Článek
Výzkumu kalifornské univerzity Chapman, který uveřejnil odborný časopis Archives of Sexual Behavior, se zúčastnilo 63 894 osob ve věku 18 až 65 let, což je opravu výjimečný vzorek americké populace. Všichni dotázaní byli požádáni, aby si představili, že má jejich partner sex s někým jiným, nebo že se do někoho jiného zamiloval.
Vědci zjistili, že heterosexuální muži jsou nejvíce rozrušení a naštvaní ze sexuální nevěry (54 procent mužů versus 35 procent žen – zbylých 11 procent homosexuálních a bisexuálních respondentů bylo k sexuálnímu pytláctví tolerantnější), kdežto emocionální zrada víc trápí ženy (65 procent žen versus 35 procent mužů – „včetně sexuální menšiny"). Jaké to má vysvětlení?
Muži. Čeho se bojí?
Hlavní autor studie, psycholog David Frederick se nechal slyšet, že evoluční perspektiva vysvětluje, proč muži šílí z toho, když je žena fyzicky podvede. Čelí totiž problému takzvané otcovské nejistoty. Muž totiž nikdy neví, jestli je skutečným biologickým otcem společného dítěte. Proto sexuální nevěru považuje za větší hrozbu než emocionální. Navíc, pokud je podveden, dělá si starosti i o svoji sexuální zdatnost. (To ego je potvora!)
Ženy taky trpí, ale jinak
Zdá se vám, že podle této studie jsou muži v nevýhodě a snášejí románky svých partnerek hůře než ženy ty mužské? Je to tak.
Heterosexuální muži ve středním či mladším věku patří k „nejohroženějším“ skupinám, která zálety řeší nejvíce. Ve světle výše uvedených skutečností je důvod jasný, jde přece o věk, kdy zakládají rodiny. Ženy nečelí mateřské nejistotě, obávají se spíš ztráty zdrojů a jistoty, tedy situace, že muž se zamiluje někde jinde a bude investovat do nového vztahu. (Podle nás je to stejně nepříjemné jako podupané ego mužů.) Zálety jsou prostě zálety! O ústa je to vždycky!
Když už se stalo
David Frederick poznamenal, že oba výše zmíněné typy nevěry nevěstí nic dobrého. Poškozeni a zhrouceni jsou ve výsledku muži i ženy, což podle vědců může vést k pocitům opuštěnosti i dalším nemilým věcem.
„Zaregistrovali jsme, že intenzivní bolest ze žárlivosti lidé transformují v úsilí, aby svého partnera získali zpět. Jenže to může vyvolat škodlivé a násilné chování,“ uzavřel vědec s tím, že podvedení lidé přihlížejí k faktorům, jako jsou věk, děti ve vztahu i materiální zajištění. To ovlivňuje jejich úsudek vedoucí k odpuštění nebo odchodu z partnerství, které je, jak se zdá, zkouškou nervů. Vždyť člověk není pro věrné partnerství „naprogramován"!
Proč to některým neklape?
„Monogamní trvalý svazek je úplně nejmladší formou partnerského soužití. Formálně byl poprvé uzákoněn v roce 1000 u Židů rabínem Geršonem ben Judou, a to jen na zkušební dobu 1000 let,“ vysvětluje původ partnerství český sexuolog Petr Weiss ve své knize Sloupky o sexu s tím, že rabi svůj příkaz odůvodnil tím, že v té době hrozily v Německu velké pogromy a ve dvou se prý utíká snadněji než ve skupině.
„Po uplynutí této zkušební doby pak zasedl rabínský sněm, aby vyhodnotil úspěšnost tohoto experimentu. Polygamisty však jeho závěr nepotěšil. Usnesli se, že zatím úspěšnost nelze určit a prodloužil zkušební dobu o dalších tisíc let,“ šokuje odborník, který tak pokládá otázku, zda je člověk přirozeně monogamní. Návrh teorie? Kdyby nebyl a hlavně nechtěl být, tak ho ta nevěra nejspíš tolik nerozhodí…
A co je horší pro vás? Sexuální nebo emocionální nevěra? Už s jednou nebo druhou máte zkušenosti?
