Dobré důvody, proč by se měli lidé brát a nežít spolu na psí knížku. Výživné i dědictví

V lásce jde v prvé řadě o emoce a žádné úřednické razítko vám nezajistí, že budete žít šťastně až do smrti. Na druhou stranu, někdy se status manžela či manželky může zatraceně hodit. Jaký je rozdíl mezi manželstvím a životem mimo tento svazek v různých životních situacích?

Vybavení domácnosti, auto, možná malá chata na víkendový odpočinek, pergola na zahradě, dům, byt. Když spolu dva lidé žijí, většinou nashromáždí nějaký majetek. A každý nějak přispívá – financemi, časem, energií, ale třeba i tím, že se stará o veškerý chod rodinného života, čímž tomu druhému umožňuje budovat kariéru. Ve chvíli, kdy ale vztah zkrachuje, nastává nepříjemný okamžik, kdy je potřeba rozdělit nejen společný život, ale i společný majetek.

Jak poznáte, že vám vztah krachuje? Signály, že se blíží rozchod

V den svatby automaticky vzniká společné jmění manželů (SJM). Velmi zjednodušeně řečeno to znamená, že cokoli od té doby nabydete, patří vám oběma rovným dílem (kromě výjimek, kdy do SJM nepatří například věci osobní potřeby či věci, které jeden z manželů získal darem či jako dědictví). Když dojde k rozvodu, majetek se dělí mezi vás dva (pokud to tedy nemáte ošetřené předmanželskou smlouvou jinak).

Z právního hlediska nemáte nic společného, pokud jste to v minulosti nějak právně neošetřili. V případě rozchodu nemá ani jeden z vás žádnou oporu v zákoně. Tam, kde je jeden veden jako vlastník, nemá druhý žádnou šanci. Je to jen o tom, jak se vy dva domluvíte. A rozchody většinou nebývají idylické, na to nezapomínejte, i když zrovna teď prožíváte období plné zamilovanosti.

Proč je dobré mít předmanželskou smlouvu a jak se to dělá

Velký rozdíl ve chvíli, kdy se rozcházíte, je vyživovací povinnost manželů. Podle ní mají manželé po dobu trvání manželství nárok na stejnou životní úroveň, hmotnou i kulturní, ale i po rozchodu je tu možnost domoci se alimentů pro manžela či manželku, pokud se prokáže, že jeden z páru není schopen živit se sám a tato neschopnost pramení v manželství. Například v případě ženy, která byla posledních dvacet let v domácnosti, protože zajišťovala servis rodině i svému muži, co si budoval kariéru, nebo v případech domácího násilí, nemoci a podobně. „Vyživovací povinnost manželů plyne ze zákona, ale u spolužijících nesezdaných osob není dána,“ upřesňuje právnička Karolína Nová. Takže když vezmete ten nejextrémnější scénář, pokud jste nebyli manželé, nikoho nezajímá, že jeden z páru skončí po rozchodu na ulici a bez vlastního příjmu, protože předešlé roky zasvětil svému protějšku a péči o něj.

Samozřejmě podobu toho, jak bude s vaším majetkem naloženo po vaší smrti, lze ještě za života právně ošetřit pomocí závěti. Ale přiznejte se, kdo na tohle myslí ve třiceti, čtyřiceti, padesáti? Jenže i mladí lidé umírají. A i tady je zákon neúprosný.

Náhlé úmrtí v rodině? Na tohle máte nárok

Po smrti partnera se vdova či vdovec ocitá automaticky v takzvané první dědické třídě, stejně jako děti zemřelého. O majetek po něm se tak primárně dělíte vy s potomky, a to rovným dílem. Pokud zesnulý děti neměl, posouváte se do druhé dědické třídy, kde se dělíte s rodiči zemřelého, přičemž vám ale připadne minimálně polovina děděného majetku.

Mohli jste spolu prožít klidně celý život, ale jakmile jste nebyli manželé, ocitá se spolužijící osoba automaticky ve druhé dědické třídě, kde jsou například i rodiče zesnulého. Spolužijící osobou se myslí ten, kdo se zemřelým žil v jedné domácnosti minimálně rok předtím, než k úmrtí došlo.

