100 let republiky: Jak se měnil ideál ženské krásy?

Štíhlá, oplácaná, dlouhovláska nebo ostříhaná na kluka? Ideál krásy se definovat nedá, každý z nás ho vidí v něčem jiném. V průběhu let se ale vždy objeví nějaký trend, který na chvíli určí, co je „nej". Jako důkaz, jak moc může být vnímání krásy ženského těla rozmanité, nám postačí ohlédnutí za posledními sto lety.

Spolu se vznikem Československé republiky docházelo ve dvacátých letech k mnohým společenským proměnám. To se nevyhnulo ani ideálu krásy. Do té doby byla okázalá krása výsadou šlechty a elit, jenže najednou se na ni začíná nahlížet jinak a dostává se i do nižších vrstev. Velký vliv na to mají masová média a hlavně film – herečky se stávají vzory a ženy chtějí vypadat jako ony.

Definitivně také propadly líčení, to bylo dřív vzácné. Ve dvacátých a třicátých letech dominuje co nejsvětlejší matný make-up, tenké obočí, horní linka oční linka a rudé rty. Jako součást emancipace ženy zkracují vlasy a šaty příliš nezvýrazňují ženské tvary. Začaly sportovat a modlou se stává vyšší postava pevného a štíhlého těla.

Ve třicátých letech se začíná ženské tělo opět proměňovat a oblé tvary slaví návrat, i když se stále dbá na štíhlost. Ženy už ale nemusí mít vosí pas, bohatě stačí, když je úžší než boky, takže návrat ke korzetu nehrozí. Čím dál častěji se postava začíná řešit v dámských časopisech. Ovšem nebyly tam pouze rady, jak zhubnout, ale i jak přibrat, zkrátka dosáhnout ideálu.

V roce 1939 vychází kniha „Hygiena a kosmetika praktické ženy“ od Edy Lydisové, která slibovala, „za tři měsíce jste štíhlou a krásnou bez drog!“. Někteří lékaři a šarlatáni totiž nabízeli hubnutí pomocí drog, v podobě zázračných pilulek a hormonů. V knize jste se pak mohly dočíst, dle dobového inzerátu, že „můžete ztloustnout nebo zhubenět, ztratit boky, zbavit se vrásek, upevnit ňadra, zeštíhlet lýtka a paže, zjasnit oči, narovnat postavu, prostě provésti opravy svého těla tak, jak si budete přát“. Mimo to stále frčelo výraznější líčení, jen vlasy se opět trochu prodloužily, základem je ale vždy elegantní účes.

Temná doba po Vítězném únoru se odrazila i na ideálu krásy ženy. V padesátých letech, v době tvrdé totality, byl jakýkoliv projev individualismu zapovězen. A za něj byla považována i snaha o to dobře vypadat. To byl znak nepřátelské buržoazie, správné dělnici stačil šátek do vlasů a úsměv na rtech. A zatímco ve světě se ikonou stává Marilyn Monroe (†36), u nás je ideálem statná dělnice, která dokáže zastat hodně práce. Vyznavačky estetiky to měly těžké, kosmetika nebyla dostupná, a tak si třeba vlasy lakovaly pomocí cukrové vody.

Změnilo se to až na přelomu padesátých a šedesátých let. Důležitý je rok 1958, kdy byl založen Ústav kosmetiky v Praze, kde od jeho začátku pracovala i Olga Knoblochová (85), pozdější Lady Dermacol, zakladatelka této světoznámé firmy. Ačkoliv byl Ústav kosmetiky původně otevřen jako zdravotnický, postupem času zde nejen ženy, ale i muži našli služby dermatologické, kosmetické, kadeřnické, ale i plastické nebo estetické – ženy zde mohly podstoupit i liposukci.

V šedesátých letech přišlo všeobecné uvolnění a někteří mladí lidé měli možnost dostat se na Západ, odkud přiváželi nejnovější trendy ze světa. Například kult přehnané štíhlosti, který propagovala modelka Twiggy, vlastním jménem Leslie Hornby Armstrong (68).

Ženy se začínají výrazněji líčit, zejména oči, právě po vzoru Twiggy. V roce 1966 byla založena kosmetická firma Dermacol. Původně vyráběla pouze stoprocentně krycí make-up, který používali maskéři při filmovém líčení. Co se týče kosmetiky, i nadále musely být ženy kreativní. Na řasy používaly třeba leštidlo na boty, na obočí zase černý krém. Ikonickým účesem šedesátých let je vysoký drdol, který nosily ženy jak mladé, tak starší.

I v sedmdesátých letech se mělo za to, že hubená, téměř až chlapecká postava bez prsou, je ideálem krásy. Změnilo se to postupně v letech osmdesátých, kdy sice ženy toužily být štíhlé, ale ne do takové míry. I po našich molech se pohybovaly modelky, které nepřipomínaly pouhá ramínka na oblečení. Často byly výrazně nalíčené a na hlavě měly, jak jinak, trvalou. Jednou z našich nejznámějších modelek tehdejší doby byla Melánie Vančurová (71).

V sedmdesátých letech o sebe ženy také začínají mnohem více pečovat. Prosazovala se spíše přirozenost. V osmdesátých letech to ale byla jiná jízda. Začaly být velice populární barevné stíny a kdo neměl modré, jako by nebyl. V případě rtěnky to byly zejména růžové a fuchsiové barvy. Obočí bylo husté.

Zatímco v osmdesátých letech bylo in obočí, které vypadalo, že nikdy nevidělo pinzetu, v devadesátých letech se vrací do módy tenké. Od modrých stínů se ještě neupouští, naopak se k nim přidává ještě konturovací tužka a tmavá rtěnka, klidně až do hněda. Při pohledu na to se dnes člověk neubrání úsměvu.

Ideál krásné postavy už tak úsměvný nebyl. Opět se do módy vrací přehnaná štíhlost. Jednou z nejvýraznějších československých tváří, které dobyly svět, je Eva Herzigová (45). Na přelomu tisíciletí se zrodil kult krásy hubených modelek, který brzy doplnila ještě móda štíhlých celebrit, ale s viditelnými břišními svaly. A všichni najednou chtěli být hubení a s pekáčem buchet na břiše. Účesy byly značně kreativní. Od vlasů dlouhých, vyžehlených lemujících tvář, přes krepaté, až po klučičí „boyfriend“ styl.

Vystihnout současnost je poměrně oříšek, trendy a ideál krásy se totiž vlivem masmédií a sociálních sítí mění rychleji než dříve. Sto let od založení republiky se ale stále čím dál více volá po přirozenosti, ať už se týká postavy, make-upu či účesů. V podstatě je ale dnešní doba mixem několika trendů, které se neustále vrací. Je tu ovšem jeden fenomén, který se začíná pomalu prosazovat. A to jsou „plus size“ modelky.

Nemají míry 90-60-90, jsou o trochu silnější. Chtějí poukázat na to, že normální není mít 50 kilogramů při výšce 175 centimetrů. Jenže tyto normálně vypadající dívky začínají mít konkurenci, a to v „XXXL modelkách“, které mají často i přes sto kilogramů a občas působí jako průkopnice nezdravého životního stylu. Tento trend asi není zrovna ideální. Však ani za dob mládí našich babiček nebylo moc žen, které by se na váze dostaly přes metrák.

Jaké období z hlediska krásy je vám nejbližší?