Nenápadná samota. Nemusíte si jí všimnout, ale může vás zničit. 5 znaků, podle kterých poznáte, že máte problém

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se řekne samota nebo osamělost, většina z nás si vybaví utrápené seniory, co sedí doma, nemají si s kým promluvit, jedinou jejich společností je puštěná televize nebo rádio. Jenže samota už dávno není jen problém seniorů nebo lidí, kteří žijí opravdu sami. Potýkají se s ní i mladí. Osamělost má totiž mnoho podob a naopak ta, co není na první pohled znatelná, může být o to nebezpečnější. Dlouhodobě totiž vede k celé řadě psychických problémů a může skončit i depresemi, úzkostmi a v krajním případě i sebevražednými myšlenkami.

Tohle je pět známek toho, že jste osamělí, i když si to možná neuvědomujete.

Na tom, že se svými kolegy vycházíte a vídáte se s nimi i mimo zaměstnání, není samozřejmě nic špatného. Ale co když nemáte mezi svými přáteli nikoho jiného a svůj volný čas trávíte buď o samotě, nebo jen s lidmi z práce?

Hrozí, že jde o velmi povrchní mezilidské vztahy, kde je vaším jediným pojítkem právě zaměstnání. Jenže každý člověk potřebuje i jiné, řekněme hlubší vztahy, které prostě s kolegy navázat nelze.

Není den, abyste nezkontrolovali, co se děje na sociálních sítích. Několikrát denně si na svůj profil dáváte různé statusy, své virtuální kamarády zásobujete nejrůznějšími fotkami, s většinou těch lidí jste se fyzicky neviděli měsíce či roky, ale přes internet s nimi čile komunikujete.

Váš život se odehrává spíš po síti než v reálném světě. „Osamělí lidé se často upínají na virtuální realitu. Nežijí, ale sdílejí. A skutečně platí, že čím víc sdílení na sociálních sítích, tím zpravidla prázdnější život,“ potvrzuje životní koučka Hana Wolf.

Navíc ale tenhle návyk ničí v lidech schopnost běžného kontaktu s okolím, jakési umění skutečného života. Takže je to vlastně začarovaný kruh a vy se budete jen víc a víc propadat do virtuálního světa a vzdalovat se tomu opravdovému.

Můžete mít tu nejpočetnější rodinu na světě a přece se čas od času stane, že každý její člen někde je a vy zůstanete večer sami doma. Jak se v takové situaci cítíte? Jak vám je, když zrovna nemáte žádné povinnosti a čeká vás jen večer se sebou samým? Pokud vám není příjemně, máte nutkavou potřebu někomu zavolat (ale vlastně vás nenapadá nikdo konkrétní), někam jít, ale nevíte kam, neznačí to nic dobrého. Pokud vám není dobře se sebou samými, těžko vám bude dobře s někým jiným.

Do čehokoli se pustíte, to děláte s velkou vervou. Ať už jde o práci nebo koníček, jste na danou věc plně soustředění, nikdy nepolevíte, věnujete jí veškerou svou energii a čas. Rozhodli jste se naučit sambu? Kurz nevynecháte, ani když jsou silnice nesjízdné, máte horečku…

Tahle zaujatost pomáhá zapomenout, že jste ve skutečnosti sami. Že místo samby byste raději leželi na gauči v objetí někoho blízkého, je to prostě jen záplata, vy to podvědomě nejspíš víte, ale právě přehnanou zaujatostí se to snažíte potlačit.

Nikoho by nenapadlo, že jste osamělí. Vedete totiž velmi rušný život. Pořád někde jste (na večírcích, nejrůznějších kurzech, v práci). Není den, kdy byste něco neměli. Jenže zase je to jen berlička, další trochu jiná záplata, obrovské množství povrchních a letmých setkání, která vlastně vaši samotu jen víc a víc prohlubují. Spíš se potřebujete zastavit, najít v sobě klid a zaměřit se na hlubší a cennější vztahy a zážitky.

Nejdůležitější vztahy, bez kterých se nikdo neobejde? Potřebujeme nejen kamarády, ale také pošťáka