Roky věznil a znásilňoval vlastní dceru, ta nakonec stejně našla lásku. Jak to bylo s Josefem Fritzlem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tenhle příběh obletěl v roce 2008 celý svět a jméno Josef Fritzl se stalo synonymem pro zlo a hrůzu nejvyššího kalibru. Rakušan, který měl být milujícím otcem, se proměnil v trýznitele nejhrubšího zrna.

Žil zdánlivě obyčejný život. Josef Fritzl měl slušnou práci, kdy jako obchodní zástupce cestoval po celém Rakousku, ale vždy se s chutí vracel domů, do svého domu v dolnorakouském městečku Amstetten. Měl ženu, s ní sedm dětí (dva syny a pět dcer) a v roce 1995, když mu bylo šedesát, šel do důchodu.

Nikdo neměl ani ponětí o tom, že tou dobou už jedenáct let vězní ve sklepě svou dceru Elisabeth. Dívku, z jejíhož sexuálního obtěžování byl podezřelý už v roce 1977. Dívku, jež otce nenáviděla, vzpouzela se mu a často utíkala z domova. Když jí bylo osmnáct, ukončila školu (vyučila se číšnicí) a bylo jasné, že dál s rodiči žít nebude – netajila se tím, že si hledá práci, a jakmile si ji najde, odchází.

To ale Josef Fritzl nehodlal dopustit. V srpnu roku 1984 ji vylákal do sklepa jejich domu, kde ji omámil chemikáliemi a zavřel – dalších 24 let Elisabeth prožívala v malé kobce sklepa doslova peklo. Fritzl ji tam věznil, pravidelně znásilňoval (podle záznamů obžaloby ji znásilnil zhruba třitisícekrát, v průměru jednou za tři dny) a zplodil s ní sedm dětí. Jedno zemřelo, tři vychovávala Elisabeth ve sklepě v děsivých podmínkách, další tři pak měly o něco větší štěstí a vyrůstaly s babičkou a „dědečkem“.

Fritzl vše utajil jen díky tomu, že hned na začátku dceru donutil napsat dopis o tom, že odchází z domova a přidává se k náboženské sektě. Proto ji nikdo dlouhých 24 let nehledal. A stejně tak „propašoval“ tři její děti k sobě domů – jako miminka je „našel“ před dveřmi domu s dopisem od dcery, která prosí matku, aby se o ně postarala.

Vše se ale změnilo v dubnu 2008. Kerstin, dcera Elisabeth a Fritzla, upadla do bezvědomí a bylo zjevné, že bez lékařské pomoci se neobejde. Její mučitel tedy souhlasil, že ji doveze do nemocnice. Tam jí diagnostikovali selhání ledvin a lékaři se začal zdát celý příběh podivný. Moc nevěřil Fritzlovi ani dopisu, který mu předal s tím, že ho psala matka holčičky.

O vše se začala zajímat policie, přičemž primárně pátrali po matce, kterou chtěli stíhat za zanedbání péče o dítě. Ale Elisabeth viděla ve zprávách reportáž o své nemocné dceři a přemluvila Fritzla, aby ji vzal do nemocnice za Kerstin. Tam je okamžitě zadržela policie, a ve chvíli, kdy muži zákona zajistili Elisabeth ochranu, jim celý svůj hrůzný příběh vypověděla.

Jak mohl něco takového udělat, jak je možné, že je v jednom člověku tolik zla? Na to se samozřejmě svět s údivem ptal. Odpověď přinesla Adelheid Kastnerová, rakouská psychiatrička, která osobnost Fritzla zkoumala a pak o něm vypovídala u soudu. Za vše prý může jeho dětství bez jakékoli lásky, s citově chladnou matkou, která ho sama týrala.

