„Zjistil jsem, že blbý berou úplně stejný prachy jako chytrý,“ říká s nadsázkou Richard Genzer

Měla jsem s ním sraz v jeho oblíbené kavárně v centru Prahy. Nebyl úplně ve formě, trápilo ho nachlazení. I tak byl ale zábavný a já si říkala, jak by to asi vypadalo, kdyby byl v plné síle. Tipuju, že půlku toho, co řekl, nemyslel vážně, ale spíš jako nadsázku, což je důkaz, že dělat si z věcí legraci nebo nazývat věci pravými jmény (byť mnohdy velmi peprnými) je jeho celoživotní filozofie. Něco ale myslel zcela jistě doopravdy. Třeba když mluvil o své bývalé přítelkyni Pavle, o rodičovství, ale i extrémně pohodovém rozvodu s Lindou Finkovou.

V prosinci vám skončila soutěž StarDance, kde jste seděl v porotě. Jak teď vypadají vaše sobotní večery? Nenudíte se?

Já si nějaký program vždycky najdu. Baví mě třeba chodit do kina a koukat na filmy. Nebo zajdu s kamarády na skleničku, a také mě třeba baví nedělat vůbec nic. To mě možná baví nejvíc.

A jak to vaše nicnedělání vypadá?

Stane se to sice málokdy, ale když mám občas přece jen nějaký den volna, naordinuju si to svoje nic od rána. Vstanu, vysprchuju se, pyžamo vyměním za tepláky, mikinu a tlustý ponožky. Otevřu si ventilačku, protože je hrozně důležité, aby mi byla pořád trochu zima a nutilo mě to být hezky pod dekou. A taky ty tlustý ponožky, bez těch to nejde. A pak jen ležím pod dekou a čumím na telku. Mám to z dětství, když jsem takhle s dědou poslouchal pohádky v rádiu.

Díky konci StarDance máte asi víc volna, ale zase máte jiné povinnosti. Hrajete třeba v muzikálu Bodyguard…

Ano, hraju v Bodyguardovi, ale ne bodyguarda, na to jsem málo slavný. Hraju šéfa ochranky. Ale to představení je naprosto super, Eva Burešová a Tereza Mašková zpívají ty těžké písničky Whitney Houston dokonale. A karlínské divadlo je úžasné, je tam živá hudba, skvělé zázemí, všechno je tam červené a zlaté, totální divadelní kýč, který miluju, protože jsem povrchní hovado. Ještěže to není opravdický zlato, to bych to tam asi seškrábal.

Nicméně ještě ke StarDance. V roce 2018 jste v soutěži tančil jako náhradník Václava Kopty, který se zranil. Pak jste se rovnou zabydlel v porotě. Jak se vám povedlo dostat se z pozice náhradníka do pozice porotce?

Za Koptu hledali člověka, který má nějakou taneční průpravu a má šanci se to za tu krátkou dobu, co zbývala do vysílání, naučit. No a pak to asi byla ta moje věštecká věta, když jsem vypadl. Řekl jsem tehdy: „Nechci si hrát na vizionáře, ale myslím, že vám budu scházet…“ Ale samozřejmě jsem to myslel jako vtip.

Ale já ten koncept chápu. Distingovaný pan Chlopčík, decentní a elegantní paní Drexler a mezi nimi tsunami Genzer.

Tomu já taky rozumím, samozřejmě. Taky jsem na to kývl, i když jsem měl trochu obavy, že je vlastně moc neznám, oni už jsou tam zajetí a tak. No ale pak jsem do toho klasicky vlítnul po hlavě a hned na první tiskovce jsem odzbrojil Chlopčíka.

Jak přesně?

Řekl něco jako: „Jsem zvědavý, jak to tady bude pan Genzer hodnotit.“ Tak jsem odpověděl: „No jak. Na rozdíl od vás na to mám vzdělání, tradiční taneční konzervatoř, kdežto vy jste jen zájmová umělecká činnost. Takže hele, já chodil do školy a dělal jsem balet, ale vás rodiče jen odložili do kulturáku.“

Co na to pan Chlopčík?

