Zubní pasty: Neutrácejte zbytečně!

Na kvalitě chrupu se projevují dědičné dispozice, které ovlivníte jen těžko, ale především naše péče o ně. Více než koupí drahé pasty jim přispějete tím, že si je budete správně čistit. „Základem zůstává mechanické odstraňování povlaků z povrchu zubu, protože čistý zub se nemůže zkazit. U pasty záleží především na obsahu fluoridů a ty většina past obsahuje,“ říká Jan Stuchlík, stomatolog Kliniky a institutu estetické medicíny Asklepion. Množství fluoridu se přitom v jednotlivých pastách moc neliší.

Fluorid je nejdůležitější součástí zubních past, působí jako prevence proti kazu. Také se ve všech běžně prodávaných výrobcích vyskytuje a to skoro v dostatečném množství. Přitom nezáleží, kolik jste za pastu zaplatili. Například když časopis dTestv roce 2007srovnával kvalitu dvaceti zubních past, s výjimkou jedné dostaly všechny označení velmi dobré. A podílel se na tom i obsah fluoridu, který se pohyboval v rozmezí od 1225 do 1455 mg/kg. Přitom ta nižší hodnota byla naměřená u pasty za 73 korun, ta vyšší u výrobku, který stojí 34 korun.

Zde je třeba připomenout, že testem prošly zubní pasty pro dospělé, ty dětské mají jiné parametry. „Rozdíl je ale pouze v koncentraci. Pro děti do šesti let se doporučují kvůli tomu, že mohou pastu polykat, výrobky s maximálním obsahem fluoridů do 600 ppm (to znamená, že je ve výrobku 600 fluoridových částic na milion částic), u dospělých je to 1500 ppm,“ říká Jan Stuchlík.

Existují také bezfluoridové pasty, cena za tubu je však zhruba 500 korun. Doporučují se hlavně pro malé děti přibližně do čtyř let, které ještě neumí pastu plivat. Zároveň si jejich tělo v tomto věku „zakládá" na zdravou sklovinu u druhých zubů. Pokud ale dostanou moc fluoru, což se při polykání stává, může se u nich v dospělosti objevit takzvaná zubní fluoróza – nehezké skvrny na sklovině. Takové zuby jsou sice velmi odolné, ale nehezké.

Pokud tedy chcete něco udělat pro zdraví svých zubů, nestudujete cenovky, ale složení pasty a množství fluoridů. Když už ho budete studovat, zaměřte se také na to, aby vámi vybraný výrobek obsahoval aminofluoridy a fluorid sodný, které vzniku zubního kazu brání lépe než například monofluorofosforečnan sodný. Někteří výrobci pak používají kombinace těchto látek.

Snad na každé pastě ale najdete ještě nějaký přívlastek, který slibuje více než ochranu proti zubnímu kazu, proti parodontitidě, lidově řečeno parodontóze, krvácivosti a citlivosti dásní nebo na bělení zubů. Jak věřit těmto nápisům na krabičkách? „Je třeba si uvědomit, že pasty příčinu onemocnění neodstraňují, tou jsou bakterie obsažené v povlacích na zubech, pasty působí jako podpůrný prostředek například adstringentním, tedy stahovacím a antibakteriálním účinkem,“ vysvětluje Jan Stuchlík. Tyto pasty zpravidla obsahují další přidané látky jako sloučeniny draslíku, zinek či jeho sloučeniny, chlorhexidin a podobně.

Existuje však výjimka, u které byste měli být s dlouhodobým používáním opatrní. Jde o pasty bělicí. Jak prokázal už zmiňovaný test, velké zázraky se od nich nedají čekat. A to platí nejen pro lidi, kteří mají zbarvení zubů dané geneticky, tak pro ty, u kterých vzniklo vlivem kouření nebo příliš častým pitím kávy. Tyto pasty fungují tak, že jejich abrazivní, tedy obrusní částice odstraňují lépe plak z povrchu zubů. Pokud je použijete jen občas, nic s tím nezískáte, ale ani nezkazíte. „Při dlouhodobém používání může dojít k ústupu dásní a ztrátě skloviny u krčku,“ varuje Jan Stuchlík.

Pokud tedy chcete udělat něco pro své zuby, zjistěte si u svého stomatologa, jak je správně čistit. Ušetříte si tím nemalé peníze!