4 nástrahy, které ničí i ten nejšťastnější vztah

Jsou věci, které mnozí lidé žijící ve spokojeném vztahu automaticky dělají, leckdy mají dokonce pocit, že tím lásce pomáhají a prohlubují ji tak – ale opak je pravdou. Tohle byste neměli připustit ani v tom nejúžasnějším vztahu, protože si tím pod sebou nevědomky řežete větev.

Je jasné, že když spolu dva lidé žijí, nemají společné jen lože, ale i finance. Jak si je mezi sebou uspořádáte, je jedno. Někomu vyhovuje striktní rozdělení půl na půl, jiní si libují spíš ve společném účtu a moc nepočítají. Vše je v pořádku, pokud s tím oba souhlasí a oběma to vyhovuje.

Co byste ale neměli nikdy dopustit, je naprostá finanční závislost na protějšku. Jsou to situace, kdy je žena v domácnosti, nemá žádný příjem, žije v partnerově domě (a nemá na něm žádný podíl), jezdí jeho vozem a vše, co koupí (od věcí do domácnosti až po podprsenku), platí z jeho peněz. Nejhorší to je samozřejmě ve chvíli, kdy jsou pouze partneři (a nemají spolu ani děti), protože manželka či matka společného dítěte přece jen nějaká práva má.

Totální finanční závislost je strašlivě nebezpečná. A nejen ve chvíli, kdy dojde k rozchodu a z vás se může ze dne na den stát bezdomovec bez jediné koruny. Tahle závislost totiž nesvědčí ani vztahu. Aniž si to uvědomujete, staví se tím jeden do role „podřízeného“ a druhý do role toho, kdo rozhoduje. Je to velmi zneužitelné, mnohdy stačí jedna obyčejná hádka a i pro toho nejúžasnějšího chlapa na světě může být velmi těžké nevytáhnout argument typu „vždyť jsou to moje peníze“ nebo „co víc bys chtěla, živím tě“. A i když se pak udobříte, jsou to věci, které vaše soužití pomalu, ale jistě nabourávají.

Partnerský život je plný každodenního rozhodování o úplně obyčejných věcech, které je potřeba zařídit. A dost často se stává, že – třeba z pouhé pohodlnosti – svému protějšku dobrovolně předáte veškerá rozhodovací práva. On je tak šikovný a organizačně schopný, tak proč ho nenechat zařídit rekonstrukci bytu. On se tak vyzná, má přehled a umí vyhledat nejlepší letenky, tak proč ho nenechat zařídit dovolenou. Pracuje v centru, má obchody na každém rohu, tak proč by neměl nakoupit vánoční dárky.

Jenže to není vůbec správné. „V podstatě tak vkládáte své emoce a potřeby do náruče rychlejšího a organizačně schopnějšího partnera, necháváte ho rozhodovat za vás, přizpůsobujete svoje prožitky jeho potřebám. Pak ale ve finále nežijete svůj život, ale jeho,“ vysvětluje vztahový kouč Aleš Kalina.

I tady by mělo platit férové rozdělení. On umí hledat letenky, vyzná se ve světě, už toho hodně procestoval? Fajn, může mít na starosti dovolené. Ale vy zas máte třeba lepší vkus, vyznáte se v designu, máte cit pro interiér, tak proč nemít hlavní slovo třeba ohledně zařízení bytu?

Milujete se, je vám spolu dobře a chcete spolu trávit co nejvíc času. Obzvlášť pro začátek vztahu to bývá typické a vlastně normální. Kvůli hodince s ním jste ochotné udělat cokoli – zrušit setkání s kamarádkou, omluvit se z rodinné oslavy, vzít si v práci den volna. Ale po čase přijde návrat do reality.

Existují však lidé, kteří i po téhle prvotní fázi v podstatě veškerý volný čas věnují partnerovi. „Do práce společně, do fitka společně, na kolo společně, do sauny společně. Všechno stále a neustále společně,“ popisuje Aleš Kalina.

Vypadá to neškodně. Proč bychom spolu nebyli, když se nám to líbí? Jenže hrozí, že – aniž byste si toho všimli – přijdete o koníčky a o chvíle, které patří jen vám. „Ve výsledku pak ztrácíte své zájmy ve prospěch vztahu, ztrácíte sami sebe,“ tvrdí Aleš Kalina.

Ve zdravém vztahu totiž platí, že partneři milují společně trávený čas, ale vzájemně si dopřávají i volnost a prostor na to, být někdy sám.

Podobně nebezpečné jsou i situace, kdy kvůli lásce vymažete ze svého života lidi, kteří do něj patřili ještě před příchodem partnera.

Někdy na ně nemáte čas, protože dle předešlého bodu věnujete veškerý čas jen své lásce. A může se stát i to, že někdo z vašich přátel, kamarádů či blízkých novému příteli nesedne. To je v pořádku, nemusí přece milovat všechny vaše známé. Ale nikdy by to nemělo znamenat, že se s nimi kvůli němu přestanete stýkat. „I když jste ve vztahu, zachovejte si to své. Ať už jsou to přátelé, koníčky, nebo cokoli jiného. Nikdo nemá právo po vás chtít, abyste omezili kontakty s lidmi, kteří jsou pro vás důležití, partnerství je přece o vzájemném respektu. Ústupky, s nimiž nejste v souladu, se vám jednou vymstí,“ varuje terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová.

Udělaly jste ve vztahu někdy něco z těchto věcí?