3 typy mužů, kteří navštěvují prostitutky

Z dotazníků vyplývá, že v Česku ještě počátkem 90. let mívalo sex s prostitutkou zhruba devět procent mužů, v současnosti se jedná přibližně o dvacet procent. (Údaje jsou pochopitelně orientační, ne každý totiž něco takového, byť anonymně, přizná.) Dotazovaní jako nejčastější motiv uvádí nedostatečné uspokojení doma (jejich partnerka je těhotná, po porodu nebo odmítá sex dlouhodobě z nějakého jiného důvodu). A dál?

Další se přiznávají k zálibě v nestandardních praktikách, o kterých se legitimní partnerce bojí říct. (Jedná se například o orální sex, kterému jen tak mimochodem české a nizozemské „kněžky lásky“ dávají přednost, neboť je pro ně podle dostupných informací jednodušší a bezpečnější.)

A pak je tu kategorie „nepochopených“, tedy těch, kdo se chtějí jen vypovídat. Za zmínku stojí i „navěky přelétaví“. Všechny tyto skupiny pojí jedno: Sex s prostitutkou je prostě a jednoduše méně komplikovaný! Dají se tyhle skupiny jednou provždy považovat za směrodatné a platné?

Nizozemský sociolog a manažer výzkumu z Mezinárodního odborného centra pro otázky sexuálního a reprodukčního zdraví a práv (Rutgers Nisso Group) Ine Vanwesenbeeck rozlišuje pouze tři hlavní typy klientů prostitutek, a to pochopitelně podle jejich motivace.

Tento typ chápe styk se ženou lehkých mravů jako obchodní kontrakt. Všechno to placení, domluva či vyjednávání mu přináší potěšení a rozkoš. „Pojď, řekneme si podmínky. Ty provedeš orální sex, pak vykonáme soulož zepředu a zezadu, přičemž použijeme kondom. Zastav mě, pokud máš nějaké připomínky, domluvit se můžeme i jinak.“

Tohle je dokonalý prototyp přátelského klienta, který se snaží s prostitutkou navazovat vztah, a proto není divu, že patří spíš do kategorie postarších a osamělých mužů. „Nemám si s kým popovídat, víš? Dceru mám v Torontu, syna v Brně a manželka mi zemřela před třemi roky.“

Je však časté, že tento typ muže svůj styk maskuje za jakýsi sociologický výzkum. „A co tě k tomu přivedlo? A kolik si vyděláš? A ty jsi měla špatné dětství?“ Následuje finanční vyrovnání srovnatelné s humanitární akcí obrovských rozměrů. „Chudák holka nemá ani na nájem!“

Misogynové jsou něco jako největší nepřátelé prostitutek, protože velmi rádi demonstrují svoji sílu a nadřazenost, často bývají agresivní a taky odmítají používat prezervativ.

Ine Vanwesenbeeck, jehož práce publikují snad všechny vědecké a odborné magazíny zabývající se socializací a sexualitou, uvádí, že misogyn v roli zákazníka často atakuje pouliční prostitutky, které se mu zdají být zranitelnější. A když už jsme u zákazníků, tak by možná stálo za to uvést, co za děvčata volí „tuhle kariéru“.

Profesorem Janem Rabochem u nás provedený výzkum se stovkou prostitutek ukázal, že sexuální potřeby lehkých žen se od těch ostatních výrazně neliší.

Některé potvrdily menší vzrušivost či citlivost, další se odvolávaly na nepříjemné pocity při pohlavním styku. Prostitutky také podle všeho méně často pociťují orgasmus při styku s klientem, rozhodně tak neprovozují svoje řemeslo „z lásky“ nebo vyšší potřeby uspokojení, nýbrž pouze ze zištných, materiálních důvodů.

Ovšem je nutné zmínit, že prostitutky mnohem častěji pocházejí z neúplných nebo rozháraných rodin, což potvrzuje i sexuolog Radim Uzel, podle kterého určujícím faktorem prostitučního chování žen je atmosféra, ve které děvče vyrůstá.

„A jelikož procento rozvodů v současné době stále stoupá, není to jistě dobrý vklad a perspektiva pro děvčata v takových manželstvích,“ myslí si známý odborník, který na tento jev poukazuje ve své knize Nevěra a co s ní. Jenže co se dá dělat? Pořád platí, že kde je poptávka, tam je i nabídka.

A jak to s otázkou prostituce máte vy? Co byste, dámy, udělaly, kdyby se vám partner k sexu s lehkou dívkou přiznal?