Tak trochu koukal, ale všechno dobrý. Jsme kamarádi a on je hrozně fajn chlap. A já jsem prostě takovej pič..s no.

Zmínil jste taneční konzervatoř a balet. Já vím, že jste o tom mluvil už mockrát, ale mně stejně vždycky utkví v hlavě představa vás v baletním úboru.

To bylo děsný. Byli jsme oblečení v těch šprckách, na sobě ty baleťácký suspíky a před náma holky v tom upnutým baletním. A vy koukáte, jak dělají demi plié, a trpíte, protože jste v pubertě a do tý doby jste viděl tak maximálně polonahou mámu, když prala. Jako byla to samozřejmě příjemná změna, ale zase se dost těžko soustředilo na balet.

Balet je v podstatě synonymum pro štíhlost…

Já taky byl celá léta hubenej! Když denně trénujete několik hodin, tak i když pak sežerete guláš s osmi knedlema, na váze se to neprojeví. Blbý bylo, když jsem pak s tancem skončil, ale s těma knedlíkama ne. Ale snažím se relativně držet, i když hubenej už asi nikdy nebudu. Ale taky nechci přibrat tak moc jako před pár lety. Teď třeba hubnu, abych se mohl ohnout a taky abych nějak vypadal, že jo.

A jak hubnete?

Jak, jak. Nežeru. A nepiju pivo. A snažím se vynechat cukry. I když teď, jak jsem byl nemocný, jsem neodolal a sežral jsem laskonku. A teda, mě ty cukry nakoply, najednou mi to tak myslelo, že jsem volal: „Hned mi přineste sudoku, já to vyluštím.“

A co Partička? Tam nemáte moc pověst myslitele…

Já prostě nejhůř hádám. Ale my to tam máme jasně rozdělené. Suchoš je ředitel, ten ví všechno. Kohák je mimozemšťan, Bohouš (herec Michal Novotný, pozn. red.) je chytrej a já jsem prostě blbej.

A jste s tímhle rozdělením v pohodě?

Naprosto! Zjistil jsem totiž, že blbý berou úplně stejný prachy jako chytrý. Navíc je to super - když si lidé myslí, že jsem blbej jak krabice od bot, tak toho ode mě moc nečekají a vlastně můžu vždycky jen mile překvapit.

V televizi jste už léta letoucí a v podstatě všechno, co děláte, je spojeno s humorem. Nemáte problém někdy s tím, že od vás lidé očekávají zábavu a humor, i když jste třeba jen v hospodě s kamarády a nemáte náladu?

Jasně, za ty roky v televizi lidé snadno nabydou dojmu, že jsem takový jejich majetek, vlastně váza, která jim stojí v obýváku. Ale víte co. Když za mnou někdo v hospodě přijde a volá „nazdar Geňo, řekni nám vtip“, tak se vždycky zeptám, jaké je jejich povolání. A pak řeknu: „Jé, vy jste obkladač? Super, tak mi obložte koupelnu a já vám pak řeknu vtip.“

Dlouho jste byl ženatý s Lindou Finkovou, s níž máte dvě děti. Ale rozvedli jste se, takže na návod na spokojené manželství se ptát nebudu. Ale zeptám se na návod na spokojený rozvod, protože ten váš se zdál být hodně pohodový.

My to takhle měli od začátku. Jediné, co bylo blbý, byly děti, kvůli nim mě ten rozchod štval a vlastně dodneška trochu štve. Ale jinak my s Lindou se vždycky na všem v pohodě dohodli. Ani jsme se k rozvodu dlouho neměli, nebyl vlastně důvod, proč to řešit oficiálně (Genzer a Finková se rozvedli až po 10 letech od rozchodu, pozn. red.). A je pravda, že i u soudu z nás byli v šoku.

Co přesně je šokovalo?

Já tam šel a nesl Lindě kytku, pět lilií. U vchodu mi vrátný říkal, že to bude problém, že paní soudkyně si tu kytku nevezme, protože nesmí. A když jsem mu řekl, že to není pro soudkyni, ale pro moji zatím ještě ženu, čuměl na mě jak na blázna. A pak když jsme s Lindou stáli před soudkyní, ona v náručí ty lilie, a říká jí, že to má ještě od manžela, koukala zas soudkyně. Pak jsme stáli, drželi se za ramena a já si ještě dělal srandu, že je škoda, že nehrají hymnu. Prostě tam tohle asi nezažili. Ale jak říkám, my to takhle s Lindou prostě máme, takhle fungujeme.

