Článek
Zhruba před dvěma lety se mi podařilo vyhrát cenu, o kterou jsem moc stála, ale ani ve snu nevěřila, že bych zrovna já mohla být ta šťastná. Když mi přišel výherní e-mail, v němž mi sdělovali, že jsem vyhrála třídenní pobyt v jednom jihočeském městečku, spojený se zajímavým programem, skákala jsem málem do stropu a pořád nevěřila, že je to možné.
Luxusní ubytování, snídaně a večeře formou švédských stolů (které jsem nikdy nezažila, ale moc po tom toužila), výuka základům golfu, organizovaný výlet na in-line bruslích, obědy v luxusní restauraci atd...
Když jsme přijeli na místo (jen benzin nás stál dva tisíce), byli jsme trochu v šoku. Před námi se rozkládalo něco jako kemp, který působil dojmem, že tu už sakramentsky dlouho nikdo nebydlel. Tráva vysoká, atrakce pro děti rezavé, plot polámaný, všude samé odpadky... Ale to už přibíhal muž, s úsměvem od ucha k uchu a s napřaženou pravicí nás vítal s argumentem: „Toho si nevšímejte, to víte, začátek sezony, ale ubytování bude jako v klícce."
Chatička působila dojmem, že se snad musí propadnout střecha, ale uvnitř nakonec bylo veškeré vybavení a vypadalo to tam docela útulně. Ulevilo se nám, že nikde nevidíme pavučiny ani šváby, a já zajásala, že WC a sprchový kout jsou přímo v chatce.
Jásala jsem předčasně. Teplá voda netekla vůbec a studená byla rezavá. „Když budete potřebovat vodu, na recepci si můžete koupit balenou," ujišťoval mě pán, ale zapomněl dodat, že za vodu v ceně 10 Kč zaplatím 25 Kč.
Ze švédských stolů se vyklubal jeden talíř se dvěma nožičkami párku, dvě kolečka salámu a dvě kolečka sýra. Plus pečivo samozřejmě, ale i o tom jsem silně pochybovala, že je z dnešního dne.
Výlet na bruslích se nakonec neuskutečnil, jelikož jsme byli jediná rodina, která dorazila. (Zbytek zřejmě při pohledu na ubytování včas utekl.) Dostali jsme tedy stravenky, ať si zajdeme na oběd sami a uděláme si den podle sebe. Vypadalo to jako výhoda, až do té doby, než jsme zjistili, že v žádné z okolních restaurací tyto stravenky neberou. Co víc, nebrali je ani ve městě, za jídlo jsme tedy zaplatili.
Šok nás čekal i při „výuce základům golfu". Za dopoledne pán totiž posekal trávu okolo zdejšího zarostlého minigolfu a s úsměvem nám sdělil „tak zkoušejte...".
Ač pobyt byl až do neděle, když v sobotu večer začalo pršet a já konečně pochopila, nač je lavor umístěný v rohu místnosti, neváhali jsme s manželem ani vteřinu, sbalili sebe i děti a utíkali k autu. Kupodivu ani jediné dítko nezaprotestovalo, jen pán se divil, proč tak náhle končíme. Nakonec si i sám odpověděl: Když není to počasí, tak by tu už nebylo tak krásně...
A co jste vyhrály vy? Mělo to světlejší konec? Z čeho všeho se dokážete radovat? Jaká byla vaše největší výhra v životě? Pište nám na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
