Nevychované děti jsou postrach! Jak je naučit slušnému chování? Jděte jim příkladem i doma, nejen na veřejnosti

Asi každé dítě občas lítá jako splašené a čas od času se nedokáže soustředit. Jenže jsou situace, kdy by se mělo umět chovat „slušně“, například se nehoupat v restauraci na židli nebo do ní nekopat. A jak se říká, příklady táhnou… Když vidíte tatínka u stolu s opřenou hlavou v dlani, roztaženýma nohama a s mobilem v ruce a vedle něj sedí tříletý synek, tak je celkem pravděpodobné, že se bude časem chovat úplně stejně. „Když se mne rodiče ptají, jak mají dětem vysvětlovat etiketu, tak jim říkám: Nic jim nevysvětlujte, o to děti nestojí. Dělejte to tak, jak je to správně,“ říká odborník na etiketu Ladislav Špaček.

Každé malé dítě rodiče nejprve krmí. Některé dřív, jiné později chce tuto činnost dělat samo a časem to zvládá lépe a lépe – a v tuto chvíli je role rodiče nezastupitelná. „Jakmile dítě učíme jíst samo, mělo by dostat ubrousek, aby si hlídalo čistotu při stolování. Ve třech nebo čtyřech letech se už má naučit používat dětský příbor, ale správně. Příbor nedržíme jako tužku, ale svrchním držením, tak abychom střenky schovali v dlani a ukazováčkem vytvářeli tlak, přitom hroty vidličky míří dolů. Maso krájíme pilovitým pohybem, proto má jídelní nůž pilovité ostří,“ radí Ladislav Špaček a dodává: „Jestli někdo drží špatně příbor, příčina je jasná. V raném dětství to odkoukal od svých rodičů.“

S přibývajícím věkem je dobré učit potomka dalším návykům, jak správně stolovat. V budoucnu se mu to bude určitě hodit. „Učíme jej, že papírový ubrousek se nedává na klín, ale látkový ano, pečivo se neukusuje, ale ulamuje, sklenice se drží za stopku, abychom ji neupatlali prsty a neoteplovali nápoj uvnitř,“ vysvětluje odborník na etiketu.

Dítě by také mělo vědět, že po skončeném chodu příbor odloží na talíř rovnoběžně. Vidlička je vlevo, nůž vpravo ostřím směrem k vidličce a papírový ubrousek ponechá v talíři. Látkový naopak složí a položí vedle talíře. „Správným návykům u stolu by měli rodiče věnovat pozornost doma. Velmi se budou hodit při návštěvě restaurace nebo na dovolené v přímořském letovisku,“ míní Ladislav Špaček.

Už mistr etikety Jiří Guth-Jarkovský říkával, že slušnost je člověku vrozená, zdvořilosti se musíme učit. Měl tím na mysli, že každý doma vstřebává pravidla slušného chování a s touto výbavou pak opouští rodinu a celý život je užívá. „Zdvořilost je vyšší kategorie etikety, tady už musíme vzít do ruky knihu nebo navštívit kurz, abychom byli lépe vybaveni pro vyšší pozice v kariéře. Ovšem i ten, kdo nečetl žádnou příručku etikety, by měl vědět, že v tramvaji má uvolnit místo starším a ženám, že do divadla se chodí v obleku, že u jídla nemlaskáme a talíř nevylizujeme,“ připomíná Ladislav Špaček.

A právě k tomu byste měli vést i své ratolesti. Pokud tedy tatínek po nedělním obědě vylizuje zbytek omáčky z talíře jako pes a jeho děti se na to koukají, zřejmě i ony budou vylizovat talíře. A podobné je to i v případě oblékání. Když k nedělnímu obědu zasedá tatínek v trenkách a nátělníku a pivo pije z láhve, může to samé očekávat od potomků.

„Dítě už když jde do školky, by mělo umět pozdravit, poděkovat a poprosit třeba o hračku,“ říká Ladislav Špaček. Mělo by také co nejdříve zjistit, že výběr oblečení se řídí prostředím, kam jde. „Jinak se oblékne na hřiště, jinak do loutkového divadla, hezky dítě oblékneme ke štědrovečerní večeři a na oslavu babiččiných narozenin v restauraci i doma. Při vstupu do první třídy má dítě vědět, komu se tyká a kdo se zdraví ‚ahoj‘ a komu se vyká a koho zdravíme ‚dobrý den‘,“ vysvětluje expert. Děti by měly pozdravit dospělé, které zdraví jejich rodiče, a mít úctu ke starším. „Pomáhá jim to a zároveň jim to usnadní život,“ upozorňuje Ladislav Špaček.

Je to jeden z problémů, který dnešní společnost rozděluje na dva tábory. Přišla doba volné výchovy, a pokud není dobře zvládnutá, nastávají potíže. Ne všichni jsou ochotni akceptovat dítě pobíhající po restauraci nebo obchodě, kde vše osahává, pokřikuje a občas i něco rozbije. I zde ale platí, že rodiče svým chováním ovlivňují současné i budoucí chování potomků. „Děti, v bezmezné víře, že jejich rodiče všechno umějí a dělají nejlépe, vás budou rády napodobovat,“ uzavírá Ladislav Špaček. Tak se chovejte co nejlépe!

Restaurace a hotely bez dětí: Právo majitele, nebo diskriminace? Co na to zákon a jaká je praxe