4 největší chyby, které páchají muži ve vztahu. Znáte je?

Ženy žijící v dlouhodobém vztahu jsou proslulé tím, že se mnohdy z partnerek mění v matky a i ke svému muži se chovají jako k dítěti. Mívají také sklony k hysterii, nebo naopak bývají přebornicemi v disciplíně jménem tichá domácnost. Jejich víra v to, že je jejich manžel telepat, tudíž má vycítit, co potřebují, i když mu to neřeknou, je také legendární.

Jenže i pánové dělají typicky mužské chyby, které vztah následně komplikují a v extrémních případech ho mohou i zničit. Tohle jsou nejčastější z nich.

Ženám se vyčítá, že jsou často až příliš emotivní, jenže pánové jsou zase pravý opak. Řada z nich svoje pocity úzkostlivě tají a nejspíš dle zastaralého pořekadla „chlapi nebrečí“ prostě emoce nedává najevo. Jakoby starosti, strach, obavy, ale i láska, byly slabost.

A tak se stává, že máte najednou doma nervózního, podrážděného chlapa, co nemá na nic náladu, ale netušíte proč. Takže začnete vymýšlet nejčernější scénáře. Má milenku! Chce od nás odejít! Má rakovinu!

Trápíte se oba, doma je dusno, a nakonec se ukáže, že byl ve stresu z pracovních záležitostí, nebo ho naštvali rodiče. Jednoduše řečeno, kdyby se muži dokázali víc otevřít a svěřit se se svými starostmi, všem by se ulevilo. Ženy by se nebály, co hrozného se děje, a muži by nebyli na svoje trápení sami.

Tady se opět projevuje zastaralé společenské nastavení a také výchova, kdy řada mužů má ještě pocit, že správný chlap je ten, který umí bouchnout do stolu a doma si za každou cenu prosadit svou. Že on je ten, který by měl o většině věcí rozhodovat, prostě nebýt podpantoflák.

Takže konstruktivní diskuze nad řadou věcí je s nimi v podstatě nemožná, protože uznat, že manželčiny argumenty zní logičtěji, je slabost. Při jakýchkoli neshodách tak muži nehledají kompromis, ale bojují o moc. Nehledají nejlepší řešení, ale způsob, jak mít navrch. Jenže vztah není soutěž, nejde o to, kdo doběhne do cíle první, ale o to, abyste tam doběhli společně!

Ano, pánové v dlouhodobých vztazích leniví! I ti, co byli zvyklí se o sebe starat (vyprat si, uvařit, uklidit si…), tyhle domácí povinnosti s chutí přenechají své ženě. Nutno přiznat, že si za to dámy mnohdy mohou samy, protože v bláznivé zamilovanosti svým protějškům doslova posluhují, obskakují je a jednoduše si je rozmazlí. Bohužel velmi často se to pak ještě víc zhoršuje a po patnácti letech manželství má kdejaká žena pocit, že je vlastně zároveň i chlap, protože i tu poličku na zeď už přivrtává ona.

Jenže pokud má vztah fungovat, musí v něm být vše rozloženo spravedlivě, tak aby to oběma vyhovovalo. Jakmile má jeden pocit, že dře jako blázen a druhý se jen povaluje na gauči, nejste na dobré cestě. V tomto případě ovšem bývá chyba na straně obou. Muž je líný a žena mu to umožňuje.

Vzpomínáte na začátky, kdy vám nosil květiny, dobýval vás, do ucha šeptal něžná slova a nevynechal jedinou možnost, jak vás pohladit či obejmout?

Bohužel po letech vztahu na tohle pánové už velmi často rezignují. Mají pocit, že svou „kořist“ už ulovili a nikdo jim ji nemůže vzít. To je ale velký omyl! Jakmile se k sobě budete chovat jako k naprosté samozřejmosti, jako k něčemu, co tu prostě je, aniž by to potřebovalo jakoukoli péči či pozornost, je to začátek konce. Kytka také zvadne, když ji nebudete zalévat.

Není třeba bláznit jako puberťák, ale občas si udělat radost, zařadit do běžného provozu trochu romantiky, udělat si čas jeden na druhého... To je základ spokojeného partnerství!

Dělá některou z těchto chyb váš partner?