Jak řešit domácí násilí

Každá, i zdánlivě beznadějná, situace se dá rozmotat. V internetové poradně můžete položit jakoukoliv otázku k domácímu násilí, požádat o kontakt, o konzultaci k určitému problému. Bude jen na vás, zda se rozhodnete udělat další krok. Věřím, že díky poradně mnoho lidí najde odvahu k odchodu od partnera.

Užitečné bude si zopakovat, jak se domácí násilí projevuje. Zákeřnost tohoto jevu spočívá v tom, že se děje v soukromí a beze svědků. Násilník ohroženou osobu postupně manipuluje do pocitů viny a stále větší pasivity. Násilná osoba nastoluje pravidla soužití, kontroluje jejich dodržování, postupně nad obětí získává absolutní moc, o všem podstatném rozhoduje. Role partnerů se nemění - na jedné straně je tu oběť, na druhé násilník. Domácí násilí se může projevovat psychickým, fyzickým, sexuálním nebo ekonomickým násilím (tedy kontrolou nad financemi a často i znemožněním přístupu ke společným financím).

Taková žena nebo muž potřebují údernou pomoc a podporu při svém odpoutávání se od agresivního partnera. Důležité je, aby se k ohrožené osobě dostalo co nejvíce kontaktů a informací o pomoci a specializovaných poradnách. Ohrožená osoba totiž potřebuje určitý čas, aby byla schopna se rozhodnout, zda od partnera odejde, nebo mu ještě dá šanci. Poradce by měl respektovat tempo oběti, s jakým chce situaci řešit. Oběť by měla dostat přesné informace, instrukce např. o tom, jak si připravit bezpečnostní plán pro případ náhlého útoku a nutnosti rychlého útěku. V ČR zůstává oběť s násilníkem v průměru 4-5 let, než se rozhodne situaci řešit. Pokud však vyhledá poradnu a začne navštěvovat podpůrné terapie, je schopna složitý problém začít řešit v daleko kratší době.

Největším problémem domácího násilí jsou děti - svědci útoků mezi rodiči. Překvapivě bývá častým zaklínadlem týraných žen tvrzení, že násilného partnera nemohou opustit kvůli dětem. V intervenčním centru se jim snažíme vysvětlit, že by neměly setrvávat v domácím násilí právě kvůli svým dětem. Čím déle budou svědky domácího násilí mezi rodiči, tím více bude poškozena jejich osobnost - v budoucnu mohou napodobit vzorec chování svých rodičů třeba tím, že se stanou oběťmi nebo agresory.

Na Intervenční centrum Praha se obrátila matka třicetileté dcery s prosbou o pomoc. Dcera má ročního chlapečka a její manžel, vysokoškolák, se občas napije a manželku již několikrát napadl pěstí. V opilosti ji pak zatlačuje do kouta i s dítětem v náručí, vyhrožuje jí zabitím. Rodiče dcery jsou nešťastní, nikdy se s domácím násilím nesetkali, matka sice přemlouvá dceru k rozchodu s partnerem, ta však argumentuje, že když je partner střízlivý, má hezký vztah k dítěti. Nechce prý rozbíjet rodinu. Ocenila jsem chování matky i to, že v ní má dcera velkou oporu - určitě ji v budoucnu bude potřebovat. Bohužel pokud nechce dcera sama něco razantnějšího podniknout, nelze za ni dělat žádné kroky. Dcera musí k rozhodnutí dozrát sama.

Dobré by bylo, kdyby sama anonymně vyhledala internetovou poradnu a požádala o informace a kontakty na další poradny. Intervenční centrum poskytlo matce kontakty na poradny pro osoby ohrožené domácím násilím, zaslalo i webové stránky a internetové poradny. V tomto případě je důležité, aby se dcera dostala jakýmkoliv způsobem k důležitým informacím o domácím násilí. Když jsem osobně s dcerou hovořila, řekla mi, že po posledním útoku se s manželem domluvila, že spolu navštíví manželskou poradnu. Myslím si, že každý pokus o řešení je dobrý. Jedině další zklamání, dostatek informací, opakované návštěvy u psychologa či právníka mohou nakonec vést ohroženou osobu k rozchodu s násilným partnerem. Příběh je zatím otevřený.