Článek
Paní Věra už je rozvedená, ale zažívá větší peklo než předtím. Začíná se obávat, že situaci nezvládne. Přitom se chová k manželovi konstruktivně, nedělá schválnosti, snaží se dodržovat dohodu schválenou opatrovnickým soudem a předává partnerovi v určených dnech malou dceru. Jemu to ale nestačí.
„Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že rozvodem konečně nastane klid. Nejvíc totiž opakovanými zlostnými slovními i fyzickými útoky trpělo dítě, které našim hádkám muselo přihlížet. To, že si umím poradit i bez manžela, ho nakonec rozčiluje daleko víc," říká. Exmanžel vyhrožoval ženě psychiatrem již před rozvodem. Stále slyšela, že je neschopná, že skončí na ulici, že jí dceru odeberou. Později neunesl, že manželka nakonec návrh na rozvod podala, aby ukončila vztah plný psychického týrání, vulgární agrese i občasných fyzických útoků z jeho strany.
Situaci nyní nezvládá expartner. Mnohokrát - i 20x za den - ženě telefonuje, vyhrožuje jí, že přijde o dceru, že se o to postará. Prostřednictvím SMS ji upozorňuje, že má přehled, kde se právě pohybuje v automobilu nebo kde parkuje. Tím ji vlastně neustále zastrašuje a zároveň přesvědčuje o své „všemocnosti" a „vševědoucnosti". Svými telefonáty ji obtěžuje i na pracovišti, takže problém musela vysvětlovat svému nadřízenému.
Exmanžel si přitom našel již novou přítelkyni a ta se do nebezpečného pronásledování zapojila. Ačkoliv do rozvodu o dceru otec nejevil velký zájem, po rozvodu neustále kontaktuje bývalou partnerku a vytýká jí sebemenší maličkost v chování dítěte, dává jí najevo, že v budoucnu o dítě určitě přijde, že to sám dokáže před soudem. Žena udává, že se cítí být vyčerpaná a že začíná pochybovat sama o sobě, jak situaci do budoucna zvládne.
Jak se bránit nebezpečnému pronásledování
Především by si takhle týraná žena měla ofotit SMS s výhrůžkami z displeje mobilního telefonu, začít si dokumentovat způsob pronásledování, vést si evidenci o telefonátech na pracovišti, vysvětlit situaci spolupracovníkům jako případným svědkům, vést si záznamy o špehování na ulici, před bydlištěm nebo školkou apod. Zdokumentované případy slídění a pronásledování je třeba oznámit na místním oddělení policie nebo na státním zastupitelství, trvat na vydání úředního záznamu - protokolu, případně přímo podat trestní oznámení na pachatele.
Jak by měla postupovat policie
Policie na základě oznámení poškozené osoby si předvolá expartnera k podání vysvětlení nebo na základě předložených důkazů zahájí vyšetřování trestného činu. Zkušenost IC Praha ukazuje, že policisté umějí rozeznat, že se pod „pronásledováním" často skrývá intenzivní trestná činnost pachatele: mohou pronásledovatele obvinit z nejrůznějších trestných činů, např.:
- násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 197 a) TrZ)
- vydírání (§ 235 TrZ)
- omezování osobní svobody (§ 231 TrZ)
- útisk (§ 237 TrZ)
- pomluva (§ 206 odst.1 TrZ)
- porušování domovní svobody (§ 238 TrZ)
- pokud žijí oběť a pronásledovatel na jedné adrese, může být pachatel obviněn z týrání osoby ve společně obývaném bytě nebo domě (§ 215 a) TrZ)
A rada na závěr: neházet flintu do žita, ale obrátit se na intervenční centrum (ve všední dny na tel. 281 911 883 ) nebo další organizace, které pomáhají osobám ohroženým domácím násilím nebo nebezpečným pronásledováním svých expartnerů.