Článek
K Velikonocům ale vejce patří. Jsou symbolem pokračování života. V každém vajíčku je totiž zárodek nového života. Z vajíčka se vylíhne kuřátko, to vyroste ve slepici nebo kohouta, ti se pomilují a společně dají vzniknout zárodku ve vajíčku. Z vajíčka se zase vylíhne kuřátko atd. atd. atd. Život věčný.
Ovšem když vejce uvaříme, obarvíme a dáme koledníkům, tak symbol věčného života skončí smrtí v žaludku. Ale smrt k Velikonocům taky patří.
Hezky to naši předci vymysleli. Po dlouhé zimě se začíná křísit příroda. Zdánlivě mrtvé větve se začínají zelenat. Z temné hlíny plné mrtvol vesele vyrážejí něžné kvítky a Smrtka jako symbol zimy se hází do vody.
Abychom si my lidé uvědomili naše smrtelné místo uprostřed přírody, šoupli nám předci do jarního vzkříšení přírody i vzkříšení člověka – Ježíše. Církevní výklad „vzkříšení“ nám nabízí duši. Po smrti těla duše žije dál. Ze zdánlivě mrtvého těla uniká do ráje nesmrtelná duše.
Věř, kdo chceš.
Ovšem srdnatý a čestný Ježíš – ochránce chudých, nemocných a slabých – skutečně žil. Historicky doloženo. Měl obdobné životní heslo jako náš zesnulý pan prezident, že: „Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“.
Ježíš vítězství pravdy nabízel až v životě po smrti.
Pan prezident v to věřil už za života.
My realisti ve vítězství pravdy asi nevěříme vůbec.
Jestli o Velikonocích ukřižovaný Ježíš byl skutečně syn Boží, nebo jen výjimečný hrdina, podle kterého naši předci sepsali knihu, záleží jen na vašem rozhodnutí. Jestli jeho vzkříšení na Boží hod velikonoční byl opravdu zázrak, nebo jen slavíme duchovní symbol, že hrdinové byli, jsou a budou, také záleží jen na vás.
Vzkříšení je překlad řeckého slova anastasis neboli vzbuzení, opětovné povstání. Zabývejme se tedy – v předvelikonočním čase – vzkříšením vlastních sil.
Vylezlo sluníčko, oteplilo se a každý zacítil vzkříšení na vlastní kůži. Naše psychická závislost na jarním slunečním svitu je jasná. „Anastasiujme“ neboli povstaňme, vzbuďme se. Zima je pryč. Nastavme tvář vitaminu D, umyjme okna, nakupme drahá vejce a radujme se.
Letošního vzkříšení, tedy Vzkříšení 2012 jsme se dožili!
Nikdo neví, co bude za rok. Třeba už budou vejce „jedno za padesát“...
Hezký jarní den.
