Nobelova cena a ženy: Jezídka, jediná Češka a další

Když se řekne sexuální násilí a znásilňování během válečných konfliktů, vždycky se mi vybaví dokument pojednávající o obětech těchto zrůdných činů z Konga. Vyprávěly v něm ženy a malé děti (!!!) o tom, co jim vojáci provedli a jakých hrozných zvěrstev se na nich dopustili. Aby vyprávění bylo skutečně autentické, ukazují při tom jizvy nejen po mačetách po celém těle. I na genitáliích. Ten dokument se jmenuje „Slzy Konga“ (2009) a natočily ho dvě české dokumentaristky, Olga Šilhová a Lenka Klicperová.

Bohužel takových filmů moc není. O sexuálním násilí ve válečných oblastech se moc nemluví, spousta lidí si ani neuvědomuje nebo nepřipouští, že k němu vůbec dochází. Proto je důležité, že letošní Nobelovu cenu míru získal Denis Mukwege a Nadia Murad. Oba bojují proti těmto zrůdnostem. Mukwege je konžský gynekolog, který ošetřil tisíce znásilněných žen. Právě v Kongu, konkrétně na východě, je intenzita znásilňování považována za jednu z nejzrůdnějších na celém světě. Podle Amnesty International bylo v roce 2004 za šest let válčení znásilněno 40 000 žen. Ve skutečnosti to musí být ještě více, mnohé to nikdy nepřiznají. Hrůza pomyslet, jaké číslo to je dnes.

Nadia Murad je jezídka, kterou v roce 2014 unesli teroristé samozvaného Islámského státu. Vesnici, ve které žila, povstalci povraždili a ženy odvlekli a udělali si z nich sexuální otrokyně. Po několika měsících se jí podařilo utéct a dostala se až do Německa. Využila svůj příklad, aby poukázala na porušování lidských práv. Rok po tragické události vystoupila v Radě bezpečnosti OSN, kde o útoku promluvila. Dostalo se jí ochrany a teď se snaží dostat vůdce Islámského státu před soud v Haagu. Zastupuje ji právnička Amal Clooney (40). Kromě Nobelovy ceny dostala v roce 2016 také mezinárodní Cenu Václava Havla za lidská práva.

Naida Murad není první nositelkou Nobelovy ceny míru. Od roku 1901 do současnosti jich bylo 16. Celkem je držitelek za více než stoletou historii předávání Nobelových cen ve všech oborech 48. Marie Curie-Sklodowský (1867–1934) obdržela dokonce dvě. Jednu za fyziku, druhou za chemii. Znáte tyto nositelky Nobelovy ceny míru?

Vůbec první ženou, která získala v roce 1905 tuto cenu, byla Bertha von Suttner, jejíž kořeny sahají do Prahy, kde se narodila jako hraběnka Kinská. Pro Alfréda Nobela (1833–1896), podle kterého se ceny jmenují, byla do jisté míry múzou. V roce 1875 nastoupila do jeho služeb jako tajemnice. Brzy jejich vztah po pracovní stránce skončil, ale zato se dále rozvíjel ten přátelský. Byla to právě Bertha von Suttner, která Nobela inspirovala k myšlence udělovat ceny za mír. Celý život totiž byla pacifistka, bojovala proti válkám a zbrojení. Zasadila se o zřízení Stálého rozhodčího soudu v Haagu, účastnila se příprav první Mírové konference v Haagu a mnoho dalšího.

Ačkoliv Jane Addams žila na přelomu 19. a 20. století, její práce je patrná dodnes. Původně se chtěla stát lékařkou, dokonce i studovala medicínu, ale při návštěvě Londýna a chudinské čtvrti, kde navštívila sociální centrum Toynbee Hall, se rozhodla věnovat sociální práci. Založila tak první americké sociální centrum, které pojmenovala Hull House a nejvíce se zde soustředili přistěhovalci. Ubytování a pomoc ale poskytovala i dalším potřebným. Kromě toho ale také zakládala další komunitní centra. Celý život se urputně věnovala všem sociálně znevýhodněným, což na začátku 20. století byly i ženy, včetně matek samoživitelek. Byla jednou z prvních, která hlasitě volala po volebním právu žen. Nobelovu cenu za mír získala v roce 1931.

Američanka Emily Greene Balch si Nobelovu cenu míru zasloužila zejména za svůj boj v mírových hnutích, nicméně její činnost byla mnohem širší. Prala se za práva slabších, ať už to byly ženy, děti, nebo rasově odlišní obyvatelé. Blízké jí byly i odbory, neúnavně se snažila prosazovat lepší pracovní podmínky zaměstnanců. Jedním z nejvýznamnějších počinů ale bylo založení Ženského mezinárodního výboru pro trvalý mír a úzce spolupracovala se Společenstvím národů. Blízkou kolegyní byla Jane Addams, která získala Nobelovu cenu za mír patnáct let před Emily Greene Balch.

Těžko vyzdvihnout pouze jednu věc, za kterou by si Matka Tereza, rodným jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, zasloužila Nobelovu cenu míru. Pro řeholní život se rozhodla už ve dvanácti letech a celý život pak obětovala pomoci druhým. V roce 1946 se začala věnovat nejchudším a umírajícím a o tři roky později založila kongregaci Misionářky milosrdenství. Po celém světě zakládala domovy pro sirotky a pro umírající, snažila se jim zajistit vzdělání, jezdila do oblastí, které postihlo nějaké neštěstí. To, co udělala pro humanitární pomoc, pak posloužilo jako základy pro její následovníky. Nobelovu cenu míru dostala v roce 1979. Po smrti se našly její deníky, které se staly pro některé překvapením. Matka Tereza v nich psala o svých pochybách v krizi víry.

Wangari Maathai získala Nobelovu cenu míru v roce 2004 a stala se první takto oceněnou Afričankou. Kromě toho se také stala první ženou východní a střední Afriky, která získala doktorát. Konkrétně v oboru biologie a veterinární medicíny. Studovala jak ve své rodné zemi, v Keni, tak i v Americe nebo Německu. Dotáhla to až k profesuře a stala se vedoucí Ústavu veterinární anatomie jako vůbec první žena afrického kontinentu. Mezi tím vším studiem a akademickou činností ale stíhala bojovat nejen za demokracii, ale také za ženská práva a udržitelnost zdrojů. V roce 2002 se dostala do keňského parlamentu, kam byla zvolena s podporou 98 procent hlasů.

Nebylo jí ještě ani dvacet let, když získala Nobelovu cenu míru. Narodila se v Pákistánu, kde se ženská práva rovnají nule a stoupenci Tálibánu tam nedovolují ženám chodit do školy. Malála Júsufzaj začala psát o životě pákistánské dívky blog pro britskou BBC. Teprve dvanáctiletá dívka jej psala velice bystře a v roce 2009 o ní natočili dokument. Za kritiku a nesouhlas s postavením žen v Pákistánu se ji pokusili členové hnutí Tálibán zavraždit, ovšem Malálu se podařilo dopravit do Velké Británie, kde se uzdravila. Stala se z ní aktivistka, bojuje za práva dětí a dívek po celém světě na vzdělání. V Británii už zůstala a v současné době studuje na Oxfordu.

Jakou ženu obdivujete vy?