Článek
„Můj manžel je prostě na zabití,“ stěžuje si po e-mailu čtenářka Simona. „Vždycky, když se o něčem bavíme, musí mi oponovat. A to jen proto, aby měl buď poslední slovo, nebo mi později mohl říct: Já to věděl!“ Podle Simony je těžké, aby se se svým partnerem normálně bavila, protože on vždycky vytáhne svoji oblíbenou větu: „Drahá, vůbec nemáš pravdu.“ A začne popisovat, vysvětlovat a jednat s ní jako s nesvéprávnou. „To je to, co mě uráží. Nejsem přece žádná puťka, která ničemu nerozumí. Mám vlastní názor. Tak proč ho nerespektuje?“ ptá se sama sebe Simona.
Manžel a syn. Proti mně!?
Také je naštvaná, že manžel se zhlédl v jejich jedenáctiletém synovi a vychovává ho ke stejnému životnímu postoji zvanému Máma je hloupá. „Moje dítě mi nedávno řeklo, ať se nepletu do debaty, protože jsem mimo! Absolutně nechápu, kde se v mužích bere ta drzost, že jako vědí všechno lépe než ženy.“ Máte stejnou otázku?
Vše začíná u výchovy
„Já osobně si nemyslím, že je to výsadou pouze mužů, ale mnozí se snaží hájit si své za každou cenu,“ uvádí Lenka Černá, kouč partnerských vztahů z portálu Mujvztah.cz. Roli ovšem hraje i něco mnohem významnějšího. „Je to dáno primárně výchovou a přístupem rodičů, kteří často své děti učí, že když udělají chybu, je to špatně. Nemají trpělivost na to, aby dítě učili a ukázali mu, že i když chybuje, ve finále je důležitý výsledek. Chybí jim cit pro přirozenou chválu.“
Rozumná řeč s ním není, ale pravdu má za každých okolností?Foto: Thinkstock
Pak to končí jako u případu Simony. Její manžel je hlava tvrdohlavá, která nehodlá ustoupit ze své pozice. „Nejde ani o to, že dotyčný chce mít vždycky pravdu, ale hlavně o to, že nechce přiznat chybu. Přiznání chyby totiž vnímá jako selhání, jako něco špatného, kvůli čemuž ho druzí nemusí mít rádi, anebo si myslí, že v jejich očích může vypadat hloupě,“ popisuje kouč čtenářčinu situaci.
Muž – bytost vyšší a chytřejší?!
„Necitlivá“ výchova rodičů se totiž právě takhle v dospělosti projevuje. Podle Lenky Černé v pozdějším věku nejsou tito rozumbradové ochotni ze svého ustoupit, protože mají obavy ze ztráty toho nejdůležitějšího – lásky, náklonnosti a hodnoty u blízkých. Raději proto trvají na svém, než aby uznali, že se mýlili (omlouvají se přece jen srabi). U mužů je situace o to horší kvůli svým tatínkům, kteří jim od útlého věku vtloukají do hlavy, že „otec je hlava rodiny" a že muž je ten, kdo rozhoduje. „Muži si poté v dospělosti mylně myslí, že žena by je měla poslouchat, protože jsou chytřejší – zkrátka hlavy rodin,“ uzavírá Lenka Černá.
Pokud máte doma podobného „bojovníka“, kterému stojí za to, aby vás neustále opravoval nebo poučoval, určitě máte aspoň někdy chuť praštit ho pánvičkou po hlavě. Kromě toho však máte další tři možnosti:
Co dělat, když je „chytřejší než rádio"?
- Mávnout rukou, taktně mu ponechat status děda Vševěda a myslet si svoje.
- Pustit se do hádky (ta s pravidly nemusí být od věci, někdy se tím pročistí vzduch), i když zariskujete, že s vámi pár dní nepromluví ani klika od dveří. Hádejte se však konstruktivně, což znamená, že řešit se musí pouze aktuální problémy a situace (nevytahujte tedy staré známé). Dál by nemělo dojít na urážky a ponižování a taktéž je třeba dát partnerovi prostor k obhajobě či vyjádření. Chcete-li vědět, jak se správně hádat, čtěte zde.
- Upozornit ho, že máte vlastní hlavu, která vám slouží dobře, takže z jeho strany žádáte respekt (a nepřejete si, aby proti vám očkoval vlastní dítě). Jestli ani to nezabere, dá se takové chování považovat za pohrdání vaší osobou, která ale nemá s hrou na pravdu nic společného. Prostě si vás neváží! Nebo by potřeboval oprášit kouzelné osmero pro spokojený vztah.
Každopádně buď jak buď, my ženy víme, co nám dřímá v hlavě, ne?
Proč muži podle vás tak bojují za pravdu? Jistá čtenářka Pavla se domnívá, že ve hře je jejich ego, které jim nedovolí uznat jiné možnosti, než které nabízejí oni sami. Souhlasíte s ní?
