5 situací, kdy se vám chce dětem lhát. Nedělejte to!

Teprve svět poznávají, pomalu zjišťují, jak to v něm funguje. A samozřejmě mají spoustu otázek. Některé vás vyvedou z míry, protože mají skoro až vědecký ráz, a vy na ně buď odpověď neznáte, nebo je tak složitá, že nevíte, jak na to.

Jenže pak jsou tu otázky, v nichž máte jasno, ale prostě se vám do odpovědi nechce. Je to choulostivé, možná trochu trapné a ožehavé téma. Tak rádi byste dítko odbyli nějakou nezávadnou pohádkou, drobnou lží, která ho nechá ve světě dětské nevědomosti. Jenže musíte sebrat veškerou odvahu a jít s pravdou ven. Protože lhát se prostě nemá.

Díky sexu přišly na svět, je to přirozená součást života a není na něm nic špatného. Ale jakmile se dítko zeptá „jak se dělají děti“, většině rodičů se prostě chce jen křičet „Čáp! Nosí je čáp!“.

Zpočátku si ještě vystačíte s obligátní polopravdou, že miminko vyroste v maminčině bříšku. Pohoda. Horší je to ve chvíli, kdy se začnou děti pídit po tom, jak se to miminko do maminčina bříška dostalo (případně, jak se tam dostalo to semínko, ze kterého miminko vyroste). A jak se pak to miminko dostane z bříška ven.

I když se vám chce lhát, řekněte pravdu. Věřte, že je to snazší, než se zdá. Děti fakta zvládají o hodně líp, než si rodiče myslí. Takže, jak se miminko dostalo z maminčina bříška? No přece v nemocnici, s pomocí doktorů a tudy, kudy maminka čůrá. V případě starších dětí, které už třeba chodí do školy (nikdy prostě nevíte, kdy se dítko zeptá), můžete samozřejmě použít odbornější výrazy a podrobnější popis, ale rozhodně nelžete. Jen tím uděláte dětem zmatek v hlavě, otázky přijdou později a budou ještě zapeklitější.

Ochudit děti o Ježíška, by byl hřích. Tahle báchorka prostě k dětství patří.

Jenže jednou přijde chvíle, kdy si dítě pravdu zaslouží (ideálně dřív, než ho do ní zasvětí někdo jiný, například necitlivý spolužák). Ale vám se chce lhát dál. Ta hra na Ježíška vás baví, protože je to jednoduše nádhera. A taky se bojíte reakce dítěte. Nenaštve se, že jste mu celou dobu lhali? Nebude se na vás zlobit? Budou Vánoce ještě někdy tak krásné?

Nebojte, i tady dítko pravdu zvládne. Pochopí, proč to tak bylo, a zjištění, že za tou vší nádherou a štěstím nebyl Ježíšek, ale milující rodiče, to je víc než všechny pohádky světa.

Jak rádi byste dítěti řekli, že vy nikdy neumřete, že tu vždycky budete s ním, že se nemusí vůbec bát. Jenže tady se lhát opravdu nevyplácí. Všichni rodiče sice chtějí své děti chránit před každým zlem a smutkem, ale smrt patří k údělu každého živočicha. Dřív nebo později se s ní dítě stejně setká, když mu umře domácí mazlíček nebo třeba babička. Pomozte mu pochopit, jak funguje koloběh života. Aby se v něm neztratilo, musí znát pravdu.

Prostě vám to ujelo. Naštvala vás tchyně a řekli jste o ní (nebo o komkoli jiném) něco ošklivého. A co čert nechtěl, váš potomek to zaslechl. A teď se samozřejmě ptá.

Obranná reakce vám velí říct mu, že špatně slyšel, že jste nic takového neřekli, že to špatně pochopil a podobně. Jenže tím děláte ze svého dítěte hlupáka. Bude akorát zmatené a bude mu to ještě víc vrtat hlavou.

Vzchopte se a jděte s pravdou ven. Chybovat je lidské, frajeřina je umět chybu přiznat a třeba se za ni omluvit. I to je zkušenost, kterou byste měli dětem předat. Takže mluvte na rovinu: „Neměla jsem to říkat, ujelo mi to, babička mě trochu naštvala, ale nemyslela jsem to tak. Budu si příště dávat pozor, protože není hezké mluvit o druhých ošklivě.“

Nezabráníte tomu, děti prostě všude možně zaslechnou i slovíčka, která jim ještě nepřísluší. Přesto byste měli být rádi, když se po jejich významu pídí. Mnohem horší je, když je zařadí do svého slovníku, aniž by jim rozuměly.

Takže když se vás dítě třeba zeptá, co je to šlapka, neříkejte mu, že pedál od kola. Stejně se pak bude pídit po tom, proč tedy ten pán na tu paní křičel, že je pedál od kola. Dopřejte dětem pravdu. Nemusíte přece zacházet do detailů, ale jednoduše říct, že jde o skutečně ošklivou nadávku, která může ostatním dost ublížit, proto není vůbec hezké ji používat. A že ten pán se prostě nezachoval hezky.

Vzpomenete si na chvíli, kdy jste jen stěží zvládli říct svým dětem pravdu?