Hlavní obsah

Úřednice nám předepsala hladovku!

Foto: shutterstock.com

Úředník má své postupy, vyhlášky, razítka...Foto: shutterstock.com

Téma týdne: Úředníci: Zabít je, či pochválit? Úředníky nezajímá, jestli máte na jídlo nebo ne. Tohle poznala na vlastní kůži i naše čtenářka, která se s malým dítětem kvůli chybě úřednice ocitla úplně bez peněz. Že se jí to vrátí? To je hezké, ale co měla půl roku dělat? I vy můžete posílat své zkušenosti s úředníky na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

Článek

Ovdověla jsem, když byly dítěti tři a půl měsíce. Zůstala jsem tehdy na dlouhou dobu doslova bez haléře, a to jenom proto, že příslušná úřednice nevěděla, zda jsem, či nejsem osamělá (byla jste ale přece vdaná!), a nevěděla, zda mi má prodloužit mateřskou, nebo už mám nárok pouze na rodičovský příspěvek.

Než přišla na to, co vlastně jsem, trvalo jí to víc než půl roku. Aby neudělala chybu, pro jistotu mi do doby, než to zjistí, dávku odebrala - takže jsem zůstala úplně na mizině, sama s miminem, k tomu nemocná... Nebýt mých rodičů, kteří nás živili, a kamarádek, které mi přinesly něco věcí pro malého, nemohly bychom s dítětem přežít. Úřednici ale tohle vůbec nezajímalo.

Ono co je vám platné, že o ty peníze nepřijdete, že vám je zpětně doplatí. Dítěti nemůžete říct - obléci tě a najíst ti můžu dát až za několik měsíců, do té doby musíš počkat, zatím se můžeme jít leda tak pást...

Další kuriozity jsem se dočkala přibližně za rok, když jsem šla požádat o odpis částky za narození dítěte z novomanželské půjčky. Pracovnice spořitelny byla velice ochotná, ale trvala na tom, že musíme přijít s manželem oba, přestože jsem jí spolu s příslušnými doklady předala i úmrtní list manžela a několikrát jí zopakovala, že manžel již nežije.

Prý ona má své předpisy a nakonec si k tomu přizvala vedoucí. Ta přišla a spustila na mne stejnou. V zoufalství a bezmoci jsem jí sdělila, že tedy dobře, že přijdu s manželem, ale že jí musí stačit jeho popel v urně. Až teprve toto moje sdělení a následný smích lidí ve frontě za mnou ji probraly z úřednické omezenosti a přimělo k reálnému vnímání situace.

Začala se mi překotně omlouvat a lidé ve frontě zase dávali najevo, že se nesmáli mně, ale její nechápavosti. Dnes, s odstupem více než čtvrt století, se tomu směji. Prostě úředník, když se zasekne, tak to stojí za to!

A jak se chovají úředníci k vám ? Potkala jste nějakou podobně nechápající ženu, které nezáleželo na tom, jak žijete, ale jen na tom, aby neudělala chybu? Objevila jste nějakou díru v zákonech? Pište nám své příběhy na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.

Související témata:

Načítám