Článek
O ženách je známo, že mluví až příliš, o mužích zase, že příliš mlčí a nedávají najevo své city. Má snad v jejich případě ticho znamenat rezignaci na aktuální situaci? Nebo vůbec neposlouchají, co jim ženy sdělují? Jak si vysvětlit, že po hádce s partnerem, synem nebo otcem z nich není možné dostat ani slovo? Mlčení mužů má tři vážné důvody.
1. Když něco hluboce cítí, mají problém to slovy vyjádřit
I když ženy cítí emoce, bezmoc, zklamání nebo smutek mužů okolo sebe, oni sami před těmito „slabostmi“ chtějí utéct, protože je většinou neumí řešit. Mlčení tak znamená útěk před realitou a strach z vlastního strachu. Muži také většinou nahrazují úzkost jinou emocí – vztekem. Takže pokud mají problém a cítí se špatně, nedoceněně, nepochopeně nebo čelí nějakému obvinění, nemluví o tom. A když začnou, radši použijí vztek, za který se nestydí, než aby požádali blízkou osobu o radu nebo názor. Zároveň doufají, že jejich afekty a malinká „selhání" či případný pláčbudou u žen z jejich okolí rychle zapomenuty.
2. Považují ženy za slabší
Mnoho mužů vám dá za pravdu, že si přeje ženu-osobnost, silnou, cílevědomou, s vlastními názory. Jenže tohle všechno nemůže přesáhnout jisté nastavené hranice, protože silná ženská je sice dobrá ženská, ale nemusí mít ostré lokty zase až tak moc. Chlap si pak totiž nepřipadá jako chlap.Aneb - když je žena silnější, než si pánové mysleli, atraktivita je ta tam a oni už na diskuse s ní jaksi nemají odvahu. Takže mlčí. Ženy přece nejsou vůbec žádný soupeř! Někteří muži se zkrátka cítí v ohrožení a jsou zděšeni, že vinou evoluce přišli o dominantní postavení.
3. (Ne)předstírají zájem
Mnoho mužů má pocit, že jakmile by se svých partnerek nebo matek na něco zeptali, ženy budou mluvit až příliš dlouho a nevěcně. Tak se radši nezajímají, proč Petra spadla do deprese, Monika nemá náladu na milování nebo z jakého důvodu Karolína podala výpověď. Muži všechny ty změny vnímají, ne že ne, jenže nevědí, jak by v nich mohli být nápomocni, nebo se domnívají, že píchnutím do vosího hnízda (upozorněním na něj) problém akorát zhorší. A co kdyby se žena začala svěřovat se svými obavami a strachem? Ještě by se to na ně mohlo přenést! Tak to ne. Radši si rozpoložení svých partnerek objasní tím, že „ta moje je teď zase nějaká divná“.
Přílišná výmluvnost? Něco skrývá!
Protikladem mlčení je až přílišná horlivost, se kterou chtějí muži oslňovat své drahé polovičky tak, jako by to byl dav fanoušků. Bohužel to má skoro stejný efekt jako to mlčení. Proč? Někteří muži řeční a řeční, ale jakmile někdo z davu vysloví svůj názor, snaží se ho překřičet, protože nemají v úmyslu pochopit pocity a problémy ostatních. Jaký to má důvod? Předstírají tak, že mají všechno pod kontrolou, jsou sebejistí a nemají žádné potíže. Přitom opak je pravdou. Vždy nejvíc řeční ti, kteří mají co skrývat, proto žvaněním odvádějí pozornost. Ani jedna z těchto tří situací tedy není optimální.
Vztahy nutně potřebují, aby se v nich mluvilo o pocitech, plánech, očekáváních, pochybnostech i zklamáních. Partneři by se měli navzájem vyslechnout a věnovat si prostor pro své názory. Rovným dílem.
Jeho mlčení ve vás vzbuzuje nejistotu? Co skrývá?Foto: Thinkstock
Za všechno může rodina?
Takže jak pomoci mužům v jejich nejistotě? Pokud můj partner nekomunikuje, mohou ho k tomu vést ještě další skryté motivy převzaté výchovou. Jaké? To popisuje Lenka Černá, kouč partnerských vztahů z portálu Mujvztah.cz.
A. Prostě to neumí, protože ho komunikaci a vztahové inteligenci nikdo nenaučil
Poté je to o tom, zda se tomu chce naučit nebo ne. Pokud nebude chtít, nehnete s ním ani párem volů. Pokud bude chtít, měla byste být jeho pomocníkem a domluvit se s ním, jak budete komunikaci zvládat. Ideální je se potkat na neutrálním místě (třeba v restauraci) a hovořit v době, kdy nejsou vyhrocené emoce. Nečekejte na chvíli, až přijde emoční výbuch a snažte se s partnerem vše řešit za poklidného stavu. Muži nenávidí hysterii a emoční výlevy, a proto na ně musíme tak trochu od lesa. Zkuste tedy přicházet v době, kdy jste emočně klidná. Co se týče komunikace partnera, nenuťte ho silou mluvit, ale zkuste se spíš ptát.
B. Má nevhodné nastavení od svých rodičů
Pokud partner není schopen komunikovat i přesto, že chce, bude problém někde jinde. A to z velké pravděpodobnosti v jeho takzvaném emočním vztahovém naprogramování, které si nese z dětství. Tak například jeho matka mohla být autoritativní tyranka, která ho peskovala za každou drobnost a smála se jeho názorům. Poté mu v jeho emočním podvědomí vznikly zápisy, které mu způsobují strach z projevení se. Může to být třeba:
- Za chybu jsem potrestán.
- Mohu říct nesmysl.
- Svojí řečí mámě ublížím.
- Moje řeč jsou stejně nesmysly.
- Za emoce se stydím.
- Být emoční je směšné.
Podle Černé se s těmito zápisy poté musí pracovat pomocí zkušeného kouče tak, aby v emočním podvědomí zapsané nebyly a partner neměl strach komunikovat.
Vztah beze slov. Je odsouzen k záhubě?
„Důležitá je příčina toho, proč partner nekomunikuje,“ dál popisuje Lenka Černá. A dodává, jaký postoj „tichého“ muže není pro ženy vůbec dobrý. „Pokud nechce mluvit a nestojíte mu za to, je lepší si najít někoho, kdo mluvit umí. Bez komunikace je totiž více než pravděpodobné, že se váš vztah dříve či později rozpadne. Pokud partner chce, ale nejde mu to, musí na sobě zapracovat a zjistit kořeny svého strachu z komunikace, vyslovování přání a problémů,“ uzavírá Lenka Černá.
A co váš muž, mlčí?
