3 základní styly randění. Který z nich doopravdy funguje?

Začíná to tím, jak si nacházíte či nenacházíte kamarády v dětství, a naplno se to projeví v dospělosti. Způsob, jakým navazujete vztahy, pak odráží, jak kvalitní či nekvalitní budou. V magazínu Psychology Today to tvrdí australská klinická psycholožka Ahona Guha, podle níž existují tři základní styly randění a jen jeden je ten správný.

Tento způsob by se dal popsat jednoduše: Jsem v pohodě, takže ty taky. Takhle randí lidé, kteří nemají problémy s důvěrou v ostatní, protože věří sami sobě a svému instinktu. Pozor, nejsou to ale typy, které se bezhlavě vrhají do náruče každému, koho potkají, naopak – jejich způsob seznamování je poklidný a rozvážný.

Tito lidé dokážou dát najevo sympatie a umějí se otevřít, zároveň však drží emoce pod kontrolou a neděsí protějšek extrémní náklonností ani odtažitostí. Když s někým takovým randíte, budete se cítit bezpečně a příjemně, protože tohle jsou pohodáři, kteří vyzařují klid. Nemají sklony k přemrštěným reakcím, zbytečně nežárlí, jsou soběstační, ale přitom nemají problém s budováním intimity. Nespěchají a dopřávají vám oběma čas a prostor pro poznávání, ovšem jakmile uznají, že nastal správný čas, dají vám celé své srdce. „Většinou takhle randí lidé, kteří vyrůstali v bezpečném a láskyplném prostředí, rodiče o ně pečovali, byli jim nablízku, když bylo potřeba, poskytli jim dostatek lásky i pozornosti,“ vysvětluje Ahona Guha.

5 nejhloupějších rad o randění. Tohle, dámy, neposlouchejte!

Někteří lidé se stále tváří, že nikoho nepotřebují. Mají problémy věřit druhým, pustit si je k tělu. Svoboda a nezávislost jsou pro ně na prvním místě a jsou přesvědčení, že daní za lásku je jejich ztráta. Proto můžete mít pocit jako na houpačce – vztah s nimi bývá matoucí. V jednu chvíli dávají najevo extrémní náklonnost, jakmile to ale vypadá, že jste si vážně blízcí, couvají a stahují se do sebe. Pak jim ale zase začnete chybět a snaží se vás přilákat zpátky. A tak stále dokola.

Navázat s takovým člověkem opravdu trvalý a intimní vztah je těžké, protože se mu podvědomě brání, mají z něj strach. I tohle má svůj původ v dětství: je to chování typické pro lidi, kteří vyrůstali v rodině, kde láska znamenala vlastnit nebo kde se intimita a blízkost pokládaly za slabost.

Jako by tihle lidé křičeli „moc tě potřebuju, miluj mě, prosím“, a to v podstatě od prvního rande. Je to  naprostý opak předešlého stylu. Takoví lidé rychle vzplanou a nechají se unést divokými emocemi. Po první schůzce slyší bít svatební zvony, vyznávají lásku, vyžadují téměř nepřetržitý kontakt. Většinou mezi ně patří ti, kdo vám píší nebo volají pár minut poté, co jste se rozloučili a zamířili po rande domů, a ráno od nich nacházíte v mobilu desítky zpráv z noci. Když odpovídáte se zpožděním, nebo nedejbože nezvedáte telefon, propadají beznaději a dělají scény. Mají sklony k žárlivosti a k hysterickým výbuchům.

I zde jsou kořeny v dětství. Typické je to pro lidi, kterým rodiče nedopřáli dostatek pozornosti a lásky, a oni si ji vždy museli nějak zasloužit či vyškemrat. Nosí v sobě přesvědčení, že je nikdy nikdo nebude dostatečně milovat, proto mají tendenci si lásku a pozornost vynucovat a neustále se o nich ujišťovat.

Seznamování a budování vztahu bývá složité. A i když to třeba vypadá nadějně, nakonec je brzy po lásce. Tohle jsou totiž Znáte nejčastější chyby, kterých se lidé dopouštějí v nových vztazích?