Proč (ne)dat dítěti televizi do pokoje?

Na stole počítač, u postele televize a navrch herní konzole. Tak nějak vypadá pokoj nejednoho dítěte. Odborníci ale varují, že dítěti vlastní televize k ničemu není. Když už si rodiče říct nedají a pořídí ji, měli by se toho vyvarovat u mladších dětí. Podle psychologa z ambulance Psychoterapie Anděl Jana Kulhánka by televize v pokoji měla dostat stopku u mladších deseti let.

„Nemají limity a chtěly by se dívat nonstop,“ míní Jan Kulhánek. Rodičům doporučuje pustit televizi maximálně hodinu denně. „Koukání na televizi je pasivní druh zábavy, dítěti vůbec nic nepřináší,“ dodává. Dovede si představit výjimku, kdy televize může být zapnutá déle, ale určitě ne v dětském pokoji. A to, když je dítě nemocné. Ani to ale není důvod k tomu, že potomek stráví v pyžamu na gauči celý den. A když už televize běží, rodičům nic nebrání přisednout a děj na obrazovce společně probírat.

Pediatr Jan Němeček je ještě přísnější. Televizi by do dětského pokoje nepustil až do osmnácti let potomka. Rodičům předškoláka doporučuje zapnout jen večerníček, mladší školáci by mohli koukat zmíněnou hodinu. Ani starší děti ale nemají mít k dispozici ovladač bez omezení. „U puberťáků, kteří mají oblíbený seriál nebo film, vlastní televize může mít smysl. Navíc to může v rodině omezit hádky nad tím, na co se bude večer koukat,“ tvrdí Jan Kulhánek.

Podle odborníků si rodiče mladších dětí občas zapnutím televize usnadňují práci. Kvalitněji je přitom rozvíjí čtení, malování nebo modelování, starší školák má volný čas trávit venku nebo v kroužcích, student střední školy pak nejvíc času potřebuje na učení.

Realita ale může samozřejmě být trochu jiná. Když matka s nákupem přes rameno a dětmi v zádech dorazí v podvečer z práce, kde ji čeká další směna v domácnosti, je televize asi to jediné, co dítě zabaví. A máma mezi tím stihne udělat třeba večeři. I tak by ale děti měly před obrazovkou strávit dobu nezbytně nutnou, která, co budeme říkat, se lépe kontroluje v obývacím pokoji než za zavřenými dveřmi dětského pokoje.

Na případném nákupu televize do dětského pokoje by se měli rodiče shodnout. Aby nedopadli třeba jako v rodině paní Mileny, kde ji navzdory jejímu nesouhlasu zakoupil tatínek, když byla s dětmi u příbuzných, aby „svoji“ televizi v obýváku mohl sledovat v klidu. Děti spokojené, maminka otrávená. Sílu na to, aby ji nadšeným potomkům sebrala, ale nenašla. Společně teď vymýšlejí pravidla pro sledování televize v dětském pokoji.

Jedním z nich by určitě mělo být to, že televize je zábava, a ta se připouští až po vykonání povinností, v případě školou povinných po přípravě do školy. Dohodnuto má být i to, že televize nesmí běžet celý den nebo i v noci a že se v domluvenou hodinu vypne.

Nejdůležitější je ale stanovit, na co se dítě nesmí dívat. Kromě pořadů erotických by to měly být i násilné. Pokud totiž dítě zhltne detektivku, nemohou se rodiče divit, že špatně spalo. „Ve většině filmů je tolik násilí, že to na dítěte má vliv. A když ne násilí, tak obsah, který podává nereálný obraz života,“ upozorňuje pediatr Němeček.

A co vy? Netrávíte před televizí příliš mnoho volného času, a jdete tak dítěti příkladem? Ale abychom jen nekázali, pojďte se i trochu pobavit u našich článků: Vtipy o dětech a rodičích: Vybrali jsme ty nejlepší! a 10 hlášek puberťáků, které rodiče vytáčejí.