Vtipné omluvenky: Syn neumí pít!

Za školu jde občas asi každý. Někdy za to může únava z předešlého večera, jindy neoblíbený předmět nebo se škola bohužel kryje s jinou bohulibou činností. A proto vznikly omluvenky…

Šestnáctiletá Julie úplně obyčejně zaspala. A vzhledem k tomu, že se předchozí večer poněkud protáhlo její setkání s přáteli, nebylo se čemu divit. A protože matka byla dlouhodobě v zahraničí, tak v domnění, že nejde o nic světoborného, poprosila  o „nějakou“ omluvenku svoji starší sestru. „To mě samozřejmě vytočilo, a tak jsem jí do omluvného listu napsala: Omluvte pozdní příchod, nepochopila techniku ovládání budíku,“ vypráví dvaatřicetiletá Kamila, které bylo prý v tu chvíli jedno, jak na to profesoři zareagují. Sestra později referovala, že vyučujícímu poklesla brada, překvapeně ji sjel pohledem a beze slova omluvenku podepsal.

Synovu neschopnost včas vylézt z postele řešil i šestačtyřicetiletý Jaroslav. I jeho sedmnáctiletý potomek žádal o omluvenku, protože zaspal. „Bylo to už asi potřetí během krátké doby a já si připadal jak blbec. Co si o mně budou učitelé myslet, když opět napíšu, že mu bylo nevolno? Tak jsem se rozhodl, že tahle omluvenka bude poslední, kterou mu píšu,“ popisuje Jaroslav, který poslal syna do školy s následujícím vysvětlením: „Omluvte synův pozdní příchod. Neslyšel budík, ale od teď si místo mačkání beďarů bude každý večer čistit uši.“

Větou o rodinných důvodech se toho nedá moc zkazit. Učitelé a profesoři se po detailech většinou nepídí, protože mámit z křehkých a rozervaných teenagerů informace o soukromých rodinných potížích nemusí být vhodné. Ale i tak to ne vždy vyjde.

„Měl jsem jet s rodiči lyžovat do Alp, ale nebylo to v době prázdnin. A protože jsem měl s jedním předmětem trochu problémy, ze školy by mě oficiálně neuvolnili. Proto mi rodiče napsali omluvenku ,z rodinných důvodů',“ popisuje dnes jednatřicetiletý Jan. Lyžování v Alpách bylo skvělé a dokonale vyšlo i slunné počasí. „No a já se vrátil v obličeji do ruda spálený, jen jsem měl bíle vypálené lyžařské brýle. I tomu největšímu pitomci muselo být jasný, co jsem dělal a že to s rodinnými problémy nemělo nic společného,“ vzpomíná Jan s tím, že ho tehdy všichni profesoři dost mile překvapili. „Čekal jsem, že bude průšvih nebo minimálně nějaké vysvětlování. I rodiče se chystali, že budou povoláni do školy. Ale nakonec to všichni brali s humorem, i když jsem do konce studia čelil dvojsmyslným úsměvům nad každou svou omluvenkou,“ dodává Jan.

Někdo jednoduše na vymýšlení nějakých omluvenek nemá buňky. Proto vše vsadí na upřímnost, kterou by měli ocenit i ti nejpřísnější kantoři. Minimálně je to čestné! A právě na upřímnost vsadil dvaapadesátiletý David, když se jeho tehdy sedmnáctiletý syn poprvé totálně opil, celou noc strávil zvracením a posílat ho ráno do školy bylo zcela zbytečné. „Tak jsem mu na jeden den napsal omluvenku: Omluvte jeden den absence, syn se seznamoval s alkoholem, ale příliš do oka si nepadli. Zvracel celou noc, další trest není třeba,“ popisuje David s tím, že se tahle omluvenka prý dostala i do školního almanachu.

Ještě odvážnější pak byl Miloš, jehož syn také nemohl kvůli alkoholu do školy. „Neumí pít, je po matce. Omluvte jeho absenci ve škole, měl kocovinu a stejně by si z výuky nic nezapamatoval,“ napsal do omluvenky. Je ale pravda, že tak trochu sázel na to, že synův třídní profesor je jeho dlouholetý přítel a kamarád z dětství.

Děti jsou jednoduše radost, ale občas svými vylomeninami staví rodiče do nepříjemných situací. Ti se pak musí rozhodnout, zda budou své ratolesti stále dokola omlouvat nevolností, nebo se pokusí vše v obrátit v žert. V takovém případě je pak omluvenka „Omluvte dceřin pozdní příchod, nenařídila si budík. Randí totiž s novým chlapcem a od lýtek jí chytil i mozek" rozhodně lepší variantou.

A co vy? Napsali jste svým dětem nějakou netradiční omluvenku?