Článek
Jak odškodnit někoho, komu bylo ubližováno? Představte si, že pozitivní diskriminací! Jejím smyslem je totiž pro mnohé zjevně právě náprava minulých křivd...
Ovšem jedinou spravedlivou nápravou takové křivdy je přímé odškodnění konkrétní oběti a potrestání konkrétního viníka. Velmi vzdáleně by snad připadalo v úvahu odškodnění přímého potomka oběti a potrestání přímého potomka viníka. Ale proč proboha najednou protežovat celé ženské pokolení za ústrky minulosti? Je to absurdní.
Stačí jednoduchý příklad: Jestliže rozhodčí při fotbale nespravedlivě vyloučil Slávistu, křivda se napraví omluvou dotčenému Slávistovi a pokáráním rozhodčího – nikoli tím, že všem dalším generacím Slavistů budou tolerovány fauly jako kompenzace za minulou diskriminaci.
Jestliže si třeba učitelka po letech uvědomí, že se (kvůli závisti, ze žárlivosti) nespravedlivě chovala k dospívajícím dívkám, nenapraví minulé křivdy tím, že ode dneška bude dospívající dívky protežovat. Stejně tak je absurdní, když ženy odkazují na křivdy minulosti. A přirozeně na to doplácíme my, muži.
Feministky dělají maximum. Usilují o kvóty zastoupení žen v jistých (pouze atraktivních!) povoláních, v nichž jsou údajně ženy nedostatečně zastoupeny, prosazují speciální zákony sloužící výhradně zájmu žen, sahají po orwellovské definici rovnosti (Vládní výbor pro rovná práva žen) nebo tlačí na přidělování státních prostředků spolkům „hájícím“ ženy.
V zájmu objektivity by si někdo podle stejné logiky mohl třeba vzpomenout, že napraví křivdu spáchanou dosavadní diskriminací mužů spočívající v tom, že do armády a na bojiště jsou státem odváděni výlučně (nebo převážně) muži, a proto od nynějška budou rekrutovány výlučně ženy. Koneckonců v armádě jsou ženy také nedostatečně zastoupeny. Já vím, že by bojeschopnost a morálka takové armády vypadala pod obraz, feministky však tvrdí, že ženy vykonají kteroukoli funkci stejně kvalitně, jako muži, ne-li lépe. Tak prosím, směle do toho! Stejně jako není moc důvodů, proč by ženy nemohly jezdit na montáže, fárat do dolů či pracovat na ropných plošinách (ovšem ne jako prostitutky).
Je zřejmé, že v demokratických státech, jakým je i ten náš, už dávno není důvod odškodňovat poškozené ženy, třeba za zákaz zastávat jisté funkce, nerovný přístup ke vzdělání či nerovné podmínky při svěřování dětí do vlastní péče v minulých stoletích. Zvládnou se přece prosadit samy.
Ano. Ve velké části, zejména muslimského světa by se pro feministky a jim podobné ženy, které brojí proti mužům, smysluplná agenda našla. Nešla by však vykonávat z teplých kanceláří a byla by asi zadarmo.
