Článek
Lucii je třiatřicet a občas, když se jí nechce do práce, vzpomene si, jak v dětství bylo snadné se ulít. „Teploměr jsem strčila do čaje, se zvýšenou teplotou jsem za dva dny mazala do školy, s osmatřicítkou jsem si poležela." Tereze je šestnáct a i ona někdy předstírá nemoc. Jednou ji bolí hlava, jindy břicho. „Vím, že jí nic není. Ale nechám ji doma den, dva a potom už musí k lékaři, to se jí ale vždycky uleví,“ popisuje její matka.
Digitální teploměr neoblafne
I když se to nezdá, věkový rozdíl mezi generacemi změnil pravidla simulace. A v nevýhodě jsou spíš dnešní (zá)školáci. Třeba co se týče teploměrů. „Když moje dítě bude chtít simulovat horečku, má smůlu. Mám dotykový teploměr, a ten měří, jak má,“ chválí si Lucie. A vyjít jako dřív to nemusí ani u lékařů. Před lety šla sehrát i lehká viróza, dnes ji v řadě ordinací odhalí rychlým krevním testem.
Dnešní děti už mnoho triků s teploměrem dělat nemůžou. Jejich digitální verze to neumožňujíFoto: thinkstock
Stejně drastické naopak zůstávají metody, jak příznak nemoci vyvolat. Horečku prý způsobí nastrouhaná křída, průjem vyvolá projímadlo. A nemění se ani umění školáků napodobit podpis rodičů u omluvenky. „Syn dyslektik přinesl do školy v páté třídě omluvenku: ,Paní učitelko, omluvte mího syna z tělocviku, má problémi z nohamy.' A za tím byl ,můj' podpis,“ popisuje maminka Jana.
Mohlo by se zdát, že v něčem dnešní simulanti oproti současným třicátníkům přece jen mají výhodu. Mají internet! A ten je plný informací o nemocech. Stačí nastudovat příznaky a vyrazit do ordinace. Ale nic takového se masově neděje. Simulanti jako by byli bez fantazie, trápí je pořád totéž, co dřív. „Malé děti si stěžují na bolest břicha, hlavy nebo krku,“ popisuje dětská lékařka Hana Cabrnochová. Dospívající pacienti už tak konkrétní nebývají, většinou je bolí celé tělo, trochu hlava, trochu krk nebo jim je prostě tak nějak špatně.
Přibývá simulací ze stresu
„Syn byl ve školce v pohodě, potom si začal stěžovat na bolesti hlavy a bříška. Nakonec se zjistilo, že je to psychické, ve školce byl jeden malý terorista,“ popisuje na internetu žena s přezdívkou Tterka. A v tom je podle Hany Cabrnochové největší rozdíl mezi dnešní a minulou generací simulantů. Přibývá psychosomatických onemocnění, kdy dítě udává obtíže, které souvisejí s nějakou nepříjemnou situací – šikanou, rozvodem... Nenadálá bolest vůbec nemusí být vymyšlená. Psychika ji u dítěte opravdu může vyvolat.
Školáci prožívají stres stejně jako dospělí, někdy i hůře. A to se odrazí na jejich zdravotním stavuFoto: thinkstock
Týká se to hlavně mladších dětí, které si jen výjimečně nemoc vymyslí pro svůj prospěch. „Je dobré sledovat, jak se dítě chová, když odchází do školky nebo třeba na kroužek,“ popisuje lékařka.
O simulantech v pravém slova smyslu tak lze mluvit spíš u dospívajících, kteří chtějí získat den volna ze školy. Ani to ale nelze paušalizovat, i na starší potomky má vliv stres.
Bez počítače a kamarádů!
Dětská psycholožka Markéta Klingerová rodičům radí, aby na odhalené simulování nereagovali výčitkami, dítě nemá dostat doživotní nálepku simulanta. A pravidlem pro rodiče by mělo být nepovolit!
Pokud jednou ustoupí a dítě místo ve školce stráví den před pohádkami, bude to chtít znovu. U školáků a starších dětí se často dobře pozná, jak na tom se zdravím skutečně je, když rodič trvá na tom, aby dítě ulehlo do postele a léčilo se. „Samozřejmě bez počítače nebo odpoledního setkání s kamarády. Skutečně nemocné dítě bude souhlasit, simulantovi se najednou udělá dobře, nebo je alespoň zklamaný a příště si rozmyslí nemoc předstírat,“ říká Klingerová.
Než simulantovi začnete spílat a trestat ho, ověřte si, jestli ho něco netrápí. Možná se do školy bojí jít, chtějte vědět proč.
