Nepořádek ve skříni, na stole nebo v komoře? Víme, co to o vás říká!

Podle Kerri Richardson, autorky knihy „What Your Clutter Is Trying to Tell You: Uncover the Message in the Mess and Reclaim Your Life“ (Co se vám snaží říct váš nepořádek: Odhalte tajný vzkaz a získejte zpět svůj život), vám krabice plné nepotřebných věcí, nánosy prachu a přetékající skříně ucpávají cestu ke štěstí a spokojenosti. Ukliďte! Možná to bude fyzicky náročné, ale psychicky vám to jedině prospěje. Tohle vám totiž váš nepořádek říká o vás samých.

Vaším problémem je nostalgie. Máte-li ve skříni tunu desítky let starých kousků, které už dávno nedopnete, vyšly z módy, nebo jsou dokonce zničené, nejste šetřiví, ale až moc lpíte na svém starém (a dávno neexistujícím) já. Na tom já, kdy jste byli mladší, štíhlejší, možná šťastnější.

Ty červené minišaty vám jednoduše připomínají dobu, kdy nic nebylo nemožné, vše jste měly před sebou, svět vám ležel u nohou. Nejde ani tak o to, že byste rády zhubly a znovu je oblékly. Nechcete je ani tak znovu nosit, jako spíš prožít to, co jste zažily v nich. Problém tedy není v tom, jak docílit, aby vám staré oblečení zase sedělo, ale jak zařídit, aby vám bylo tak fajn jako dřív.

Tipy, co s tím: Najděte ve skříni třeba pět kusů oblečení, které jste na sobě minimálně rok neměly. Čeho jsou symbolem? Připomínávají vám dobu randění? V tom případě šaty klidně vyhoďte a s manželem naplánujte romantickou večeři.

V tomto případě nebojujete s nepořádkem, ale spíš s prokrastinací. Ty tuny starých dokumentů, letité účtenky, haldy nepotřebných papírů a poznámek jsou jen jakousi omluvenkou pro to, proč se nikam neposouváte. Na nové věci na vašem stole prostě není místo.

Tipy, co s tím: Chce to důkladný úklid a protřídění. A jestli vás navíc čeká nový pracovní projekt, ze kterého jste trochu nervózní, je to i skvělé psychické cvičení. Ale úplně nejlepší je tomuhle hromadění nepořádků předem zamezit. Příchozí e-maily hned třiďte, nepotřebné mažte. Stejně tak postupujte s ostatními materiály: co je vyřízené a už nepotřebujete, házejte do koše, zbytek zakládejte. Mějte na stole prostor – pro sebe, své projekty a svůj posun!

Je vaše auto jakousi rodinnou popelnicí? Jsou tam tuny parkovacích lístečků, zaházené dětské hračky, prázdné lahve, které tam všichni nechali, manželův svetr, co si tam zapomněl? O vás to říká hlavně to, že neumíte stanovovat hranice. Všem dovolíte, aby okupovali váš životní prostor, neumíte říkat ne. Auto by mělo být vaším prostorem, a jestliže je zanesené nepořádkem, co to asi o vašem životě vypovídá? Pravděpodobně se bojíte riskovat následky, a proto cítíte potřebu každému vyhovět.

Tipy, co s tím: Naučte se říkat ne. Nejdřív tam, kde je to méně nepříjemné: odmítněte raději známou než někoho z rodiny, řekněte ne kolegovi raději než nadřízenému. Stanovujte hranice a lpěte na svém životním prostoru. Časem budete méně ve stresu, víc v klidu a i vaše mezilidské vztahy se vyčistí.

Je vaše garáž či nějaká komora v bytě plná neotevřených krabic z posledního stěhování? Máte tam bedny, o nichž ani netušíte, co v nich vlastně je? To, že tam tyhle věci skladujete a nemáte sílu je protřídit, znamená, že neumíte čelit náročným úkolům. Vyhýbáte se jim. Tyhle krabice se staly jakousi součástí garáže či komory a vypadají jako nepodstatné. Jenže pokaždé, když parkujete nebo si tam jdete pro mop, vidíte je. Jsou tam, i když zastrčené.

Tipy, co s tím: Vrhněte se na to a využijte techniku časového managementu. Urputně pracujte na protřídění a po 25 minutách si dejte pětiminutovou pauzu. Po čtyřech pětadvacetiminutovkách si dejte delší přestávku. A myslete na to, že čeho jste se rok dva nedotkli, s největší pravděpodobností vůbec nepotřebujete.

Prostě prostor, kam skoro nikdy nechodíte. Nevyužívané místo, v podstatě totální odkladiště. A to je plné starých pohlednic, dárků, které jste nikdy nevyužily, upomínek na vaše blízké. Víte, že ty věci nepotřebujete, ale máte pocit, že jejich vyhozením zradíte své blízké.

Každá rodina má takovéto emoční dědictví. Roztrhaný a moly rozežraný šátek, co nosila babička, maminčin oblíbený ubrus plný fleků a podobně. Pro vás ty věci žádnou hodnotu (hmotnou ani emoční) nemají, ale pro vaše blízké měly. Proto se jich nedokážete zbavit. Věřte ale, že babička se na vás z nebe nedívá a neříká si „to jsem ráda, že ten starý šátek pořád skladuje“. Schovávejte věci, kterých si opravdu vážíte, mají pro vás (opravdu pro vás, ne pro vaše zemřelé blízké) emoční hodnotu. Zbytek vyhoďte.

Tipy, co s tím: Nevíte, čeho se zbavit a co schovat? Jakmile vám nějaký předmět vykouzlí úsměv na tváři, máte potřebu tu věc alespoň občas použít, vystavit, potěšit se s ní, není to nepořádek. Nezbavujte se jí! Vše ostatní, na co se jen práší a vy jste se toho roky ani nedotkly, můžete vyhodit.

Tak co? Kde máte nepořádek vy?