Se zpěvačkou Janou Fabiánovou o zkušenosti s domácím násilím i mamince Nadě Urbánkové

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Narodila se jako Linda Nemejovská, je dcerou pětinásobné slavice Nadi Urbánkové a přes dvacet let se věnuje hudbě, divadlu a výtvarnu. V současné době ji živí i IT (grafika, navrhování webů apod.).

Žije a pracuje střídavě v Česku a ve Spojených státech amerických, kde před deseti lety získala trvalý pobyt za přínos kultuře. Hrála v mnoha divadlech, získala několik hudebních cen jak u nás, tak v Americe, kde je i hlasující členkou americké Grammy. Bojuje proti týrání zvířat a pomáhá obětem domácího a sexualizovaného násilí. Hostem podcastu Bubliny je Jana Fabiánová.

Jana Fabiánová dodnes těžko nese odchod své maminky Nadi Urbánkové, nesmírně jí chybí. Vzpomínat na ni bude i s kolegy a přáteli během vzpomínkového koncertu, který se koná v pražské Lucerně 11. dubna. Je to pro ni svým způsobem i terapie.

Naďa Urbánková byla prý kreativní, veselá, až praštěná, milovala technologie (dokonce chtěla být pilot) a vychovávala příkladem, klidně i tím negativním. Jako dcera známé zpěvačky zažila Jana i šikanu ve škole, a to nejen ze strany dětí, ale také pedagogů. „Nebyla jsem průbojná, neuměla jsem se bránit, byla jsem pizizubka s křivými zuby a brýlemi, na šikanu jako dělaná.“ Matka a dcera ale bohužel sdílely i zkušenosti s toxickými vztahy.

Jana zažila domácí násilí (rodina a partnerský vztah) i útok se sexuálním podtextem. Učí se nastavovat si hranice, říkat ne a bojovat proti toxicitě spíš soucitem. Spolu s Tomášem Papršteinem a Václavem Tobrmanem je spoluautorkou platformy Trauma Show.

„Nedokážu si představit nepomáhat, když pomáháte, jste šťastní. Dělám to vlastně pro sebe. Snažím se například rozjet projekt únikových bytů pro oběti domácího násilí, aby měly kam odejít.“ Sama má zkušenost s útěkem od násilníka, kdy běžela s počítačem a psem v náručí do motelu. „Byl tam tehdy už nůž u krku. Ale zpětně vím, že mě to nakoplo, protože jsem si řekla, že se nenechám srazit na kolena agresorem,“ vzpomíná dnes. O tom, jak žít poté, co z toxického vztahu odejdete, píše spolu s terapeutkou Romanou Ježkovou knihu.

Do Ameriky chtěla odjet od svých 13 let, toužila potkat Michaela Jacksona a Lizu Minnelli. Sen si splnila až v dospělosti. Jako divadelní herečka se tam těšila vážnosti, v Los Angeles se naučila nejen jazyk, ale i filmové řemeslo. Na L. A., kam se stále vrací, vzpomíná jako na podporující prostředí, kde všichni věří, že nakonec uspějí. Zmínila ale i stinné stránky, například problém s bydlením. Žije tam na 70 tisíc lidí bez domova, jsou na ulicích ve stanech a přitom chodí do práce nebo studují.

Lásku ke zvířatům sdílela s maminkou, nakonec se díky tomu stala vegankou. „Máma milovala zvířata a ona ji, jednou přivedla domů ovci, která se k ní připojila na procházce. A když jsem byla malá, našli jsme na chalupě zatoulané kuře a ona ho začala trénovat. Kuře jí spalo na klíně, tulilo se, jmenovalo se Pepíček a jedlo z talíře. To mi odblokovalo vnímání hospodářských zvířat jako něčeho, co je jen na jídlo a nemá žádné emoce.“ Jestli chcete vědět víc, poslechněte si celý podcast.

O nastavování hranic jsme v Bublinách mluvili i s Vlastinou Svátkovou.