Ženy po čtyřicítce kašlou na manžely. Lépe jim je s dcerou!

Podle studie vědců z britské oxfordské univerzity a z bostonské Northeastern university mají ženy se svým partnerem nejtěsnější vztah mezi pětadvacátým a čtyřicátým rokem. Je to jejich důvěrník, milenec, kamarád, jednoduše jejich všechno. Jenže jak žena stárne, důležitost mužů slábne. Připraví je o ni jejich vlastní dcery!

Vědci prováděli sedm měsíců analýzu dvou miliard telefonních hovorů a půl miliardy textových zpráv z mobilních telefonů jedné evropské dopravní firmy. Zajímalo je, komu nejčastěji volají ženy a komu zase muži. Ptali se, kdo je pro ně nejlepším přítelem, a kdo zaujímá druhé místo. Výsledek byl prý více než jasný.

Ženy mezi čtyřiceti a padesáti lety uváděly jako svého nejdůvěrnějšího přítele ženu o jednu generaci mladší, nejčastěji svou vlastní dospělou dceru. Právě kolem čtyřicátého roku prý ženy začínají více své pozornosti soustředit právě na svou dceru, místo na partnera. Tento vztah se pak nadále posiluje, přičemž vrcholu dosahuje ve chvíli, kdy je ženě zhruba šedesát let.

Manželé a partneři skončili překvapivě na druhém místě, tedy až za svými dospělými dcerami. Ale synové dopadli ještě hůře, „obsadili“ pomyslnou třetí příčku.

Zato u mužů vědci příliš odchylek neobjevili. U těch se ani s věkem nic nemění, partnerka či manželka je pro ně vždy tím nejbližším člověkem, osobou, které nejčastěji volají, svěřují se jí, komunikují s ní. Navíc muži ani nerozlišují mezi dcerou a synem, se všemi svými dětmi mají stejně silný vztah.

Tip redakce:Peskuje vás partner, že protelefonujete velké peníze? Odkažte ho na náš článek Prokázáno! Ženy za své vysoké telefonní účty nemohou!.

Říkáte si, že holky k sobě prostě mají blíž, že po dvaceti a více letech soužití s jedním mužem si jednoduše ti dva už nemají moc co říct? Možná, ale vědci tvrdí, že za všechno může spíš příroda. Ve chvíli, kdy se dcery přibližují věku, kdy samy založí rodinu, se jejich matky naopak připravují na roli babičky, což je podle vědců tak trochu jiné mateřství. V podstatě se dá říci, že s vidinou potomků vzniká mezi matkou a dospělou dcerou jakési nové, úzké pouto, které je řízeno biologicky.

V sílu přírody věří i psychoanalytička Fran Walfish z Beverly Hills, zároveň ale tvrdí, že je to i záležitost vysoce individuální. „Jakýkoli blízký rodinný vztah lze považovat za pozitivní jev, ovšem vždy musí existovat rozumné hranice. Já například přemýšlím o tom, na kolik může u žen, které se výzkumu zúčastnily, za úzký vztah s dcerou skutečně příroda, a nakolik je to důsledek toho, že jim vázne komunikace s partnerem. Příliš propletené vztahy s dospělou dcerou totiž mohou signalizovat i to, že mezi rodiči jako partnery to příliš nefunguje,“ vysvětluje Fran Walfish.

Podle devětačtyřicetileté Charlette ale nemá její velmi úzký vztah s dcerou Anouk nic společného s tím, jak je na tom se svým manželem. „Neříká to nic o naší lásce, o tom, jak nám to doma funguje či ne. Já jen ráda znám názory své dcery na různé věci. Bavíme se o práci, o zdraví, o jejích milostných problémech a podobně. Jen potřebuju vědět, že je v pořádku, tak nějak ji chci občas zkontrolovat a také si jen tak pokecat, probrat pár drbů a podobně,“ popisuje Charlette.

Její slova pak potvrzuje i její čtyřiadvacetiletá dcera Anouk. Manželství jejích rodičů prý skvěle funguje, oba v sílu tohoto svazku pevně věří a pouto mezi ní a matkou na tom nic nemění. „Moje matka mě zná líp než kdokoli jiný. Má mnoho životních zkušeností a já věřím jejímu úsudku. Vím, že mi vždycky řekne pravdu, že mi poradí to, co bych měla udělat, co je v dané situaci nejlepší, ne to, co bych jen chtěla slyšet,“ upřesňuje Anouk.

A lze říci, že i vědci, který výzkum provedli, s Anouk a Charlette souhlasí. Ve společnosti je po staletí zcela běžné, že mladší generace čerpají zkušenosti a přebírají rady od generace starší. A mezi matkami a dcerami je to možná ještě výraznější.

Tip redakce:Pozor ale, když je to naopak. Protože, když Váš partner nedá bez maminky ani ránu, je to peklo!.

A jak to máte vy? Kdo je pro vás tou nejbližší osobou?