Článek
Slovo polyamorieje spojením dvou latinských slov (poly a amore) a v překladu to znamená „mnoho lásky“. Je to citový vztah, v němž figurují více než dva lidé a základní podmínkou je to, že všichni zúčastnění o sobě vědí, souhlasí s tím a nikdo před nikým nic netají.
„Polyamorie je definována informovaným souhlasem všech účastníků. Pokud jsi ženatý a máš přítelkyni, o které tvoje žena neví, nebo má tvá žena podezření, ale není si jistá, nebo o přítelkyni ví, ale nelíbí se jí to, tak nejsi poly, ale podvádíš,“ vysvětluje americký spisovatel Franklin Veaux, který o polyamorii nejen píše, ale zároveň ji praktikuje. Pokud tedy svého třetího (případně čtvrtého či pátého) partnera nemůžete pozvat třeba na Vánoce nebo rodinnou oslavu, protože nechcete, aby o něm vaši blízcí věděli, rozhodně nepraktikujete polyamorii.
Pokud se na společném soužití shodnou všichni zúčastnění, nejde o nevěru v klasickém slova smysluFoto: Isifa
Tip redakce: Existují různé druhy vztahů a každý má své pro a proti. Láká vás volný vztah? Pozor!.
Proč jeden partner nestačí?
Když máte fungující vztah s jedním člověkem, nepotřebujete nikoho dalšího. To je obecný názor většinové společnosti a také odborníků na lidské vztahy. „Potřeba milence vzniká v době, kdy vztah jednoho ve dvojici nenaplňuje a on si hledá kompenzaci někde jinde. Za normálních okolností by totiž mozek potřebu milence nehlásil,“ tvrdí kouč partnerských vztahů Aleš Kalina.
Zastánci polyamorie to ale striktně odmítají. Podle nich je zcela normální, že si lidé během života nejsou citově blízcí pouze s jednou jedinou osobou. A používají následující argumenty:
- Po světě chodí miliardy lidí, jak si můžete být jistí, že jste měli zrovna takové štěstí, že jste narazili na toho jediného, který vám je souzený?
- Je to stejné, jako když si pořídíte další dítě. To vám to první nestačilo? Proč chcete druhé, případně třetí či čtvrté?
- Představa jediného partnera pro celý život je romantický mýtus, ke kterému jsme byli vychování. V praxi to ale funguje jinak, pouze málokdo má odvahu se k více partnerům přiznat!
Tip redakce:Zajímá vás, jak je to s věrností? Přečtěte si článek Být věrný se vyplácí?!.
Můžete žít ve třech, čtyřech, pěti, jak je libo!Foto: Thinkstock
Kolik lidí lze milovat?
Další všeobecně prosazovaná představa je ta, že pokud skutečně a upřímně milujete jednu osobu, není ve vašem srdci pro nikoho dalšího místo. „Láska není totéž, co peníze. Peněz máš jen omezené množství, a když je investuješ do jedné osoby, na tu druhou zákonitě nezbude. Ale láska funguje jinak. Čím víc lásky dáváš, tím víc jí máš na rozdávání,“ říká Franklin Veaux s tím, že polyamorienení rozhodně jen záležitostí sexu. Ten do vztahů samozřejmě také patří, ale základem je láska a hluboké city mezi všemi zúčastněnými.
Aleš Kalina ale opakuje, že při správném výběru partnera, dostatečné vztahové inteligenci a dobré komunikaci mezi partnery by jeden objekt lásky na celý život stačil.
Ovšem v čem se shodují všichni, je, že základem všeho je dobrý pocit a spokojenost. „Morálku nám dnes nikdo nediktuje, je tedy možné být sám, s druhým pohlavím, se stejným pohlavím, s více lidmi najednou a podobně. Osobně tvrdím, že rozhodujícím prvkem je můj zákon dobrého pocitu, tedy ,drž si dobrý pocit za každou cenu a nikomu u toho záměrně neškoď',“ dodává Aleš Kalina.
A to je podle zastánců polyamorie na tomto způsobu života nejdůležitější: Všichni musí být šťastní a spokojení s tím, jak jejich vztah funguje.
Jak to polyamorické vztahy vypadají?
V klasickém manželství či partnerství je to jasné. Ale kdo určuje pravidla v polyamorickém vztahu? Kdo s kým smí spát, kdo si může či nesmí přivést nového milence, za jakých podmínek se může stát členem skupiny?
Některé polyamorické vztahy nesou přívlastek „polyvěrné“ a fungují velmi podobně jako klasické monogamní vztahy. Nikdo z té skupiny nesmí přibrat nikoho dalšího. Jiné typy polyamorických vztahů pak mají tohle dovolené, ovšem pouze poté, co ostatní účastníci vztahu nového příchozího schválí.
Mnohdy také v trojici (či vícečetné skupině) funguje jeden hlavní pár (většinou jde o zákonné manžele), přičemž jejich společní milenci či milenky jsou tak trochu vedlejší, ale ne ve smyslu citovém, ale spíš v každodenním životě. Není například jejich starostí, zda má „manžel“ vyžehlené košile, nebo je potřeba mu jít fandit na fotbalový zápas.
Jednoduše vše je věcí vzájemné dohody a toho, aby všichni se vším souhlasili a vyhovovalo jim to.
Co si o tom myslíte? Přesvědčili vás zastánci polyamorie k životu ve více lidech, nebo to pokládáte jen za trochu upřímnější formu nevěry?
