Hlavní obsah

14 tisíc dnů do smrti: Na kamarádky se nekašle

Foto: Jakub Jurdič

Kamarádky. Známe se mezi sebou lépe než s vlastními partneryFoto: Jakub Jurdič

Známe se už roky. S jednou jsem jezdila na tříkolce, chodila do školky i na základku, poprvé jsme spolu zkoušely kouřit a poprvé se opily. S další jsem prožila divoké mejdany na střední a zlomená srdce (naše i cizí).

Článek

S jinou jsme si zas vzaly do hlavy, že být modelkou je super job a harcovaly jsme se po světě, přestože rodiče trnuli hrůzou. Všechny jsme společně házely lahev s přáními do vody a toužily po tom stejném. Mít prince na bílém koni, úžasnou práci, spoustu peněz, hromadu štěstí a časem taky kupu dětí. Věřily jsme, že se nám všechno splní a budeme kamarádky až do smrti.

Prožily jsme toho spolu hodně. Svatby, narození dětí, rozvody, povýšení, lásky, ponížení, smrt babiček, dědečků i některých rodičů, kocoviny, žárlivost, pláč a smích. Víme toho o sobě asi víc než kdokoli jiný. Pozorujeme naše životy, vrtáme se v nich a někdy se i pomlouváme. Víme, že princové na bílém koni odklusali do jiných zemí, do práce chodíme hlavně kvůli penězům a vidlemi se v nich nepřehrabujeme ani jedna. Přestože některé naše sny uletěly kamsi do neznáma, pořád věříme tomu, že kamarádkami až do smrti opravdu zůstaneme.

Za ty roky, co se známe, se toho změnilo hodně. Máme děti. Některá má manžela. Jiná už druhého. Další má milence. Někteří manželé měli milenky. Jeden utekl s dvacítkou a druhý zas se starší spolužačkou z vysoké. Dvě jsou finančně celkem za vodou, zbytek se věčně potýká s dírou v peněžence. Jedna má teprve teď miminko, další je věčná studentka, co musí umět kotouly letmo, a ta, co se vždycky bila za spravedlnost, má doma trestně stíhaného puberťáka, za to, že z klukoviny prokopl nástěnku.

Každá jsme jiná, překřikujeme se a máme různé názory. Přesto je naše parta lepší než Sex ve městě i Zoufalé manželky dohromady, protože je opravdová a ryzí. Protože si můžeme zavolat, když nás přepadne depka a nebo zloděj. Když máme strach, cítíme bolest a nebo jen chuť si pokecat.

Na smrtelné posteli lidi litují spousty věcí. Většinou jsou to ale věci skoro stejné. A jednou z nich je, že si neudělali čas na přátele. A to je opravdu škoda. Protože opravdový kamarád pochopí i důvod vaší nevěry, ukradenou čokoládu vaším děckem v hypermarketu nebo i to, že za poslední peníze si koupíte boty místo toho, abyste zaplatila složenky. Nebude do vás rejpat, že jste celý život toužila malovat, a teď sedíte za kasou, nevyčte vám, že doma není navařeno a uklizeno a ani nebude nadávat, že občas předstíráte bolest hlavy, když se do postele blíží manžel.

Buďte manželkou, mámou, sestrou a nebo třeba i milenkou, ale nezapomeňte být i kamarádkou.

Načítám