Jak se bydlelo před 50 lety?

Krásné věci, které v roce 1958 na výstavě EXPO v Bruselu obdivoval svět a které se nyní milovníci retro stylu pořizují znova, byly téměř k nesehnání. „Úroveň bydlení byla až do počátku sedmdesátých let poměrně nízká, kvůli orientaci na těžký průmysl nezbývaly ani materiální, ani pracovní zdroje pro výstavbu bytů, a ta se tak opožďovala," říká Míra Vandrovcová, autorka výstavy Zlatá? šedesátá, která právě probíhá v Národním památníku na Vítkově.

Jak se bydlelo právě v období „zlatých šedesátých“ se můžete podívat zde:

Pomoci z této situace měla až masivní výstavba panelových domů, šance na přidělení bytu se trochu zlepšila v roce 1959, kdy u nás začaly vznikat  družstevní byty. Ale zájemci o bydlení stejně museli čekat tři až čtyři roky, v Praze dokonce osm až dvanáct let! Při přidělení bytu pak hrála roli nejen sociální situace žadatelů a počet dětí, ale třeba i to, jaké jste vykonávali povolání.

Aby se postavilo co nejvíce bytů, „šidila“ se jejich velikost. Ke standardu tehdy patřily jen dvoupokojové byty. Ale i když jste měli štěstí a vybojovali  třípokojový, stejně jste moc prostoru nezískali. Se svými čtyřiceti metry čtverečními byly opravdu miniaturní a čtyřčlenné rodině stačily jen těžko. Ale byly považovány za něco úžasného, s čím se bylo nutné pochlubit světu.

„Příkladem byl projekt Invalidovna, kdy vznikly právě třípokojové byty, a ukázkové zařízení jednoho z nich se tehdy objevilo v obchodním domě Bílá labuť,“ popisuje Míra Vandrovcová. Tento byt pro čtyři osoby se skládal z obývacího pokoje, ložnice, dětského pokoje, kuchyně a příslušenství s užitnou plochou 56,8 metrů čtverečních a obytnou plochou pouhých 41,5 metrů čtverečních. Věc dneska běžná tehdy vzbudila opravdu zvědavost, svědčí o tom i název akce Experiment 1961 a vůbec nevadilo, že zařízení bylo pro mnohé nedostupné, ať už cenou, nebo prostě tím, že se vyrobilo málo kusů.

Do malých bytů, které se podobaly jako vejce vejci, architekti navrhovali odlehčené účelné nábytkové sestavy, takzvaný sektorový nábytek. Skládal se z několika typů unifikovaných skříněk, které si mohli majitelé složit, jak chtěli. Oblíbená, ale nesehnatelná, byla variabilní sektorová řada U100, vyráběná v letech 1957 až 1970. Kuchyňské linky v této době byly vyrobené z plechu, celá desetiletí používaný umakart je nahradil až později.

Hitem tohoto období se stal nábytek z plastu, tehdy nového materiálu, umakartové trojnohé stolky, talířové či kornoutové lustry. Ne že by byly tak dokonalé, ale drobné kousky nábytku stejně jako doplňky se daly jednodušeji sehnat. „Pobruselské“ období přineslo do bydlení také abstraktní dekory a kompozice, oblé tvary, hodně výrazných pastelových tónů – a to jsou prvky, které se objevují i u současného retro nábytku.

V roce 1960 byla dokončená elektrifikace, a tak si domácnosti mohly konečně pořizovat elektrické spotřebiče.

Zatímco nad zaoblenými chladničkami, samozřejmě s „moderním vnitřkem“ mnozí dneska jásáte, kdyby se v obchodech objevily další tehdy běžné kuchyňské přístroje, zřejmě by je nikdo nechtěl. První roboty – skříňové – jak napovídá název, zabíraly svým motorem a příslušenstvím celou skříň. Postupně je nahrazovaly stolní, které se dnes podobně jako chladničky vracejí v retro kolekcích.

V roce 1955 začala domácí společnost Calex vyrábět nové série svých chladniček. První automatické pračky v tehdejším Československu se vyrobily v roce 1957, ve stejném období sjíždějí z pásů podniku Tatrasmalt, které mnozí znají spíš pod pozdějším jménem Tatramat první pečicí elektrické trouby a také ony vyhlášené automatické pračky „tatramatky". Otom, co všechno dokážou při ždímání a co s nimi dokážou manželské páry, se vyprávěly celé pohádky. Možná za to „mohla“ francouzská licence, podle které se vyráběly. Novinkami druhé poloviny 60. let se staly teflonová pánev a alobal.

Ale pozor! To, že se tyto spotřebiče vyráběly, neznamenalo, že je měl každý. Nejenže přišly na několik průměrných platů, museli jste na ně celé měsíce šetřit. Navíc bylo třeba se zapsat do pořadníku, v němž jste se ke kýženému cíli, tedy nedostatkovému zboží, mohli posunout například díky státnímu vyznamenání. I přes tyto komplikace měla na počátku šedesátých let většina domácností pračku a ledničku v roce 1965 již každá třetí domácnost.

Opravdu se vám po tomto období stýská a myslíte si, že to byla zlatá léta?