„Druhá třída nastupuje, až pokud nejsou žádné osoby, které dědí v třídě první. Pokud tedy měl zůstavitel například děti, spolužijící osoba nebude dědit nic,“ vysvětluje Karolína Nová. Přičemž do první třídy kromě manželů či manželek spadají jen děti po zemřelém, v případě, že již děti nežijí, tak jejich potomci, tedy vnoučata zesnulého.

Navíc i když na druhou třídu dědiců dojde, spolužijící osoba nemůže nikdy dědit sama, tudíž se o dědictví dělí s rodiči mrtvého. Pokud již nežijí ani oni, posouvá se partner do třídy třetí, kde se o majetek dělí například se sourozenci zesnulého či jejich dětmi. „Až pokud sourozenci nejsou nebo není již nikdo za ně způsobilý dědit, dědí vše spolužijící osoba,“ dodává Karolína Nová.

V praxi se tak leckdy stává, že to, co jste se svým protějškem celý život budovali, nakonec z velké části zdědí jeho příbuzní, které třeba roky neviděl a nestýkal se s nimi.

U smrti ještě chvíli zůstaneme. Když vám zemře manžel či manželka, máte automaticky nárok na vdovský důchod. Tedy pokud ten, kdo zemřel, byl sám důchodce (starobní či invalidní) nebo splnil ke dni úmrtí podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na důchod. Platí to ale striktně jen pro manžele. „Důchod vám nenáleží dokonce ani po druhovi či družce, ani po registrovaném partnerovi nebo partnerce. A to ani v případě dlouhodobého soužití ve společné domácnosti a společné výchovy dětí,“ píše se na stránkách České správy sociálního zabezpečení. Logicky nemají nesezdaní nárok ani na slevu na dani na manžela či manželku.

I mladý a zdravý člověk může náhle skončit v nemocnici neschopen komunikovat, rozhodovat o sobě a podobně. Pokud nejste manželé, jste v takovém případě okamžitě odstavení na druhou kolej. „Právo na informace ve zdravotnickém zařízení náleží manželům, pokud to osoba při převzetí do zařízení nevyloučí. Naopak u druha či družky musí být výslovně udělen souhlas pacientem. Pokud ten toho není schopen, nedomůže se daná osoba v pozici pouhého partnera informací, neboť není brána za rodinného příslušníka,“ vysvětluje Karolína Nová. Nejen že se nedozvíte, jak na tom váš protějšek je, ale nemáte žádné právo jakkoli rozhodovat o tom, co s ním bude.

A co když spolu plánujete založit rodinu? Svatbu k tomu sice nepotřebujete, ale měli byste vědět, že tuhle životní etapu úřednické razítko dost zjednodušuje.

Proč jsou testy otcovství stále populárnější

Zákon automaticky počítá s tím, že otcem dítěte je manžel, a to v případě, že se dítě narodilo v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. Prostě jakmile se dítě narodí, jako otec bude v rodném listě zapsán manžel. Nefér to je v situacích, kdy spolu třeba už dlouho nežijete, ale zapomněli jste se rozvést a žena otěhotní se svým současným partnerem. Biologický otec se totiž musí k otcovství přihlásit, případně se pak vše řeší soudně a třeba i testy DNA.

Pokud žijete nesezdaní, měli byste ještě v době těhotenství zajít na matriku a učinit tam takzvané souhlasné prohlášení rodičů. Tedy před úředníkem oba souhlasit s tím, kdo je otcem dítěte. Jenže co když to nestihnete? Pak je podle zákona vaše dítě bez otce. A jakmile dítě nemá otce, není například po kom vymáhat alimenty v případě rozchodu nebo není nárok na sirotčí důchod v případě úmrtí.

Samozřejmě lze zajít na matriku i po porodu, ale co když otec nečekaně zemře? Místo truchlení a vyrovnání se s tragickou událostí bude muset žena spíš obíhat právníky. Na to, jak uznat otcovství po smrti domnělého otce, jsou zákonné postupy a řeší se to soudně.

Musí být určen takzvaný opatrovník, tedy člověk, který před soudem jedná za zemřelého a otcovství odsouhlasí vlastně za něj. Povinné to samozřejmě není, ale už třeba opět jen kvůli nároku na sirotčí důchod má význam to udělat.

Při rozchodu jde hlavně o děti. Střídavá péče jako ta hlavní varianta po rozvodu. Co dělat, když chcete s expartnerem jiné nastavení