Cholesterol: Proč nás začal zabíjet, jak moc jsou problémy s ním dědičné a proč se nevyhýbat práškům

Bez cholesterolu bychom neexistovali. Je totiž základní stavební kámen každé buněčné stěny, ze které se následně tvoří tkáň. Bez tkáně by se zase nevytvořil žádný orgánový systém. Čili cholesterol je látka, která nás nezabíjí, ale podílí se na životě. „To, co nám na něm vadí, je, že se jeho přebytky ukládají do míst, kam vůbec nepatří,“ říká profesor Michal Vrablík z III. Interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Například v krvi nemá cholesterol žádnou funkci, takže pokud se tělu nepodaří jeho nadbytku zbavit, uloží ho k cévní stěně tepen, kde tiše, leč vytrvale pracuje na jejich kornatění. Cholesterol nebolí, neomezuje v životě. Možná proto máme tendenci mávnout nad varovnými výsledky z laboratoře rukou.

Cholesterol mají i jiné živočišné druhy, ale že by je drtil stejně jako člověka, známo není. „A pravděpodobně by nedrtil ani nás, kdybychom žili stejným způsobem jako naši předkové,“ říká profesor Vrablík. Oproti minulosti se nám totiž potřeby trochu otočily. Zatímco dřív naše strava vždy klopýtavě doháněla energetický výdej, nyní je tomu naopak. Musíme se hodně snažit, abychom spálili to, co jsme přijali ve stravě.

„Moje babička mi vyprávěla, že na letní brigádě při sklizni sena dostala k obědu krajíc chleba s tvarohem a k večeři brambory s tvarohem. Maso bylo jednou týdně. To je stravovací rámec, kdy cholesterol nepředstavuje problém,“ vysvětluje odborník a dodává, že cholesterol ve stravě zase až tak sledovat nemusíme. Důležitější položkou jsou nasycené mastné kyseliny obsažené především v živočišných tucích. Právě ony mají podíl na zvyšování hladiny cholesterolu v krvi stejně tak jako třeba průmyslově zpracované potraviny. Jakým rafinovaným způsobem se to děje, prozrazuje Michal Vrablík v podcastu.

Nadprodukce cholesterolu nemusí souviset s nekvalitní stravou, může totiž být dědičná. I tak je ale někdy potíž přesvědčit dotyčného, aby problém řešil. Pro leckoho může být představa pravidelného užívání léků prvním symptomem stárnutí, což se třicátníkům a čtyřicátníkům moc nezamlouvá. Proč teď řešit něco, co bude aktuální za nějakých třicet let?

„Třeba proto, že každý měsíc, kdy na cévní systém působí vysoká hladina cholesterolu, je nevratný,“ říká profesor Milan Vrablík. To platí ve čtyřiceti stejně jako v šedesáti, proto lékař jen stěží chápe, proč se léky na zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi staly tak nepopulární. „Jednoznačně prodlužují život. To se psalo na první stránkách barevných žurnálů už v osmdesátých letech minulého století, kdy statiny překvapily svou účinností dokonce i skeptiky. Jejich přínos je gigantický a nepřekonaný. Jsou mimořádně účinné a mimořádně bezpečné a bůhvíproč se právě na ně upřely zraky různých konspirátorů a šiřitelů polopravd,“ vrtí hlavou odborník a dodává, že proklamované zvýšené riziko nádorových bujení či demencí již bylo vyvráceno.

Jak lékař motivuje pacienty k užívání léků? Proč je cévní věk účinnější argument než laboratorní hodnoty? A je stejně jako jeho vysoká hladina pro život nebezpečná i nízká? Celý rozhovor s lékařem si poslechněte v podcastu MUDr.ování v úvodu článku.

Prof. MUDr. Michal Vrablík Ph.D je lékař a vědec. Působí jako profesor na III. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Je zástupcem vedoucího lůžkového oddělení III. interní kliniky 1. LF UK a VFN. Zabývá se lipidologií a preventivní kardiologií. Je předseda České společnosti pro aterosklerózu.