Jak skončil spor chovatelů o pár centimetrů ocásku?

Někdy by vás ani nenapadlo, kvůli čemu všemu jsou lidé schopni se rozhádat pomalu až k smrti. Jenže nejrůznější spory, ač se nezúčastněným mohou zdát směšné, jsou pro ty, jichž se týkají, téměř neřešitelné. A právě v těchto případech může pomoci mediátor. Přečtěte si další příběh z praxe mediátorky Kateřiny Bělkové.

Když manželům Čepičkovým odrostly děti a oni zůstali v domě sami, rozhodl se pan Čepička, že se vrátí k svému velkému koníčku z mládí – k myslivosti. A protože každý správný myslivec má mít svého loveckého psa, pořídil si pan Čepička fenku krátkosrstého německého ohaře Bellu.

Zamilovala se do ní i jeho manželka, a tak Bella nelítala jen po lese, ale paní Čepičková s ní jezdila na všemožné psí výstavy. Fenka byla úspěšná, vyhrávala jednu soutěž za druhou, byla z ní šampionka a Čepičkovi se rozhodli, že by byla škoda nedopřát jí štěňátka, která by po ní zdědila dobré geny.

A tak se začal hledat vhodný pes a volba nakonec padla na ohaře Alda. Vlastnil ho pan Klein, Němec s českými kořeny, který žil poblíž hranic, uměl obstojně česky a jeho Aldo byl stejný šampion jako Bella. Psi si padli do oka, mise byla úspěšná. Dohoda mezi Čepičkovými a Kleinem zněla tak, že pokud na svět přijdou alespoň dvě štěňata, jedno z nich dostane Klein.

Za nějaký čas Bella skutečně přivedla na svět hned čtyři krásná štěňátka a Čepičkovi je podle českých standardů nechali kupírovat. „Tehdy vůbec netušili, že kvůli těmto pár centimetrům zažijí peklo. O porodu informovali pana Kleina, poslali mu fotky s tím, že se na budoucí šampiony může kdykoli přijet podívat,“ popisuje Kateřina Bělková.

Místo díků ale následoval divoký telefonát. „Pan Klein má poněkud prchlivou povahu, a když uviděl fotky štěňat s ufiknutými ocásky, bral to jako jasnou podpásovku českých chovatelů a byl rozhodnut za svou spravedlnost bojovat,“ říká Kateřina Bělková.

Ve většině okolních států včetně Německa se totiž štěňatům ocasy nekupírují, jenže o tom Čepičkovi neměli ani ponětí, byli to nezkušení a nevzdělaní chovatelé.

Pan Klein okamžitě začal vyhrožovat právním zástupcem a Čepičkovi se vylekali. Dcera jim poradila, zda se nechtějí s Kleinem sejít u mediátora a vyřešit celý spor nějakou dohodou. Klein sice vyhrožoval, ale zároveň si byl vědom toho, že nebyla sepsaná žádná smlouva a jde vlastně o tvrzení proti tvrzení. Nechtěl se ale vzdát jen tak, a proto nakonec na sezení s mediátorem kývl. „Přišel v bojové náladě, a tak jsem na začátku pracovala hlavně s jeho emocemi. Po nějaké době vyšlo najevo, že pro něj bylo důležité hlavně to, aby Čepičkovi uznali své pochybení, respektive neznalost, a omluvili se mu,“ tvrdí Kateřina Bělková.

Právě omluva pomohla prolomit ledy a vytvořit dohodu už pak bylo v podstatě snadné. „Domluvili se, že nechají psy spářit ještě jednou, a pokud se vše povede, bude mít pan Klein nárok na dvě štěňata,“ upřesňuje mediátorka. V případě, že by spáření neproběhlo úspěšně, Čepičkovi se zavázali uhradit panu Kleinovi cestovní a jiné výdaje, které při svých cestách do Česka vynaložil.

Hádka může vzniknout opravdu kvůli lecčemu. Sousedskou válku rozpoutaly slepice!