Jana Kettnerová (39): V kuchyni vařím svíčky!

Původně Jana Kettnerová (39) pracovala ve Zdravotnické záchranné službě Kraje Vysočina jako záchranářka. Svou práci milovala a nechtěla se jí vzdát, ale po narození dcery už šlo jen velmi těžko kombinovat služby s rodinnými povinnostmi. Protože chtěla u záchranky zůstat, vystudovala na vysoké škole ekonomiku a management ve zdravotnictví a ze sanitky přešla na manažerskou pozici. Díky studiu ovšem objevila i další možnosti a začala si pohrávat s myšlenkou na podnikání – chtěla „něco svého“, co by mohla sama rozvíjet: a tím se stala výroba svíček. Tak by mohla vypadat velmi strohá linie profesního života Jany Kettnerové. Nás ale zajímaly i podrobnosti.

Proč stále pracujete na záchrance a nevěnujete se jen podnikání?

Práce u záchranné služby je moje srdcová záležitost. Byl to můj dětský sen, který se splnil. Bavilo mě to v terénu a doufám, že jsem pacientům platná i teď, když se snažím přispět k chodu záchranky jako manažerka. Ponechala jsem si poloviční úvazek a zbytek věnuju podnikání, tedy výrobě svíček.

Je to docela skok – ze sanitky ke svíčkám. Jak vás to vůbec napadlo?

Nebyl to momentální nápad nebo jeden impuls. Cesta od prvního rozhodnutí k prvnímu výrobku nebyla vůbec přímá a nasměrovala mě spousta drobných náhod. Nabalovaly se jednotlivé události, do cesty mi přicházeli správní lidé. Vždycky jsem ráda něco tvořila, vyráběla jsem dárky pro blízké a přitom jsem se zajímala i o výrobu svíček – a pak jsem si ze zahraniční cesty dovezla první várku materiálu na jejich výrobu. Uplynul rok a s manželem jsme si založili značku Kett’s Candles – to bylo v roce 2016.

Vše testujete, vyrábíte i balíte u vás doma. Jak rodina reagovala, že se z kuchyně stala laboratoř a výrobní linka?

I když to byl zpočátku trochu bláznivý nápad, rodina mě v tom nenechala a pomáhali všichni. Start byl totiž tak rychlý, že každý dostal konkrétní úkol. Manžel se zapojil do komunikace s dodavateli, dokonce i dcera, které v té době bylo jen třináct, pomáhala s balením a přípravami. Moje sestra převzala starost o sociální sítě, s balením občas vypomohli i rodiče.

Takže jim ani nevadilo, že se v kuchyni místo guláše vaří svíčky?

Když se to dobře zorganizuje, tak se stihne obojí a rodina netrpí nedostatkem. Ale musím říct, že je pro mě zásadní, že jsou v tom se mnou, vážím si jejich podpory. Je to podle mě polovina úspěchu!

Když si představím pendlování mezi záchrankou a svíčkami, musím se zeptat, jestli máte čas i na sebe, na odpočinek...

Obojí mě baví a naplňuje, takže by bylo snadné se tím nechat pohltit, ale nechci, aby trpěla rodina. A ze záchranky znám i příběhy o vyčerpání s pádem až na dno – a to nedopustím. Dávám si záležet, abych na relaxaci a odpočinek nezapomínala. Uvědomuju si, jak důležitá je dobře fungující rodina, vztahy s přáteli, ale také že bez zdraví by to nešlo!

Mluvíme o relaxaci – a k ní si mnozí právě zapálí svíčku. Ty vaše jsou drahé, luxusní a každý si je nedopřeje. Proč jste zvolila tento exkluzivní směr?

Chtěla jsem vyrábět něco speciálního, v čem bude vidět kvalita, ruční práce, do čeho vložím svoji kreativitu, smysl pro detail. Je to obtížnější cesta, ale právě to mi dělá radost. Každou svíčku, kterou nabízím, jsem měla v ruce od začátku do zabalení a odeslání. No a ten pocit, že v naší kuchyni vzniká něco, co může konkurovat světové špičce, to je také zadostiučinění...

Výběr svíčky je vázán na její vůni – jde si ji vůbec vybrat přes internet?

To je královská disciplína: nepřeneseme vůni, ale když ji dobře popíšeme, navodíme její atmosféru, tak zákazníka přesvědčíme, že je dobré ji vyzkoušet. Navíc jsme škálu poskládali tak, aby si vybral každý. Je pravda, že vybírám i neobvyklé kombinace – dám přitom na svůj instinkt.

Existují módní trendy i ve vůních?

Ano, i ty jsou módní záležitost a parfémářské domy přicházejí s novinkami na každou sezonu. Momentálně sleduju návrat k těžším vůním a novým, neotřelým kombinacím.

Pozorujete, že by se zásadně lišil vkus na vůně u mužů a žen?

Není to žádné dogma, ale rozdíl ve výběru je jasně zřetelný. A musím přiznat, že mě baví oslovovat právě muže, přesvědčit je, že svět bytových vůní a parfémů není jen pro ženy.

Zapálíte si ještě někdy svíčku jen tak, nepracovně?

Moje výroba na vnímání relaxu se svíčkou nemá naštěstí vliv. Pořád si užívám okamžik klidu, kdy si zapálím svíčku, sednu si s knihou a dám si kávu. Doprovází nás, když si s manželem dáme sklenku vína. Je to rituál, který by mi chyběl. Plamen má na mě uklidňující účinky a je pro mě symbolem pohody.

A koupíte si pro takovou příležitost i svíčku od konkurence?

Někdy ano, ale pečlivě vybírám. Mám ráda krásné výrobky, kdy je skleněný obal zároveň dekorací, dokážu ocenit kvalitní materiály – takže se nezdráhám investovat do světoznámých značek s mnohaletou tradicí. Je jasné, že se přitom neubráním srovnávání se svými výrobky. Jsem ráda a hrdá, když zjistím, že to srovnání snesou.

Jakou svíčku byste si nikdy nepořídila?

Nekupuju vonné svíčky z velkovýroby, bez podílu ruční práce a z neověřených materiálů. Chápu, že cena je pro mnohé zákazníky rozhodující, ale já osobně se jim striktně vyhýbám.

Lidé mají různá zaměstnání i záliby. Jak se žije skutečnému spalovači mrtvol?