„Náš chlap": Češky nám nestačí!

Každý muž, který se alespoň jednou uchýlil k nakupovanému sexu v Česku, mi potvrdí, že se veskrze jedná pouze a jen o jakýsi primitivní akt ukojení jedné ze základních tělesných potřeb. Nic více a nic méně. České, ale i ukrajinské a další východo- a jihoevropské prostitutky, sloužící v našich podnicích i na privátech, jsou z velké části jen unylými prodavačkami svého těla, prostými jakékoli invence. Líbání je až na výjimky zapovězeno, konverzace zpravidla mizerná, ne-li dokonce žádná, orgasmus se nepředstírá, natož aby byl muž dokonce za svůj výkon pochválen! Tak nějak šupšup, už aby to bylo hotové…

Nejoblíbenější destinací českých (ale nejen českých) mužů je Thajsko. Za sexem tam od nás nejezdí žádní chudáci – sem tam si kromě milostných zážitků nějakou tu pohlavní chorobu přivezou i významní podnikatelé, špičkoví manažeři, právníci a další, kteří na to mají. Ročně si takto dle odhadu Tomio Okamury z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur „zariskuje“ asi 4000 mužů. To není málo!

Velkou část tvoří muži ženatí a zadaní, kteří nemohou argumentovat nedostatkem sexu. Nabízí se otázka: Proč to dělají? Vezmeme-li si jen tři známé zkratky profesora Kratochvíla, které vyjadřují mužské potřeby a tužby: OSTA (obdiv stále), NESTA (nezatěžovat starostmi), SEZA (sex, kdy se muži zachce), pak ačkoli musíme připustit, že moudrost tohoto pana profesora nejspíše do jižní Asie nepronikla, poskytovatelky mužských radostí jako by se jí řídily se vší odpovědností. A zjistíme, že samotný fyzický sex není zdaleka tím jediným důvodem mužských transkontinentálních cest.

Jen v Bangkoku se den co den pouští do práce zhruba půlmilionová armáda prostitutek. Čím se liší od těch tuzemských? Chovají se zcela jinak! Z generace na generaci jsou velmi poctivě proškolovány. A první pravidlo zní: samotný fyzický sex je jen 25 %! Základem jejich umění je schopnost učinit z muže hrdinu. Muž musí mít vždycky navrch. Musí se cítit jako král, i když je to majitel malé benzinky z Horní Dolní. Chce-li být lvem, žena mu musí umět sehrát jehňátko. To je pro zakomplexované Čechy a jiné Evropany zaháněné emancipovanými Češkami a jinými Evropankami už tak trochu do kouta (a nejrůznějších mindráků) učiněný ráj.

Thajky jsou školeny v tom, jak dýchat, vzdychat, mluvit i mlčet, jak se muže dotýkat, jak předstírat orgasmus, jak muže povzbuzovat a chválit. V celém komplexu těchto „dovedností“ pak skutečně poskytují jakousi „nadhodnotu“. Zdaleka tedy nejde pouze o to, že jsou levnější. Připočte-li se cesta a pobyt, taková láce to zase není.

Ač jsou muži v našich zeměpisných šířkách všeobecně ženami popisováni jako polozvířátka, která jen koukají, na koho by skočila (citový monopol si logicky uzurpují ženy), neubráním se tvrzení, že do jihovýchodních asijských dálav muži neodjíždějí ani tak za sexem, jako za něhou a oddaností. Jezdí si tam dobít mužnost a poopravit sebevědomí. Proces emancipace v rozvinutých zemích drtí staletí pěstovaný patriarchální model partnerství, ve kterém žena muže obdivuje, je na něm závislá, muž je skutečnou autoritou.

A tak není divu, že si muži nejen jezdí užívat, ale ve stále větším množství hledají i životní partnerky v oblastech emancipací méně zasažených. Moudré ženy si to uvědomují a snaží se svým mužům jejich pošramocené sebevědomí posílit. I tak lze počítat s tím, že třeba právě bangkocké seznamovací agentury začnou dodávat vzdělané a krásné manželky ve velkém i do českých domácností, stejně jako již léta dodávají evropským ženám vysoce konkurenční „zboží" do domácností britských či německých.

Ale aby to nebylo jen na mužích, není žádným tajemstvím, že si i ženy rády udělají „služební cestu". Kam? A proč vám nestačí čeští Honzové? Tak o tom někdy příště.

Jezdí ten váš za „obchody" do Bangkoku a vrací se unavený? Nebo vzorně naplňujete jeho mužské potřeby a touhy a milý vám nikam neulétá? Povězte mi to v diskusi!