném důsledném cvičení posun dovedností miminka do několika málo týdnů, například do 14 dnů. Ale u těžkých forem opoždění nelze zlepšení očekávat rychle.

Pokud je poškození mozku větší, zničené řízení hybnosti nelze v plném rozsahu obnovit ani poctivou rehabilitací. Neznamená to ale, že je cvičení k ničemu.

Cvičením lze předejít změnám na šlachách, vazech a deformitám kloubů. Je velmi pravděpodobné, že dítě, které by bylo v životě jen ležící, je díky Vojtově metodě možné rozplazit, bude nejspíš umět lézt, postaví se na nohy a někdy dokáže chodit s pomůckou nebo samostatně.

Odborná konzultace: Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT, vedoucí fyzioterapeutka, FYZIOklinika, Praha