Článek
„Moje dcera už od dětství projevovala náklonnost spíše k holčičkám než ke klukům. Ve školce se s nimi vodila za ručičku, hladila je a občas padla i nějaká ta pusinka. Ale to nám všem přišlo úplně normální, protože přece jenom každé dítě je úplně jiné a ona se měla prostě spíše k holčičkám. Vůbec jsme to neřešili.
Postupem času začala brát kluky jako kamarády, ale když některý o její osobu projevil vážnější zájem, tak utekla. Tehdy jí však bylo teprve asi 10 let, tak i v tomto věku nám to připadalo normální. Ale nezdálo se, že by se to s přibývajícím věkem lepšilo. V 15 letech už většinou všechny holky z jejího okolí kluka měly, ale moje dcera pořád nic. Tvrdila mi, že je nepotřebuje a nechce. Že si vystačí sama. Věděla jsem však, že po večerech brečí do polštáře,“ vzpomíná Alena na krušné chvíle své dcery.
Krachující vztahy
Přesto se postupem času nějací partneři objevovali a Alena nabyla dojmu, že je vše tak, jak má být. „Jak šel čas dál, tak už s chozením s kluky problém neměla. Ale skoro žádný vztah jí nevydržel ani měsíc. Dcera vždycky brečela a na moje opakované otázky nereagovala. A když náhodou ano, tak mi jen řekla, že její bývalý kluk byl neuvěřitelný blbec, že si našel jinou, že ho už nemilovala – nebo našla nějakou jinou univerzální výmluvu. O kluky ale nikdy nouzi neměla. Naopak, dalo by se říct, že se na ni lepili jako včely na med. V té době jsem si říkala, že je moje dcera asi moc náročná, když jí to s žádným klukem moc dlouho nevydrží. Ale dnes už vím, co je příčinou…"
Dcera má s přítelkyní skvělý vztahFoto: Thinkstock
Coming out
Tímto termínem se u homosexuálů označuje doba nebo okamžik, kdy sami sobě i svému okolí přiznají lásku ke stejnému pohlaví. Jak tato chvíle proběhla u Aleniny dcery? „Celou pubertou si prošla s těmito krátkodobými vztahy a teprve v 19 letech mi při našem jednom čajovém dýchánku řekla onu věc, která by mě o mé dceři nikdy nenapadla: ,Mami, jsem teplá!' Z toho šoku mi vyletěla tak rázně ruka nahoru, že jsem si převrhla na stůl svůj čaj. Po utření stolu jsem, ani nevím proč, řekla: ,Jejda, asi na tebe něco leze, tak se zachumlej do postele!' Ona se jen usmála a odvětila: ,Mami, chci tím říct, že jsem na holky!' Musela vidět, jak se na mém bledém obličeji vystřídalo plno různých emocí a jak se na něm usadilo překvapení.
Všechno mi vysvětlila a čekala, jak zareaguji. Můj názor na lesbičky znala, tak se mi to myslím bála říct. Abych řekla pravdu, moc jsem je nemusela... Za nějakou dobu jsem se s tím srovnala a zanedlouho jsem se seznámila s její přítelkyní, která je, jak jsem zjistila, úžasná. Jsou spolu šťastně 8 let a zatím jim to funguje. Jsem za to samozřejmě velice ráda. Když nějakou lesbičku znáte nebo když je to dokonce vaše rodina, tak změníte názor. Když vidím, že žijí a bydlí úplně normálně, sama bych si nafackovala, že jsem je brala jako ,něco jiného'. Tato skutečnost mi změnila pohled na svět a jsem hlavně ráda, že už je dcera konečně šťastná,“ uzavírá své vyprávění Alena.
A co vy? Museli jste se také vyrovnávat s odlišnou sexuální orientací členů své rodiny? Jak jste reagovali? Podělte se o to s námi v diskusi.