Nicméně z jiného ranku. Ví se o vás, že milujete hausbóty a jeden si teď pořizujete. Pro mě mají hausbóty takový romantický nádech, i pro vás?

To nevím, já ho chci na to, abych měl klid. Když budu chtít klid a být sám, třeba něco psát, tak se tam zašiju a nikdo mě nebude otravovat.

Takže nejste romantik?

Ale asi jsem romantik. Baví mě dělat ženským radost. Ale teď jsem sám, protože ten svůj poslední vztah jsem prostě pos…

Kde jste udělal chybu?

Pavla je strašně chytrá a báječná ženská, ale všechno podělala ta moje, já nevím, jak to nazvat, sláva polní tráva. Psalo se totiž, že je se mnou jen kvůli prachům, že je zlatokopka, a já se proti tomu neohradil, veřejně se jí nezastal, i když to samozřejmě byla pitomost. Tak to aspoň odčiním teď a tady. Nebyla to pravda, nebyla žádná zlatokopka. Proboha vždyť to bylo v koroně, já tehdy neměl ani floka, patlal jsem ve stánku palačinky, tak jaká zlatokopka?! Byla chyba, že jsem to tehdy neřekl nahlas, že jsem nad tím mávl rukou.

Tak ono vztahu asi nepomáhá ani to, že jste dost pracovně vytížený, cestujete všude možně po republice, večer jste na představení.

To si nemyslím, naopak bych řekl, že pomáhá, když spolu nejste 24/7. Ve vztahu je potřeba i volnost, ne mít toho druhého furt na vodítku. Prostě být v klidu, na všem se dohodnout a být v pohodě i s tím, že když se něco dohodne, stejně se to může změnit.

To sice ano, to si asi můžou dovolit jen lidé, co nemají děti. S nimi je potřeba plánovat a není dobré ty plány měnit, jak vás napadne, ne?

Samozřejmě, ale já už mám děti velké. Jinak máte pravdu, když jsou děti, všechno se točí kolem nich. Jakmile jsou děti, všechno jde do pr..le. I vztah, a to nemluvím o sexuálním životě. To se k ženské jen přiblížíte, že by náhodou mohlo něco být, a hned řvou. Mají na to snad nějaký radar nebo co.

Takže vaše vztahová rada zní: Když chcete pohodový vztah, nepořizujte si děti? Děláte si legraci, že jo?

Jasně, určitě si děti pořiďte. Ale rovnou velký.

Zase si děláte legraci…

Jasně, že dělám. Tak dobře, ať nevypadám jako úplnej debil. Děti jsou skvělé, jsem šťastný, že je mám. Ale když jsou malé, je to těžké. Pamatuju, jak jsem byl vyděšený. Ze dne na den ze mě byl táta a já si jen říkal: Proboha, je ze mě fotr, z tohohle kre..na je táta. Jak se to dělá? Je nějaká brožura? Nebo kurz? Vždyť to jen brečí, já nevím, co tomu je, furt to kadí a ještě k tomu to bere prso mý ženy, kde mám bejt já.

Zase si z toho utahujete. Vždyť jste to nakonec zvládl a Linda, vaše žena, o vás mnohokrát řekla, že jste dobrý táta.

Jasně, že jo. Vždyť já dělal všechno, s prvním dítětem jsem vlastně byl na mateřské. Skončil mi Dracula, neměl jsem práci, ale Linda jo. Takže jsem chodil po Vyšehradě s kočárem, v tašce odstříkané mléko a posedával jsme na lavičce s dalšíma matkama. Byl jsem jejich další holčičí kámoška, věděl jsem, kdy mají menstruaci, jak a proč je doma štve starej… A bavilo mě to. Takže abych to zakončil trochu vážně. Děti jsou super a určitě si je pořiďte.

Je tak křehká, ta StarDance nedá! Darija Pavlovičová sklízela kritiku a nakonec všem vytřela zrak