4 důvody, proč dnešní třicátníci nejsou šťastní

Měli by být spokojení, šťastní, užívat si života. Jenže generace mileniálů má problémy s navazováním vztahů (přátelských i milostných), s jejich udržitelností, ale i s pracovním uspokojením. Řada lidí generace Y v žádném zaměstnání nevydrží moc dlouho, mají problém s nadřízenými a autoritami obecně, jsou sebestřední a narcističtí. Případně mají trvalé zaměstnání, ale práce je nijak nenaplňuje, nebaví. Pořád jim něco jakoby chybí.

Proč to tak je? Podle odborníků za to mohou čtyři věci.

V době, kdy vyrůstali, byl v módě způsob výchovy, který měl „produkovat“ sebevědomé a silné jedince. A tak od svých rodičů neustále slýchali, jak jsou výjimeční, úžasní, a jak, když budou chtít, mohou mít, co si zamanou.

Jenže z malých mileniálů se stali dospělí jedinci. Ocitli se ve skutečném světě, nastoupili do práce a dostali okamžitě pořádně na frak. „Najednou zjistili, že nejsou výjimeční. Že za poslední místo nic nedostanou, že jim máma povýšení nevydupe, že nemůžou mít všechno,“ říká motivační řečník a marketingový poradce Simon Sinek.

A tak se nestačili divit. Řekli si, že je to jejich chyba a jejich sebevědomí prudce kleslo. A tak paradoxně ti, kteří byli vychováváni k sebevědomí, s ním mají velké problémy.

Generace Y vyrůstala a stále žije ve světě okamžitého uspokojení. Když něco chcete, koupíte si to. Hned! Chcete vidět film? Stáhnete si ho a je to. Jsou lidé, kteří třeba čekají, až doběhne celá řada seriálu, jen aby si ho mohli zkouknout celý najednou. Čekat týden na další díl? Nepředstavitelné! Mileniálové prostě chtějí mít všechno hned (od obyčejných věcí, až po velké), jsou netrpěliví.

Jenže nejlepší a nejdůležitější věci v životě, jako je láska, dlouhodobý vztah, pracovní uspokojení, kariéra, dovednosti a zkušenosti, nepřicházejí hned. Cesta k nim je dlouhá, často velmi vyčerpávající a těžká. Nemůžete čekat, že vás v práci po půl roce posadí do ředitelského křesla (proto mileniálové často střídají zaměstnání). Nemůžete chtít, aby slečna, kterou jste jedním tahem ruky po mobilu přes aplikaci pozvali na rande, byla tou pravou životní láskou.

Ale pokud se mileniálové nenaučí být trpěliví, budou věčně nespokojení. A také je potřeba naučit se radovat z dílčích úspěchů, z každodenních drobností. „Bohužel to, co máme hned a bez úsilí, ztrácí hodnotu, tolik si toho nevážíme, bereme to jako samozřejmost,“ říká terapeutka osobního rozvoje Klára Gelnarová.

Mobilní telefony, počítače, internet, sociální sítě všeho druhu. To je svět, ve kterém mileniálové vyrůstali, a ze kterého vlastně nikdy nevystupují. „Žijí ve světě Facebooků a Instagramů. Dovedou skvěle vybírat filtry na fotky, umí lidem ukazovat, jak se mají skvěle, i když jsou na dně. Vypadají, jako by měli život na háku, ale ve skutečnosti mají spoustu problémů,“ upřesňuje Simon Sinek.

Je to ale ještě složitější. Užívání mobilních technologií v lidech uvolňuje dopamin, látku, která vyvolává pocity radosti a spokojenosti. A tak, když vás něco trápí, mrknete na počítač, spočítáte lajky u své fotky, a na chvilku vám je líp. Když je vám smutno, napíšete deseti kamarádům a zase je líp. Je to ale závislost jako každá jiná.

Výsledkem je, že když je generaci Y ouvej, nejde se vyplakat na rameno někomu skutečnému, ale vezme do ruky telefon nebo zapne počítač. Navíc život na sociálních sítích skýtá ještě jedno riziko, a to když se začnete srovnávat. „Pokud se tou iluzí necháte pohltit, snadno nabudete dojmu, že všichni se mají lépe, jsou šťastnější a úspěšnější než vy, což může vést k pocitům méněcennosti,“ vysvětluje Klára Gelnarová.

Je jasné, že generace Y potřebuje dodat trochu sebevědomí, odpoutat se od moderních technologií a naučit se trpělivosti. Jenže my tyhle lidi vezmeme a strčíme je do obřích firem, kde se většinou jednotlivec s veškerými svými osobitostmi, názory, dovednostmi a city ztratí v mase lidí. Do firem, kterým jde mnohdy o krátkodobý zisk, komunikace často probíhá v podstatě jen přes nejrůznější technologie, které i tady vytlačují osobní kontakt. Kde vše musí být co nejdříve, nejlépe hned.

Tady se nenaučí pracovat v týmu, nenaučí se překonávat překážky digitálního světa, nezbaví se potřeby okamžitého uspokojení, nenajdou svou osobitost, která by jim pomohla zvednout sebevědomí. Tady se stanou jen nepodstatným dílečkem, šroubkem v obřím stroji.

A jak vidíte generaci Y vy?