Věty, které by mělo vaše dítě slýchat často. Zvýší mu sebevědomí a naučí samostatnosti. Mám tě ráda, nestačí

Zdravé sebevědomí a sebeláska jsou základem spokojeného života. Bez toho vám to bude haprovat ve všech oblastech života. A vzhledem k tomu, že sebevědomí si začínáme budovat v podstatě s prvním nádechem, je jasné, že velký díl na tom, jak to s ním v budoucnu budeme mít, mají rodiče. Pokud chcete mít z dítěte zdravě sebevědomého jedince, mělo by od vás často a pravidelně slýchat následující věty.

Dítě si musí být jisté, že ho milujete. Kdykoli, za všech okolností, bez žádného „ale“, bezpodmínečně. I když je protivné, i když vás nenechalo vyspat, přineslo špatnou známku, nechovalo se tak, jak byste si představovali a podobně. „Láska je pro dítě nejdůležitější emoční výživou. Každý vyjadřuje lásku po svém, někdo činem, někdo slovně či fyzicky. A dítě potřebuje především mix slovního a fyzického,“ tvrdí životní koučka Lenka Procházka. Slova miluju tě a k tomu pořádné objetí nic nenahradí. Pro dítě je to něco, co slyšelo a na vlastní kůži cítilo, a nikdo mu to nemůže vzít.

Samozřejmě to neznamená, že ho máte chválit za pětku nebo za záchvat vzteku, když po vás mrskne kostičkou. Ale i během kárání či vysvětlování by mělo zaznít „mám tě rád“. Sice se mi nelíbí, jak ses teď choval (z těch a těch důvodů), vadí mi to, ale na mé lásce k tobě to nic nemění.

Něco se ti nepovedlo, něco jsi rozbil, zničil, přinesl pětku z písemky? Každý chybuje a chyba je vlastně naše kamarádka, je to způsob, jak se něco naučit, jak se poučit a příště ji už neopakovat. „Přesně těmito větami v dítěti krásně podporujete jeho zvídavost a chuť a odvahu pouštět se do nových věcí, i když se třeba něco nepodařilo. Protože v životě budeme dělat spoustu chyb, ale neměly by nás odradit od dalšího snažení se a dosahování si svého,“ vysvětluje Procházka.

Když dítě ve chvíli neúspěchu podpoříte, plníte vlastně i předešlý bod, že vaše láska k němu není ničím podmíněná, není třeba si ji zasloužit. „Dítě potřebuje cítit u rodiče bezpečí i podporu. Poté se nebojí jít do nového, ať je mu pět, nebo dvacet,“ dodává odbornice.

Jasně že nerušíš, co mi chceš říct? Mařenko, vydrž, prosím, potřebuju tohle dodělat, za čtvrt hodinky na tebe budu mít čas a probereme, co potřebuješ. Tak nějak by měly vypadat vaše odpovědi, když se dítě dožaduje vaší pozornosti. A je jedno, zda chce pomoct s domácími úkoly, pochlubit se zážitkem ze školy nebo se třeba jen přitulit či si s vámi hrát.

Umíte mluvit s dětmi? Zkuste triky, díky kterým se budou méně vztekat a více poslouchat

Zaprvé mu tím dáváte najevo, že o něj máte zájem a je pro vás důležité, což posiluje jeho sebevědomí a víru v sebe sama. Zároveň si s ním ale budujete důvěrný vztah, díky němuž se na vás pak potomek obrátí, když to bude opravdu potřebovat. Nepůjde už o pomoc s legem, ale zase o jiná trápení spjatá s dobou dospívání. „Když s dítětem trávíte čas, je důležité jak. Je potřeba ho plně vnímat a být opravdu s ním. Nedržet u toho mobil nebo odpovídat na pracovní maily,“ upřesňuje Procházka.

Ptejte se dětí na jejich názor. Berte v potaz, co si myslí. A dovolte jim dělat rozhodnutí. Nechtějte to samozřejmě po batolatech nebo dětech, co ještě ani nechodí do školky, tam je to spíš na škodu. „Pro vyloženě malé děti nemusí být možnost volby vždy vhodná. V mnoha ohledech se ještě neumí samy rozhodovat a paradoxně jim to může sebevědomí spíš ubrat. Když už jsou ale větší, je to naopak důležité. Nebýt jen direktivní rodiče, ale umět dítě vyslechnout, umožnit mu se rozhodnout a jeho rozhodnutí akceptovat,“ říká Lenka Procházka.

A že se váš prvňák, co doposud nevzal pastelku do ruky, rozhodl chodit na výtvarný kroužek? No a co! I když jste si v podstatě jistí tím, že po první lekci přijde otrávený, i to je důležitá zkušenost. Varujte ho, dejte mu zpětnou vazbu, ale dovolte mu na svém rozhodnutí trvat.

Učíte ho nejen činit rozhodnutí, ale také za ně nést zodpovědnost. Když se to dítě naučí odmala, nebude tím v dospělosti zaskočeno, bude mít dost sebevědomí, a když něco nevyjde, zvládne i to.

Mě to nebaví. Neumím to. Nejde mi to. Ať se dítko vymlouvá, jak chce, i když vám při pohledu na to, jak zápasí s prachovkou, dochází trpělivost, i když vidíte, že mu něco opravdu nejde, stejně mu řekněte, že když něco začalo, je potřeba to dokončit. Ne proto, že ho chcete mučit, ale protože víte, že to dřív nebo později (a třeba ne úplně dokonale) zvládne. „Někteří rodiče mají tendence za děti vše vyřídit, dodělat, dokončit. Nemají trpělivost nebo chtějí dítě uchránit před nepříjemnou zkušeností. Ale spíš mu tím ubírají víru v sebe sama,“ uzavírá Lenka Procházka.

Nikdo není dokonalý. Nejčastější chyby při výchově dětí? Nedostatek autority a důslednosti nebo soustředění na chyby