Mirek: Zhubnul, ale panic je pořád!

Je mi 30 let. Od svých 19 let do 28 při výšce 180 cm jsem se „vypracoval" k úctyhodným 125 kg. Jistě chápete, jaké fyzické a společenské problémy mi to přinášelo. Trpěl jsem zvýšeným krevním tlakem, bolestmi kloubů, problémy s játry a všudypřítomná byla samozřejmě i absolutní nemotornost při jakémkoliv komplikovanějším pohybu nebo námaze.

Spousta lidí mi radila, abych se sebou něco udělal, ale tyto dobře míněné rady šly jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven. Protože když člověk sám nechce, tak s ním druhý nehne. Co se týče mého tehdejšího stravování, když si na to dnes vzpomenu, dělá se mi z toho upřímně špatně. Tlusté maso, tučné výrobky, sladké, nepravidelná strava (hlavně navečer) a také nezdravě mnoho alkoholu.

Ale vše se změnilo nebo mně to spíše dalo jakýsi prvotní impuls, když se jednoho zářijového odpoledne roku 2008 vydal celý kolektiv mých spolupracovníků na (z mého dnešního pohledu) krátký výlet na kolech. A já zjistil, že jsem na tom fyzicky tak špatně, že i v mírnějším kopci nestačím na kolegy, kterým táhne na šedesátku. Potom jsem se ještě několikrát sám sice vydal na menší výjezd na kole, ale pak se zase vše vrátilo do starých kolejí.

Až před Vánoci 2008 mi i můj šéf nepřímo naznačil, že bych měl se sebou něco dělat. V průběhu svátků, když jsem byl doma a neměl jsem co dělat, se mi to rozleželo v hlavě a nakonec jsem si řekl, že bych to mohl zkusit. Pro radu, jak bych měl nejlépe postupovat, jsem si zašel ke svému švagrovi, který se řadu let věnuje kulturistice. A jeho doporučení? Tak zaprvé radikálně změnit jídelníček a hlavně zařadit do svého života pravidelný pohyb. Doma jsem oprášil starý ortoped a tak 4x týdně ze začátku 30 minut jezdil na rotopedu. První úspěchy se začaly dostavovat, což mě motivovalo k dalšímu úsilí.

Na jaře jsem začal jezdit na kole po okolí nejprve na kratší vzdálenosti a pravidelně alespoň obden na 1 hodinku. Na konci sezony, tedy v říjnu, jsem měl za sebou 4000 km strávených v sedle kola. V současnosti vážím okolo 75 kg a moje někdejší fyzické problémy jsou pryč. Tímto bych mohl svoje vyprávění ukončit s tím, že vše se nakonec v dobré obrátilo.

Ale v úvodu jsem psal, že moje tehdejší obezita měla i svá negativa ve společenské rovině a tyto problémy přetrvávají u mě doposud. Ty nejdou vyřešit tak jednoduše tím, že člověk se projede na kole a nedá si k večeři pivo a bůček. Dříve jsem musel snášet časté narážky na moji postavu. Ať již to byly nepříjemné pohledy nebo poznámky od cizích lidí, ale také od lidí z mého  okolí, a nemohu zapomenout na průpovídky mého kolegy v práci, který často narážel na panáčka Michelin. Na podobné poznámky jsem si časem zvyknul. Větší problém pro mě ale byly vztahy se ženami. Žádné totiž nebyly…

Podle mého dřívějšího poměru výška/váha musí být každému jasné, že takto vypadající člověk nemá moc velké šance uspět u žen. Ani jsem se o to nijak dříve nesnažil a vlastně jsem neměl potřebu se s někým seznamovat. Ne že by se mně ženy nelíbily, ale moje potřeba tehdy navázat vztah s opačným pohlavím v rovině citové nebo fyzické prostě nebyla. A svoje úsilí, které „normální“ muž směřuje na dobývání opačného pohlaví, jsem já směřoval jinam. Hodně času jsem trávil v práci i o víkendech, takže jsem svoji budoucnost viděl spíše v budování kariéry. V tu dobu jsem byl s tím to stavem vnitřně smířen, a dalo by se říct, že jsem byl i svým způsobem šťastný. Nevím, jestli to, co se ve mně později odehrálo vnitřně, bylo způsobeno vlivem úbytku váhy nebo něčeho jiného, ale postupně jsem přestal být s tímto stavem spokojen a začala se u mě projevovat potřeba, mít ženu.

Tím nemyslím jenom, co se sexu týče, ale především bych chtěl s nějakou dívkou navázat citový vztah. Samozřejmě, že jsem si plně vědom toho, že v mém věku téměř nulové schopnosti a zkušenosti v této oblasti jsou naprosto něčím výjimečným v negativním slova smyslu. Dovolím si to nazvat jistým handicapem. Ale doufám, že naleznu dívku, která mě bude natolik milovat, že bude chápavá a tolerantní a bude mě brát takového, jaký bohužel jsem a moje nezkušenost v této oblasti nebude takovou překážkou, která by se nedala překonat při budování našeho společného vztahu. A budu mít vedle sebe někoho, s kým budu prožívat radosti a starosti, které běžný každodenní život přináší, a hlavně prožívat pocit ze štěstí, že někoho miluji a jsem někým milován.

Co myslíte? Má Mirek šanci najít k sobě ženu, která ho bude milovat? Nebo je sexuální zdatnost a zkušenosti pro ženy prioritou? A komu fandíte víc? Davidovi, nebo Mirkovi? Měla jste také problémy s váhou, které vám bránily v navazování známostí? Zapojte se do diskuze pod článkem nebo nám napište přímo do redakce na info@prozeny.cz.