Fritzl se narodil v roce 1935, dětství prožil během nacismu, navíc s matkou, která nikdy děti mít ani nechtěla, svého syna nemilovala, pravidelně ho bila a nechávala ho samotného. Třeba i v protileteckém krytu během náletů. Vězněním a týráním své dcery si podle Kastnerové Fritzl kompenzoval své dětství bez lásky. „Pan Fritzl strávil většinu svého dětství v těžkém stavu úzkosti,“ řekla u soudu Kastnerová s tím, že se Fritzl naučil své pocity dusit v sobě, ale v jeho nitru pak doutnala děsivá sopka. Právě nadvláda nad Elisabeth, její znásilňování a týrání mu poskytovalo jakési uvolnění, tímto způsobem takzvaně upouštěl páru. „Vyvinula se u něj ohromná touha uplatňovat moc - ovládat a vlastnit jinou osobu. To byly fantazie, které rostly a rostly, a které se mu podařilo realizovat,“ vysvětlovala Kastnerová.

Proč to ale padlo zrovna na Elisabeth? Na jeho čtvrté dítě ze sedmi? Byl to odpor a vzdor, který vůči němu dívka od dětství měla a nebála se ho projevit. „Pokud porazíte někoho, koho považujete za silného a tvrdohlavého, účinek je o to potěšitelnější,“ dodala Kastnerová.

Jakmile Elisabeth policii odvyprávěla svůj příběh, rozběhlo se kolečko vyšetřování. Fritzl samozřejmě skončil u soudu. Byl uznán vinným z únosu, znásilňování, zotročování, incestu i zabití (jedno z dětí, které měl s Elisabeth, zemřelo, protože mu Fritzl nezajistil potřebnou zdravotní péči) a jeho trest zněl doživotní vězení ve speciálním oddělení věznice pro duševně narušené pachatele. V roce 2024 požádal o přesun do běžného vězení, kterému bylo vyhověno, protože vzhledem k věku a zdravotním problémům již nepředstavuje takové riziko.

Ale jak se žije jeho dceři, kterou připravil o velkou část jejího života? A co dělají její děti, které s ní zplodil? Je vůbec možné, aby se dokázali vrátit do normálního světa?

Elisabeth trpěla silnou posttraumatickou stresovou poruchou. Tři děti, které s ní žily ve sklepení, nevěděly o normálním světě skoro nic. Elisabeth se sice snažila je vychovávat, učila je číst a psát, ale běžné věci, jako je sluneční světlo, místnosti a prostory, které byly větší než jejich kobka, ale třeba i chutné výživné jídlo pro ně byly novým zážitkem. Kerstin navíc kvůli zdravotním problémům přišla o všechny zuby a musela dostat umělé. Stefan, kterému bylo v roce 2008 osmnáct, nedokázal chodit narovnaný – chodil jen shrbený, tak jak si zvykl v kobce s nízkým stropem, kde mu jeho výška vzpřímeně chodit nedovolovala. A Felix, kterému bylo pět? Ten se zase neustále jen plazil a skoro neuměl mluvit, dorozumíval se spíš jen vrčením a dalšími zvuky. A lépe na tom nebyly ani tři děti, které žily nahoře v domě s „prarodiči“ – potýkaly se s obrovskými pocity viny, že netrpěly jako jejich matka a sourozenci.

Přesto díky rozsáhlé psychologické léčbě společně dokázali téměř nemožné. S novou identitou začali všichni žít v malé vesničce kousek od Amstettenu, kterou svět zná jen pod tajuplným názvem Vesnice X. A Elisabeth dokonce našla lásku. Navázala vztah s jedním ze svých bodyguardů, s o 23 let mladším mužem, kterého si údajně v roce 2019 vzala. Právě láska k němu a také hezký vztah, který si dokázal vytvořit i s jejími šesti dětmi, jim prý pomohly s návratem do normálního života nejvíc.

Jakékoli násilí je zlo. Ale když vám ho způsobuje někdo, kdo vás má spíš chránit, navíc, když vy sami jste ještě dítě? Za zneužívání nezletilých podmínka u soudu. Případ Aničky není ojedinělý

Zdroj: Novinky.cz, Seznamzpravy.cz, Josef Fritzl: Netvor z Amstettenu (2009, Práh)